Vánoční trable

13. prosince ❄

,,Tomu nebudeš věřit, Alyo. Včera u mě byl Luka a měl s sebou kytaru..." vydechla zasněně Marinette, která ležela na posteli přikrytá peřinou a opírala se o zeď.
,,A?" Bruneta naklonila nechápavě hlavu na stranu, dívka držela mobil v jedné ruce.
Ty dvě spolu volaly přes webkameru už asi hodinu. Předtím se Alya své kamarádce svěřovala s dojmy z víkendu, který strávila ve společnosti Nina, a nyní byla řada na Marinette.
,,No..." tmavovláska zvážněla a její tváře opět nabraly trochu rudého odstínu. Nevinně se podrbala na zátylku. Nemusela ani nic říkat, Alya to hned pochopila, v takovém stavu ji vídala dlouho.
,,Moment, nechceš mi tím snad naznačit, že v tom zase lítáš, že ne?" Vyslovila s obavami v očích a Mari si povzdechla.
,,Když já si nemůžu pomoct, Alyo. Snažila jsem se s ním jen kamarádit a podařilo se mi těm citům odolávat snad dvanáct dní, ale jakmile ke mně přišel, veškerá snaha se vytratila někam do pryč. Včera mi zrovna zpíval moji oblíbenou písničku, myslím že víš jakou, a ve mně se prostě v ten moment něco pohlo. Musela jsem na něj zírat, vůbec jsem se nemohla od něj odtrhnout, navíc ty jeho oči..."
,,Jo, jo, stačí, kočko. Vidím, že je to vážný," podívala se hnědovláska statostlivě na svou kamarádku a ona přikývla.
,,Včera jsme se dokonce skoro políbili." Svěřila se jí dívka stále s rudými tvářemi.
,,Co???!!" Vykřikla překvapeně Alya a v krku jí zaskočil kousek čokolády, kterou právě jedla.
,,J-jsi v pořádku?" Zeptala se opatrně Marinette, když brunetka kašlala.
,,V-vy jste se p-políbili?" Vykoktala a pak sáhla po skleničce vody, ze které se napila.
,,Říkám skoro. P-posloucháš mě v-vůbec?"
Ozval se smích. ,,Jasně že jo, Mari. V klidu."
,,J-já nevím, co mám dělat, Alyo. Nevím, jestli s ním dokážu dál normálně kamarádit." Povzdechla si a sáhla pro kapesník, zase se jí chtělo smrkat. Rýma byla sice už téměř pryč, ale pořád ne úplně.
,,Myslíš, že to bude tak jako s Adrienem a že před ním budeš koktat?"
Pokrčila rameny. ,,Bojím se toho, ještě jsme spolu dneska nemluvili."
,,Nevolali jste si?"
,,Ne, jsme sice domluvení, ale asi nemá čas."
,,Jasný...to je teda silný kafe takhle po víkendu, kočko."
,,Já vím. A nejhorší je zase, že nemám páru, na čem jsem. Nevím, jestli ke mně cítí totéž a ani netuším, jak bych to mohla zjistit. Neporadíš mi?"
Viděla na ní, že je zoufalá, ale sama nevěděla, jak by jí mohla pomoct.
,,Já-" chtěla říct, že neví, ale od trapasu ji zachránil zvonek u dveří. ,,Někdo zvoní, musím končit. Měj se, Mari, ještě se ozvu."
,,Dobře, ahoj." Rozloučily se spolu a tmavovláska potom položila mobil na postel. Zadívala se před sebe a v hlavě se jí honily různé myšlenky týkající se Luky. Kéž by jen věděla, na čem je...

Během odpoledne se dívala na filmy na svém notebooku, ležela v posteli a pila zázvorový čaj. Měla dokonce i chuť na čokoládu, takže si snědla i kousek za včerejší den.
Zrovna byla ve filmu jedna akční scéna a ona se zamyslela natolik, že nevnímala svět kolem sebe. Proto ji tolik vyděsilo, když z mobilu položeného vedle ní začala hrát hudba sama od sebe. Stopla video a podívala se na displej, volali jí rodiče.
,,Ahoj mami, tak co soutěž?" Zeptala se, když si uvědomila, proč je sama doma.
,,Nebudeš tomu věřit, zlato, ale byli jsme první! My vyhráli!" Vykřikla do telefonu nadšeně Sabine a Mari zalapala po dechu.
,,Fakt?! Tak to je boží, věděla jsem, že všechny porazíte...."
,,No jo, takový jsme my. Mimochodem, teď jsme byli ještě na nákupu a už jedeme domů, takže se uvidíme tak za půk hodinky."
,,Dobře, mami, těším se a co jste vůbec vyhráli?"
,,To se dozvíš, až dorazíme a máme malé překvapení i pro tebe."
,,Překvapení?!" Marinette milovala překvapení, a tak jí tahle zpráva potěšila.
,,Jo, ale všechno si řekneme potom. Jinak, co ta rýma, je to už lepší?" Usmála se a přikývla. ,,Je, neboj. Mami, musím končit, volá mi Luka."
,,Dobře, tak se zatím měj," řekla Sabine a zavěsila, dívka se s ní nestačila ani rozloučit, ale hned na to přijala hovor od Luky.
,,Ahoj, princezno," usmál se chlapec na druhém konci, když hovor přijala. Chtěl jí zavolat už dříve, ale bohužel to nestihl.
,,Luko, ráda tě slyším," i ona se usmála, její srdce tlouklo jako splašené a to s ním jen volala. Nevěděla, co by se stalo, kdyby byl v jejím pokoji.
,,Vypadáš, že už je ti líp, to je dobře."
,,J-jo, už je to skoro dobrý. Jinak mám skvělou zprávu, rodiče dneska přijedou z té soutěže a vyhráli. Jsou první, představ si to!!"
Luka na druhé straně překvapeně zamrkal. ,,Páni, tak to je bezva, gratuluju. Věděl jsem, že pečou výborně, ale nečekal jsem, že porazí úplně všechny...i když by to bylo logické," zasmál se do telefonu a Mari se k němu přidala.
,,No jo no." Usmála se potom.
,,A kdy přijedou? Myslíš, že bych se u vás mohl zastavit?"
,,Mamka říkala tak za půl hoďky..."
,,Hmmm, dobře. No nic, stavím se teda zítra, nebo jestli bys mohla jít už ven, bylo by to nejlepší."
,,Takhle, ven bych asi mohla, ale nechci být na Vánoce nemocná, přece jenom mám pořád tu rýmu," povzdechla si.
,,Jasně, promiň, hloupá otázka. Tak se ještě domluvíme, ano? Už musím končit, Kwami chce jít na procházku a běhá kolem mě jako šílenec."
Musela se zasmát při té představě. ,,Dobře, pohlaď ho za mě."
,,Neboj, zatím ahoj, Mari."
,,Ahoj," vydechla zasněně a zavěsila. Povzdechla si a na tváři měla úsměv. Od té doby, co zjistila, že k Lukovi něco cítí, se usmívala skoro pořád. Zase to bylo stejné jako u Adriena, ale přesto něčím jiné. Tentokrát před ním nekoktala, což považovala za úspěch.

,,Marinette, už jsme doma!!" Ozval se hlas jejího táty z kuychně. Překvapeně zamrkala a položila talíř s pizzou ze včerejška na postel. Když se dostala dolů, uviděla oba rodiče, jak dávají své kufry na zem vedle jídelního stolu.
,,Ráda vás vidím a moc gratuluju!" Vrhla se oběma kolem krku a vtiskla jim i pusu na tvář. Sabine se začala smát.
,,A to ještě nevíš, co je hlavní cena pro vítěze," mrkla na ni a dívka byla napnutá jako struna.
,,Tak už se pochlubte." Nervózně kmitala očima z jednoho na druhého a čekala na nějakou odezvu. Oba se na sebe jen tajemně usmívali, až toho začínala mít dost. Pro tuto chvíli litovala, že neumí číst lidem myšlenky. V takových případech by se jí to náramně hodilo.
,,Vyhráli jsme týdenní pobyt na horách, přesně 23. prosince odjíždíme!!" Vykřikli najednou nadšeně, až Mari leknutím nadskočila. Nečekala, že to na ni takhle vybalí a už vůbec ne, že to bude taková bomba.
,,Pobyt na horách a na Vánoce?! Tak to je skvělý!!" Neudržela sa a znovu je objala, do očí se jí nahrnuly slzy štěstí, byla ráda za oba rodiče.
,,A teď to překvapení pro tebe- ten pobyt je pro celou rodinu, takže jedeš s námi." Usmál se na ni její táta zářivě a ona překvapeně zamrkala, tohle ji úplně dojalo.
,,Páni, nikdy jsem ještě nelyžovala a hrozně moc bych to chtěla vyzkoušet...tohle je prostě úžasný!" Měla takovou radost, až z toho poskakovala na místě, s tím se musí podělit s Lukou. Pak jí ale něco došlo a zastavila se uprostřed pohybu.
,,Viď? Prý tam budeš mít i vlastní pokoj, chata je dost velká a navíc tam jde i elektřina." Pokračovala.
,,Děje se něco, zlatíčko?" Zeptal se Tom, když si všiml zaraženého výrazu své dcerky.
,,N-ne nic, jen se už nemůžu dočkat, ale teď musím nahoru," usmála se nervózně a vyběhla po schodech do svého pokoje.
Jakmile se tam dostala, opřela se zády o zeď a srdce jí rychle tlouklo. Bylo to ale něco jiného, než když volala s Lukou. Vzpomněla si na něj a znovu se v jejích objevily slzy.
Chtěla, aby letošní Vánoce měl jiné a chtěla tu být s ním, ukázat mu, že to jde i jinak, přestože to nikdy nebude jako s jeho tátou. Navíc mu to slíbila... Najednou si nebyla jistá, co má dělat.

Zdravím všechny a moc se omlouvám, že včera nevyšla kapitolka. Nějak jsem byla unavená a neměla vůbec náladu. Ale nebojte, dnes vám to vynahradím ještě jednou částí. 😍💙
Jinak Marinette se nám zamilovala do Luky, čekali jste to, nebo jste si mysleli, že jí to chvíli potrvá? 😀  nebojte se rozepsat 😙

Vaše Less216 💙