Vánoční trable

22. prosince ❄

Dnes se probudila brzy, s Lukou byli totiž domluvení, že k nim dopoledne přijde, aby si užili více společného času. Měla se vrátit domů přesně ve čtyři, aby si stihla aspoň trochu zabalit.
Nyní bylo půl deváté a dívka seděla již nasnídaná u svého velkého růžového stolu, přitom koukala na fotku tmavovlasého chlapce. Zoufale přemýšlela, jestli mu k tomu dárku nenapsat dopis, ve kterém by mu vyznala své city.
Podle Alyi ji miluje taky, což by vysvětlovalo všechny ty jeho pohledy a přezdívky. Pořád se ale bála, že se její kamarádka opět plete, nechtěla mít znovu zlomené srdce...jenže pak si vzpomněla na to, že tenhle vztah byl úplně jiný než s Adrienem a že by byla chyba to aspoň nezkusit. Zoufale vydechla.
,,Tak jo, udělám to, napíšu ti dopis. Snad budeš mít hezké Vánoce a...neodmítneš mě," usmála se a vyndala světlý dopisní papír. Vzala tužku a než začala něco tvořit, zhluboka se nadechla.

,,Marinette! Je tady Luka!!!" Zaslechla hlas své mámy, jak na ni volá z kuchyně. Kousla se do rtu a rychle dobalila dárek.
,,To je v pohodě, paní Chengová, jdu nahoru," řekl jen Luka a než se Mari nadála, už klepal na otevřený poklop jejího pokoje.
,,Ahoj, krásko, můžu dál?" Usmál se chlapec a tmavovláska rychle přeběhla ke koši, aby mohla vyhodit zbylé kousky balícího papíru.
,,Ahoj, jasně, neptej se a pojď," řekla a ještě urovnala věci na svém stole.
,,Tak já se ptám, protože tě nechci překvapit, když budeš třeba balit dárky."
,,No už se stalo, ale nic jsi neviděl, že ne?" Zeptala se ho opatrně.
,,Ne, nic, neboj," podrbal se nevinně na zátylku a dívka si oddechla, načež se mu vrhla kolem krku.
,,Nemůžu uvěřit tomu, že se dneska před vánocemi vidíme naposledy." Zabořila mu hlavu do ramene, Luka ji mezitím jemně hladil po zádech, aniž by si to uvědomil.
,,Jo, ale nezapomeň na volání. Navíc nejedeš pryč na dlouho, tak toho nech, ano? Jak jsi sama řekla, musíme si dnešek užít," usmál se, když se jejich pohledy střetly. Srdce se mu zase rozbušilo jako splašené, nemohl to zastavit.
,,Já vím, promiň. Jinak tohle je pro tebe." Zastrčila si pramen svých rozpuštěných vlasů za ucho a podala Lukovi balíček, který byl položený na psacím stole.
,,Děkuju...už je to dlouho, co jsem dostal dárek, ani nevíš, co to pro mě znamená," podíval se na ni a v očích měl slzy. Nechtěl před ní brečet, a tak rychle zamrkal, aby je zahnal.
,,Myslím, že to vím. Ale aby to mělo pravé kouzlo, rozbal si ho až na Štědrý den," řekla a její tváře se lehce zbarvily do rudého odstínu.
,,To myslíš vážně? Mám čekat dva dny?" Zamrkal Luka a podíval se na zabalený dárek.
,,Jo, přesně tak," přikývla Mari a on si povzdechl.
,,No jak chceš, ale ty si můžeš svůj dárek otevřít už teď," usmál se a vyndal z kapsy malou černou sametovou krabičku. Překvapeně zamrkala.
,,A nebude ti to vadit?"
,,Prosím tě, chci vědět, co si o tom myslíš, abych ho mohl popřípadě vyměnit," mrkl na ni a ona nasadila úsměv.
,,Abych byla upřímná, čekala jsem nějakou písničku nebo tak, když už máš s sebou tu kytaru." Přijala od Luky krabičku a chvíli si ji prohlížela.
,,Neboj, to taky přijde, ale chtěl jsem ti dát i něco speciálního."
,,Tvoje písničky jsou taky speciální," řekla a tím si vysloužila další z jeho kouzelných úsměvů.
,,Tak už to otevři," ukázal hlavou netrpělivě na krabičku a Mari se snažila uklidnit. Vůbec nevěděla, co by tam mohlo být a v hlavě se jí honilo tisícero možností.
Nakonec hlasitě polkla a třesoucí se rukou otevřela víčko. Když její pohled padl na krásnou stříbrnou vločku na řetízku, nahrnuly se dívce slzy do očí, které nemohla zastavit.
,,L-Luko, já...nevím co mám říct, je nádherný. D-děkuju ti, hrozně moc," vykoktala a potom jej znovu objala. Byla ráda, že si rozbalování nenechala až na Štědrý den, ale trochu ji mrzelo, že to řekla Lukovi. Nyní si ovšem byla jistá, že udělala dobře, když mu vyznala v tom dopise své city.
,,Takže se ti líbí, to jsem rád," usmál se a jejich pohledy se znovu střetly. Naštěstí dokázal v tom rozpolčení zvednout ruku a setřít jí slzy palcem.
,,Nic hezčího jsem v životě nedostala," popotáhla a zářila štěstím.
,,Chceš ho nandat?" Zeptal se a ona přikývla. Podala mu krabičku, otočila se k němu zády a zvedla si vlasy, aby jí mohl Luka dát přívěsek kolem krku. Na jejím červeném svetru s bílými vánočními motivy se skvěle vyjímal.
,,Je vážně krásný...tak jo, pojďme ven!" Křikla vesele, vzala si ze stolu kabelku, ve které měla mobil s peněženkou. Chytla chlapce za ruku a se smíchem společně seběhli schody dolů do kuchyně.