Accused [Spider-man FF]

3. MJ ✓

Peter:

Celou noc jsem vzlykal stočený do klubka. Někteří vězni na mě řvali, abych ztichl, že chtějí spát. Já je ale ignoroval. Neměl jsem sílu jim cokoliv odpovědět.

Před očima mi létaly vzpomínky.

~ Jsou mi čtyři a s tetou May a strýčkem Benem se honíme mezi stromy v Central   Parku. ~

 

~ Je mi sedm. Teta mě vzala na Stark Expo. Měl jsem na sobě masku Iron Mana a falešné repulzory. Mířil na mě dron, když se objevil skutečný Iron-Man a zachránil mě. ~

 

~ Bylo mi patnáct a nastupoval jsem na Midtownskou střední. Stál jsem tam sám v rohu, nikoho jsem tam neznal. Pak se objevil obtloustlý kluk v tričku StarWars. Ned.

Na exkurzi jsem schytal kousanec od pavouka. Stal se ze mě superhrdina. ~

 

~ Tony Stark přišel k nám do bytu. Nabídl mi možnost bojovat po jeho boku. ~

 

~ Oslavil jsem šestnácté narozeniny. Do New Yorku vpadli Thanosovi přisluhovači. S panem Starkem jsme se dostali na jejich loď a zachránili doktora Strange. Pak jsme se na opuštěné planetě potkali se Strážci. Nedokázali jsme ubránit kámen nekonečna. Thanos s ním utekl. Když použil kameny, byl jsem jeden z těch kterým bylo souzeno se rozpadnout. Cítil jsem jak se každá buňka v mém těle trhá na kousky. ~

 

~ Pět let jsem byl jen prachem. Vlastně jsem ani netušil že pořád jsem, nebyl jsem vůbec při vědomí. A pak jsem znovu existoval. Zůčastnil jsem se další bitvy. Chránil jsem Rukavici Nekonečna, i když né nadlouho. Z trablí mě vytáhla Kapitánka Marvel. Nakonec se ke kamenům dostal pan Stark a všechno to ukončil. Byl jsem u něj, když umíral. ~

 

„Parkere!“ vytrhl mě zvučný hlas z myšlenek. Otřel jsem si slzy a koukl ze dveřím.  Přes okýnko na mě koukal dozorce.

„Máte návštěvu.“

„N-návštěvu?“

Nejsem tu ani den a už ke mně někoho pustili? Kdo to může být?

„Jdem dovnitř. Neopovaž se něco zkoušet.“

Otevřel dveře a spolu s dalším dozorcem vešel dovnitř. Odevzdaně jsem se postavil natáhl k nim ruce. Každý mi jednu chytil a zkroutil za záda. Má zápěstí spojila pouta. Chytili mě za lokty a vedli ven. Muselo to vypadat celkem komicky, protože oba byli mnohem vyšší než já.

Když jsme procházeli kolem cely toho s tváří plnou kreaterů, znovu se přiblble usmíval přes okénko.

„Ahojky!“ zakřičel na mě. Sklopil jsem hlavu a snažil se ho ignorovat. „Já jsem Wade. Deadpool. Ten zabiják. A co ty?“