Accused [Spider-man FF]

4. Jeden den v životě vězně✓

„Tak jo kluku. Ode dneška budeš makat.“

„C-cože?“ zeptal jsem se, když se v cele znovu objevil dozorce.

„Jdeš makat. Každej tu musí něco dělat.“

Vstal jsem a přešel ke dveřím.

„A co budu dělat?“

„Uvidíš při rozřazování.“

Vyšel jsem na chodbu a pak dolů po schodech do centrální části cel. Po každé straně jsem měl dozorce, tentokrát mě však neuspoutali. Ostatní vězni už stáli seřazení v dvojstupu. Zařadil jsem se za jednoho z nich. Byli jsme tu z celého vězení, celkově asi 60 nejhorších zločinců z celých států. A já. Znovu jsem si vedle nich připadal tak nepatrný.

Jsi tak zbytečný. Ani jako vězeň nestojíš za nic. Nejsi hoden být nástupcem Tonyho Starka. A nikdy ním nebudeš.

Ozval se mi v hlavě titěrný hlas, který se až nápadně podobal hlasu prokurátorky. Zavřel jsem oči a pokusil se ho vyhnat z hlavy.

„Tak grázlové,“  probral mě hlas hlavního dozorce, „jak jistě víte, máme mezi sebou nový přírustek." Pohledy všech kolem se upřely na mě. Nervózně jsem polkl.

Býval jsem hrdina, bojoval jsem proti Thanosovi, ale stejně jsem měl skoro vždy strach. Vulture, Thanos, Mysterio.... Nahnali mi strach. Stejně jako ti chlapi tady.

"Proto se budou přerozdělovat práce. Jakmile uslyšíte své jméno, vyjděte a zařaďte se do řady. Strážník vás odvede. Grace, De Viliers, Wisley, Solace, Ramirezz, kuchyň!" Vyjmenovaní se poslušně vydali do kuchyně.

Hlavní dozorce vyjmenovával další a další skupiny. Jedni dostaly umívání podlah, další měli vyplet dvůr. Nad stařičkým pánem, kolem sedmdesáti, se jakž takž slitovali a dali mu jen chodit s vozíčkem s knihami místo těžké práce.

Nakonec nás zůstalo jen pár.

„Valez, Jackson, Jordan, Wilson, Trnhoff, Parker. Vy máte prádelnu.“

Tiše jsem zaskučel když jsem zjistil, že budu ve stejné skupině jako Deadpool. Když jsme byli v řadě, vklouzl jsem mezi dva vězně, co nejdál od něj. Dozorce nás vedl komlexem. Mě už poněkolikáté. Tentokrát jsme měli namířeno do suterénu.

Prádelna, ve které jsme měli pracovat, byla velká, chladná místnost. Jednu zeď pokrývali průmyslné pračky a sušičky. U druhé zdi byly stoly, kde se čisté prádlo skládalo. Mezi tím vším stálo několik železných vozíků s tím špinavým.

Na zdi visel rozpis, kdo má co dělat. Já měl třídit prádlo ve vozících na povlečení z postelí, uniformy, a speciální oblečení jako zástěry pro kuchaře.

„A hněte se s tím, za půl hodiny přivezou uklizeči z cel další prádlo.“ zavrčel dozorce, než si sedl a vytáhl knihu.

Se sklopenou hlavou jsem začal třídit.

„Ahoj!“  ozvalo se vedle mě vesele.

Zase on.

„Mám taky třídit prádlo. Když to máme dělat spolu, co si popovídat?“