Accused [Spider-man FF]

8. Dopřejte mu klid před smrtí✓

Washington DC, USA

Královská Wakandská loď přistávala ve Washingtonu na zbytcích vytrvalého sněhu na trávě před sídlem prezidenta, Bílým Domem. Celé to přistávání doprovázela salva cvakání foťáků novinářů, i obyčejných lidí, kteří prostě využili čím dál většího tepla a přišli se podívat.

Můstek se spustil a král T'Challa vystoupil ven. V doprovodu Okoye a její družiny zamířil cestou hlídanou americkými vojáky přímo dovnitř. Tam už na něj čekal sám viceprezident.

„Vaše výsosti." Natáhl k němu ruku a T'Challa si s ním potřásl.

„Pane viceprezidente. Jsem rád že jste nás tak rychle přijímul."

„To nestojí za řeč. Je mi velkou ctí vás poznat."

„Mně vás taky."

„Půjdeme dovnitř a probereme ty záležitosti?"

„Jistě."

„Jen, vaše družina vás bude doprovázet?" Podíval se nejistě na skupinu žen kolem krále. Hlavně teda na kopí v jejich rukou.

„Nenecháme krále nehlídaného." Zavrčela jejich kapitánka ostře.

„Okoye klid. A ano, doprovodí mě."

Společně procházeli chodbami toho slavného domu. Šli po červeném drahém koberci, kolem krásného, zdobeného nábytku z empírového slohu. Na zdech stejně bílých jako fasáda visely obrazy od těch nejznámějších malířů z celého světa. Všechno bylo dozdobeno dekoracemi na nábytku, jako například vázy s čerstvými květy, svícny nebo starožitné předměty.

Kolem prošlo několik číšníků s podnosy plnými lahodně vyhlížejících jídel.

„Nesou jídlo pro prezidenta a jeho rodinu. Je čas oběda. Proto vás nemůže přijmout sám." Podotkl viceprezident.

„Ach ano. Zapomněl jsem na časový posun. U nás už je pár hodin po obědě."

Viceprezident se jen pousmál a pokračoval v cestě. Vyšli po schodech do druhého patra a viceprezident uvedl krále do velké oválné místnosti.

„Vítejte v Modré místnosti, výsosti."

Místnost byla, jak už název napovídal, lazená do modra. Tři vysoká okna naproti dveřím zakrývaly královsky modré závěsy, na zemi ležel hebký perský koberec stejné barvy s krémovým vzorem. Ze stropu visel velký křišťálový lustr a na zdech obrazy v těžkých rámech. U zdi bylo i několik menších stolků, jako by poliček a taky čtyři křesla, postavená ve dvojicích naproti sobě.

„Posaďte se." Druhý nejmocnější muž spojených států ukázal na jedno z křesel a do druhého, naproti, se sám usadil.

„Děkuji. Myslím, že můžeme začít s rokováním."

„Ano. Jen minutku, má přijít zapisovatelka. Víte, kvůli dokumentaci."

Jakmile to dořekl, otevřeli se dveře. Dovnitř vešla mladá žena s hřívou vlnitých blond vlasů. Její šedé oči vypadaly, jako by v nich vířily myšlenky.

„Dobrý den pane viceprezidente. Vaše výsosti."

„Dobrý den slečno." Viceprezident se usmál. „Posaďte se prosím."

Blondýna prošla klidně kolem Dor jako by byly vzduch. Nehla ani brvou.

„Vaše výsosti, tohle je slečna Annabeth Chase. Je tu na stáži."
T'Challa jen kývl.

„Tak a teď k naší věci. Četl jsem vaši správu. No a myslím, že to nepůjde."

„Proč by to nešlo?"

„Ten chlapec je zločinec. A je platně odsouzen. S rozsudkem už se nic udělat nedá."

„Ale my nežádáme změnu rozsudku. Jen chceme aby poslední měsíce života strávil někde jinde než v kobce."

„Já vás chápu. Ale nevím, jestli je to možné."

„Musí to jít."

„Vaše výsosti...." viceprezident si promnul čelo. „Proč vám vůbec jde o toho kluka?"

„Je to hrdina. Bojoval jsem s ním bok po boku. V bitvě proti Thanosovi sám uchránil Rukavici nekonečna. A ať si soudy tvrdí co chtějí, věřím, že je nevinný. Ale taky vím, že, jak jste sám řekl, s rozsudkem nic neudělám. Proto ho chci dostat aspoň na chvíli z vězení."

„Vaše výsosti, jestli můžu otázku." Annabeth Chase odložila propisku kterou ještě před chvílí zapisovala do desek průběh jednání. „Proč jste přišel s tímto návrhem až teď? Ve vězení je už déle než rok."

„Dobrá otázka. Jde vidět, že jste chytrá mladá žena." Annabeth kývla, jako by to už sama dlouho věděla. „A s tím návrhem jsem přišel až teď proto, že jsem vůbec nevěděl, co s klukem je. Netušil jsem, co se s ním po soudu stalo. Řekla mi to až teď jeho teta. Přijela i s Avengers k nám do Wakandy a prosila mě, abych ho zachránil. Ta žena je z toho úplně zlomená."

„To je mi líto. Ale musíte pochopit..."

„No tak, pane viceprezidente. Jde o mladého kluka, má jen sedmnáct let a ve vězení je už od šestnácti. Prý ho to hodně změnilo." Viceprezident se slovo od slova víc mračil. „S nikým nemluví. S přáteli, s kolegy z Avengers, dokonce ani s jeho tetou. Jen se k nim obrácí zády. Teď už chápete, jak je to s ním vážné?"

„Myslím že už ano." Viceprezident vypadal, že přemýšlí.

„Ten chlapec tam trpí. Projevte trochu lítosti. Jde tu o mladého, trpícího kluka. Není vám ho líto?"

„To je. Ale může si za to sám. Neměl vraždit."

„Ale prosím vás." Z vnitřní kapsy hávu vytáhl fotku. „Vážně si myslíte, že by byl tento kluk schopný vraždit?"
Na fotce byl chlapec o kterém celou tu dobu mluvili. Měl na sobě flanelovou košili s šedým svetrem. Vlasy mu jemně povlávali ve větru, na tváři měl široký úsměv a oči mu zářili štěstím. Vypadal tam vesele, nevinně. Vůbec ne jako vrah.

„Ne, to nevypadá. Ale důkazy..."

„Podívejte, nemusíte mi věřit. Jen se nad ním slitujte. Dopřejte mu klid alespoň před smrtí."

V očích muže naproti T'Challovi vířily myšlenky. Král s černou kůží doufal, že víří v jeho prospěch.

„Přednesu váš návrh prezidentovi." řekl nakonec. „Ale myslím, že se nakonec dohodneme

Menší dovysvětlení časové osy. Petera odsoudili v létě, po tom co se vrátili z Evropy. Od té doby uběhlo 20 měsíců (1 rok a 8 měsíců). Je tudiž březen a Peterovi zůstávají 4 měsíce.