Accused [Spider-man FF]

6. Pavouk a reaktor✓

(Děj se posouvá o rok a půl)

Hleděl jsem do šedého stropu. Po více než roce a půl stráveném v této cele už dávno nebyl hladký. Pokrývali ho rytiny které jsem vytvářel celé měsíce.

Jména a tváře všech mých blízkých na mě hleděly z šedé omítky. Mezery mezi nimi zabíraly místo znaky, budovy,  místa, věci... Můj pohled projel od souhvězdí z lodí Plenitelů přes zářivou hvězdu kapitánova štítu, měsíc ze jmen všech Avengers a planetu s Tower bridge na kterém byly dvě maličké postavy mě a MJ ke zdi po mojí pravici.

Tu nepokrývali obrazce z mé minulosti ale stovky čar. Jedna čára,jeden den tady. Teď jich tam bylo přesně 607. Ještě 123 dní do smrti.

Za tu dobu se nic nezměnilo. Každý den to samé, jídlo pořád hnusné, Wade otravný... A stále když jsem zavřel oči, viděl jsem zklamaný pohled tety když mě přišla navštívit.

Byla za mnou ještě několikrát ale já odmítl odejít z cely. Nechtěl jsem znovu vidět to zklamání v její tváři. Naposledy jí přivedli i k cele. Otočil jsem se jí zády a nepromluvil.

Přišli i jiní než ona. Happy, Ned, Carol, Clint... Nemluvil jsem s nikým. Bylo to těžké ale musel jsem to zvládnout. Ani jedno slovo, ani jeden pohled.

No vlastně místo mě mluvil Wade. Když se teta domáhala odpovědi, začal do ní hustit že já nemluvím s nikým a že je marný se o něco pokoušet. Prej že to zkouší denně.

Jo, to je pravda.

Doufal jsem že s tím vším nakonec přestanou. Ale ne. Teta tu byla před dvěma týdny. Nevzdává to.

Vylezl jsem z postele. Musel jsem přestat přemýšlet. Do posilovny jsem teď nemohl, tak jsem vytáhl vidličku, už asi desátou co jsem ukradl, všechny se při rytí zlomily. Vylezl jsem na strop a hledal kousek volného místa. Nakonec jsem ho našel mezi Ant-manovou helmou a Stark Tower.

Propustil jsem uzdu fantazii a začal rýt. Šlo to pomalu ale pod rukami se mi začal objevovat obrys pavouka. Pavouk byl celkem malý, jen s obrysem, nevyplněný... A něco mi na něm chybělo. Nakonec jsem mu dodělal do těla malý obloukový reaktor.

Na vaši počest, pane Starku.

Ten motiv byl hezký. Elegantní a při tom nevýrazný. A s významem. V tu chvíli přišel nápad.

„Wade?" Promluvil jsem potichu.

„Co to sakra?!" Ozvalo se z vedlejší cely. „Tady straší?"

„Ne. To jsem já, Peter."

„Tak ty mluvíš! To je skvělý Petey!"

Jen jsem si povzdechl.

„Jo mluvím. A chtěl bych se na něco zeptat."

„Jasně. Ptej se." Z hlasu mu sálala čirá radost z toho, že s ním mluvím.

„Dá se někde ve vězení údělat tetování?"

„Jo dá. Jednou měsíčně sem chodí takový týpek."

„A kdy přijde nejdřív?"

„Máš štěstí, tenhle pátek. Chceš si něco vytetovat?"

„Proč bych se tě jinak ptal?" Netušil jsem jestli je tak hloupý nebo to hraje.

„Jo pravda.  A co si necháš vytetovat? Srdíčko? Hvězdu? Kočku? Zbraň? Nebo ne, už vím! Necháme si udělat párové tetování co ty na to? No nebylo by to super?"

Ne.

                              *****

Příchod tatera byla ve vězení velká věc. Před místností kde tetoval stáli snad všichni vězni co tu byli.

„Tak uvažoval jsi nad tím společným tetováním? Takový BFF tetování. Třeba pistoli, když jsme oba zabili své oběti střelou. Co myslíš Petey?"

Já nikoho nezabil.

„Teď se mnou zas nemluvíš?"

„Nech mě přemýšlet Wade."

„Jasně, už chápu. Promýšlíš o motivu na naše tetování!"

Povzdechl jsem si a dál nereagoval. Naučil jsem se ho za tu dobu ignorovat.

Byl jsem už skoro na řadě. Přede mnou byl už jen Wade a uvnitř byl Percy.

Jakmile Percy vyšel, mnouc si tetování žraloka na obočí, Wade se vřítil dovnitř. Já se opřel o zeď a užíval si tu chvíli klidu. Zavřel jsem oči, klidně dýchal.... A ztratil pojem o čase.

„Hele co jsem si nechal vytetovat." Ozvalo se mi u ucha. Polekaně jsem nadskočil.

Můj spoluvězeň s tváří plnou kreaterů se jen dál smál a ukazoval mi tetování na bicepsu.

Petey+Wade= BFF.

„Ty si to nech vytetovat taky. Bude to super."

Zaskučel jsem a prošel kolem něj dovnitř.

Ten chlap mě fakt štve.

„Dobrý." Pozdravil jsem a zavřel za sebou. 

Tater, muž se spoustou tetování a vlasy v dredech, na mě vyjeveně koukal. Asi nebyl zvyklý na to že ho někdo pozdravý.

„No čus. Tak sedej mladej." Ukázal na židli. „Co to bude?"

„Mám v hlavě jeden motiv." Řekl jsem opatrně. „Máte papír abych to nakreslil?"

„Jo. Na." Šoupl mi papír a propisku. Vybavil jsem si v hlavě motiv a překreslil ho na papír. „To je fajn. To zvladnu. Bude to jen černou nebo chceš barvy?" Zeptal se a začal si chystat věci.

„Asi černou. Jen teda do toho reaktoru bych chtěl modrý detaily."

„Fajn. A kam to bude?" Poklepal jsem si na místo na boku krku, pod pravým uchem.

Tater jen kývl hlavou a přiložil mi tetovací pistoli ke krku. „Jen sebou nemel."

Tetování mu zabralo sotva deset minut. Nebolelo to, jen to škrábalo.

„Máš to." Přelepil tetování folii a podal mi zrcátko.

Pavouk vypadal vážně dobře. Nikdy by mě nenapadlo že si nechám udělat tetování ale tohle se mi líbilo.

„Děkuji." Vstal jsem a odešel zpátky na chodbu.

„Tak co? Udělal jsi si to BFF tetování?"

Jak se máte v karanténě? Já se na střídačku nudím a dělám s úkoly.

Anabeth