Accused [Spider-man FF]

22. Použí sílu, Petere!

Shuri:

Jo, já vím. Měli jsme se vrátit. Ale když jednou před Morgan zmíníte Star Wars...

Místo toho jsme se proplížili do mého pokoje, který byl i zároveň menší provizorní laboratoří. Pokaždé když jsem už nemohla pracovat ve velké laboratoři u dolů, pronesla jsem si některé z věcí, na kterých jsem potřebovala pracovat, sebou.

Zatímco Peter s Morgan s velkým zájmem můj pokoj zkoumali, já se prohrabala v bordelu na stole. Rovnou pod prototypem štítu Hraničářů jsem našla, co jsem hledala.

„Mám je!" Natáhla jsem před ně dlaně, v každé jeden prototyp meče. Morgan jeden okamžitě popadla. Nemohla se vynadívat. Druhý si vzal Peter, se svojí, téměř až obvyklou, odměřeností.

„Fungují?" zeptal se s patřičným zájmem.

„Na devadesát procent ano. Využívají laserovou technologii. A samozřejmě, nejsou tak nebezpečné jako ve filmech. Teda ještě nejsou."

„Ještě ne?" Zvedl hlavu od meče, jedno obočí pozvedlé.

„Jak už jsem říkala, jsou to jen prototypy. Když dokončím finální verzi, budou to kurva vražedné zbraně."

Zasmál se: „Jo, to kurva budou."

„Co znamená kurva?" Morgan na nás koukala nechápavým pohledem. „Je to něco zlého, že? Táta to často říkal a maminka na něj proto křičela."

„To je...eeee..." Už od pohledu bylo jasné, že Peter netuší jak jí to vysvětlit.

„Něco co pochopíš, až budeš starší," odpověděla jsem místo něj.

„To říkají všichni," řekla naštvaně a zkřížila ruce na hrudi. Při tom pohybu se jí omylem podařilo zapnout meč. Okamžitě z něj vyrazila světelná, fialová čepel, tedy pokud se to tak dalo nazývat. S lekem meč upustila. Ona sama se naštěstí nezranila, na podlaze však zůstalo vypálené černé místo. „Ups." Koukala na mě omluvným pohledem.

„Nic se neděje." Zvedla jsem zbraň opatrně za rukojeť ze země. „Ani nespočítám, kolikrát jsem tu něco spálila, nebo mi něco vybuchlo. Spustím pak program, který to sám opraví."

„Díky bohu za to. Nebo snad Bast?" Peterovi se podařilo spustit druhý meč a rovnou s ním vyzkoušel i pár výpadů.

„Můžeš děkovat oběma." Napodobila jsem jeho pohyby. Samozřejmě, mnohem lépe. Přijal to jako výzvu a dal se do toho s větší vervou. Tentokrát jsem si místo opakování stoupla naproti němu a jeden z výpadů zablokovala. Pochopil a usmál se. Morgan taky, protože hned začala skandovat: „Souboj, souboj, souboj!"

Než jsme se nadáli, byli jsme ve víru souboje. Peter byl sice díky jeho schopnostem silnější a také mrštnější, dokázal se před úderem sehnout tak, že se hlavou dotýkal země, já však byla lepší pozorovatel. Analyzovala jsem jeho pohyby a předpovídala, co bude dál. Také to, že jsem tělesnou stavbou o dost menší, mi dávalo výhodu.

Několika obratnými tahy se mi ho podařilo zahnat ke zdi. Neměl jak utéct. O to zuřivěji se začal bránit. Zároveň však přestal věnovat úderům takovou pozornost, díky čemuž jsem předvedla poslední trik a udeřila do rukojetě jeho meče. S bolestí ho upustil na zem a stal se bezbranným. Mohl jen dál couvat dozadu.

„Použí sílu, Petere!" zavřeštěla z ničeho nic Morgan. Překvapilo mě to tak, až jsem z leknutí nadskočila. Když jsem se otočila zpátky, Peter, s úsměvem na tváři, zas držel meč.

Ta potvora malá. Jasně že mu pomáhá.

Bitva se rozběhla na novo. Tentokrát nebyla tak prudká a zuřivá, stala se opatrnější. Oba jsme přemýšleli nad každým krokem, analyzovali protihráče. Bylo to skoro, jako bychom hráli šachy. Jenže my samozřejmě šachy nehráli, my jsme samozřejmě šachy nehráli, my jsme, jako správní nerdi, parodovali Star Wars.

„Znovu tě porážím, pavoučku," poznamenala jsem, když jsem ho znovu tlačila směrem ke zdi.

„To si jen myslíš?" Úplně nelogicky se mi otočil zády a rozběhl se. Těsně před zdí se odrazil a vyskočil na ní. Přistál v půlce, odkud udělal ještě pár kroků nahoru ke stropu a nakonec jsme stáli znovu tváři v tvář, já pořád na podlaze, on stojíc dolů hlavou ze stropu.

„Běž s těmi schopnostmi do háje."

„Půjdu. Ale nejdříve vyhraju."

V tomto postavení bylo těžší hrát. Museli jsme držet meče nad hlavou a občas se i natáhnout na špičky. Když mě začínali bolet ruce z natahování, vyskočila jsem na židli a z ní na široký stůl. Cestou jsem musela odkopávat věci, hlavně vynálezy, ale v tu chvíli mi to bylo více méně jedno. Přeci jen, všechno se dá opravit, že? S mým intelektem určitě.

Peter se vyhl lustru a v okamžiku stal nade mnou. Rozmáchla jsem se po něm, čemuž se samozřejmě vyhnul. Čepel zasáhla lustr, zapraskalo to a v tu chvíli se lustr řítil k zemi.

Dobře, možná jsou ty meče účinnější, než jsem myslela.

„Shuri? Morgan? Petere?!"

-----

Kapitoly. Po půl roce. Bože ani nedokážu popsat jak strašně se cítím. Jako menší omluvu vám přidávám rovnou dvě kapitoly. So, enjoy it :)

-A