Accused [Spider-man FF]

13. Neskákej

„Pane Starku?" zeptal jsem se překvapeně postavy před sebou. „Jste to vy?"

„Kdo jiný kluku." odpověděl ale netočil se. Byl pořád zády ke mně.

„Jak to že jste tady? Vždyť, vždyť jste..."

„Mrtvý? Ano, jsem." Pomalými pohyby se obrátil. V tu chvíli jsem vyděšeně vykřikl.

Jeho tvář se rozpadala zaživa. Kusy masa hnily ještě na lebce, která na některých místech bělostně zářila mezi hnilobou.

„Pane Starku, vy, vy..."

„Přijde ti to odporný mladej? Doufám že jo, protože za to můžeš ty!" zařval.

„Já nechtěl, aby jste zemřel." Kuňkl jsem. Ze smradu rozkládajícího se masa se mi zvedal žaludek.

„Tak si měl zemřít místo mě!"

Jak udělal prudký krok mým směrem, jedno jeho oko nechutně zamlaskalo a vypadlo. Nevydržel jsem to a rozběhl se od něj pryč. Sotva po pár metrech jsem však narazil na další překážku. Tetu May, ve stejném napůl rozloženém stavu v jakém byl Iron man.

„A hele kdo se ukázal," její bezmasý prst ukázal na mě. „náš mladý vrah."

„Ja nikoho nezabil." začal jsem couvat dozadu.

„Ale ano. Ben, Tony Stark, Mysterio... Za jejich smrt můžeš ty. Nikdo jiný než ty. A já kvůli tobě taky pomalu umírám. Hniju zevnitř jen z toho, jakou zrůdu jsem vychovala. Kéž by si se nikdy nenarodil." odplivla si.

Když jsem utíkal tentokrát, do očí se mi začali drát slzy. Nevnímal jsem přes ně, kam mířím, dokud jsem nenarazil do další oživlé mrtvoly.

„Neuchránil si mě." z vrchu na mě koukal strýček Ben. „Měl jsi své schopnosti, mohl jsem dál žít, kdyby jsi je využil!"

Vyděšeně jsem se po podlaze zády napřed plazil pryč. Za strýčkem se objevila postava malé dívenky. Morgan.

„Kvůli tobě nemám tátu. Proč jsi nezemřel místo něj?"

„Zkazil si mi budoucnost. Nikdo nikam nevezme holku vraha." Řvala MJ.

„Hej, Pinďour Parkere! Když jsi byl stážista u Starka, proč si ho nezachránil?" Ptal se uštěpačně Flash. Jeho rozloženou tvář zdobil ještě uštěpačnější úsměv jen s dvěmi zuby.

„Nikdy jsi nebyl Avenger. A nikdy nebudeš." zavrtěl hlavou Kapitán.

„Nechápu proč jsem tuto zrůdu pustil do své země." králi Wakandy chybělo maso na víc než půlce lebky. „Hned zítra tě vyženu. Ať si pro tebe přiletí nebo nechť se z tebe pro mě za mě stane jídlo pro divoká zvířata. To jediné si zasloužíš."

„Zrůdo."

„Vrahu."

„Bestie."

„Zabijáku."

Přeřvávali se navzájem jak nejhlasitěji to šlo. Jejich mrtvé oči (v některých případech jen jedno oko) na mě upírali svůj vyčítavý, napůl rozložený pohled. Všechen ten nápor jsem neustál a padl na kolena. Slzy mi v proudech stékaly po tváři. Nadávky se pořád hrnuly a oživlé mrtvoly kolem vytvořily kruh. Pomalu ho zmenšovali a zmenšovali. Spolu s tím jsem měl pocit, že se zmenšuji i já. Seděl jsem na zemi s koleny při hrudníku, ruce v ochranném gestu před tváří.