Vlčice Jinovatka~Zrádná Cesta

1. Jako vždy

Hluboké vrčení Jinovatku vytrhlo z poklidného spánku. Nejdříve se jen převalila na druhý bok aby pokračovala v odpočinku, vzápětí si naštěstí uvědomila co to znamená a bleskurychle vyskočila na nohy. Její oči se střetli se svítivě žlutýma očima ve kterých byl jasně vidět hněv. Oči patřili její rozzlobené matce která jí jasně naznačovala že zaspala a to nenechá jen tak být bez trestu. Jinovatka sklopila pohled a přikrčila se. Jak si jen mohla dovolit zaspat, jak to, že se nevzbudila jako vždy?! Už na to byla přeci zvyklá.

,,Zaspala jsi, budeš dnes o hladu. " zasyčela černá vlčice sklánějící se nad Jinovatkou. ,,Ať se to už neopakuje, příště z toho tak lehce nevyvázneš. Teď koukej splnit svoje povinnosti!" dodala a vyběhla ven z jeskyně aby dohnala svého druha který odcházel na ranní hlídku.

Jinovatka zůstala přikrčená dokud jí matka úplně nezmizela z očí. Poté se zvedla a protáhla se, nakonec nedostala tak hrozný trest, jeden den bez jídla přežije. Otočila se a chystala se plnit ty své povinnosti. Každý den musela celou jeskyni očistit od pavučin, prachu, listí které tam navál vítr, větviček nebo kamínků. Starou podestýlku musela shrabat ke kraji doupěte a kousek si z ní oddělit pro sebe. Přinést nové listí však nesměla, k tomu aby to mohla udělat by musela vyjít z jeskyně ven a to z nějakého jí neznámého důvodu rodiče nechtěli dopustit. Když měla tohle všechno hotové, přišla na řadu nejhorší část její práce. Její matka s otcem jsou totiž natolik líní že se jim nechce ven když poklidně odpočívají v chládku jeskyně, že svou potřebu vykonají v jeskyni. A Jinovatka to samozřejmě musí uklidit.

Tohle ze všeho nejvíc nesnášela. Došla k výkalům a tlapkou je odhrnovala dokud je neodhrábla až na úplný okraj jeskyně. Znechuceně zavrtěla hlavou, pokaždé když to dělala se jí zvedal žaludek. Když měla hotovo, začala si zuřivě otírat tlapky o trs trávy který vyrůstal mezi kameny. Potom ještě nabrala do tlamy trochu starého listí a očistila jím po celé ploše kamennou zem aby zmizeli i ty nejmenší známky po výkalech. ,,Pff, stejně tam za chvíli budou znovu." odfrkla si Jinovatka pro sebe.

Když měla práci hotovou, slunce už bylo dávno za polovinou své cesty. Matka s otcem se každou chvíli vrátí z lovu. Jinovatce se sbíhaly sliny při pomyšlení na jakoukoliv kořist, olízla si tlamu a uvelebila se co nejvíc ke kraji místa které jí Temnota vymezila. Bylo tam alespoň trochu trávy takže si mohla Jinovatka odpočinout od tvrdé a chladné země v jeskyni. Každý den tam ležela a vyhlížela rodiče. Položila si hlavu na tlapky a zatmělo se jí před očima.

•••

Když se probudila, slunce už se pomalu blížilo ke konci své cesty a začínalo se stmívat. Jinovatce bylo divné že tu ještě není otec a matka, když v tom se ozvaly kroky a mezi keři se objevila matka nesoucí v tlamě zajíce a hned za ní otec který měl v tlamě nacpaného velkého bažanta. Jinovatka rychle sklonila hlavu na pozdrav, ano, i za vynechání tohoto gesta by mohla být potrestána. Oba rodiče donesli kořist doprostřed jeskyně a posadili se před ni. Jinovatka netrpělivě hleděla na bažanta, nemohla se dočkat až se do něj bude moci zakousnout. Vzápětí si ale uvědomila svůj trest za ranní zaspání. Dnes je přeci bez jídla. Po tváři se jí rozlil smutný a zklamaný výraz který ale hned zase skryla. ,,Tu radost jim přece neudělám." zamumlala si pro sebe. Hned se na ní stočili přísné pohledy rodičů. Jinovatka se v duchu modlila aby její tichou poznámku nezaslechli a měla štěstí. Oba zamračené pohledy se stočili zpět na kořist.

Temnota se jako vždy první pustila do jídla. Trhala ze zajíce nejlahodnější kusy masa a pomalu si je vychutnávala. Když pootočila hlavu a kývla, přidal se k ní i Stín. Z chutí se zakousl do svého bažanta a na rozdíl od Temnoty maso hltal. Cpali se jako nikdy, Jinovatka moc dobře věděla že se jí snaží co nejvíce provokovat, oni si pochutnávali na výborném úlovku a ona se mohla jen dívat. Nedala na sobě však nic znát a zuřivě polykala sliny aby jí ani jedna neukápla z tlamy ven.

Když konečně dojedli, Temnota začala v jeskyni chodit do kola, pečlivě kontrolovala jak Jinovatka uklidila. Snažila se najít alespoň jednu malou chybičku ale nepovedlo se jí to, dnes si Jinovatka dala opravdu záležet. Stín mezi tím odnesl a zahrabal kosti, odklidil staré listí a přinesl nové. Jinovatka zahlédla jak se její matce na tváři mihl výraz jasně říkající ,,Sakra, nic nezkazila." Jinovace naopak radostně zajiskřilo v očích.

Temnota odešla na první noční hlídku a Stín se velebil ve své hromadě listí. Když si všiml že Jinovatka tam pořád jen stojí, zavrčel: ,,Jdi už spát!" Jinovatka okamžitě přiběhla ke své hromádce listí a zavrtala se do ní, brzy se jí začali klížit oči a usnula.