24. První velký úlovek

95 18 8
                                    

Jinovatka, Ledovec a Vločka se hned za svítání probudili a vydali se na cestu. Co nejrychleji překonali vzdálenost mezi jimi a koncem toho lesa bez vody a kořisti. Ocitli se na malé louce, za ní se tyčilo několik vysokých listnatých stromů, takový menší řidší lesík. Vlci se dohodli, že tam se po jídle vydají.

Dnes byla se sháněním potravy na řadě Jinovatka. Měla trošičku obavy, ale opravdu jen trochu. Lovit uměla díky svým úžasným společníkům a záchráncům. Slíbila, že jim oplatí jejich vstřícnost. Proto na sobě nejistotu nedala znát, napřímila se a zavetřila. Ledovec s Vločkou se zatím rozvalili do trávy.

Ucítila srnu. Zaradovala se a nadšeně se vydala za pachem. Ten ji dovedl na kraj lesíka, tam už byl cítit opravdu silně. Jinovatka se přikrčila a velmi potichu našlapovala. Za chvíli už před sebou uviděla velkou srnu. Přikrčila se ještě více a celá se napjala, připravila se ke skoku. Kořist se otočila zády a v tu chvíli Jinovatka vystartovala. Měla v plánu jí skočit na záda, ale to nevyšlo. Místo toho se jí zakousla do zadní nohy. Srna vyjekla a začala se zmítat. Jinovatka se do nohy zahryzávala víc a víc, hlouběji a hlouběji, už cítila kost. Najednou se ale vymrštila do vzduchu a přistála jí konečně na zádech. Drápy jí zaryla do kůže, aby nespadla, tesáky se zakousla do krku a zvíře se skácelo mrtvé k zemi. Jinovatka nadšeně poskočila. Bylo to pro ni vzrušující, srnku ulovila zatím jen s pomocí Ledovce nebo Vločky. Sama do teď dokázala ulovit jen menší zvěř. Popadla kořist za zátylek, sice byla dost těžká, ale Jinovatka jí prostě musela a chtěla sama utáhnout.

Sice celá zadýchaná, ale šťastná z úspěchu, srnu dotáhla až na louku k dvojici bílých povalujících se lenochů. Když si všimli, že už je Jinovatka zpět, zvědavě se zvedli a hned je zajímalo co ulovila. Jinovatka se napřímila a ukázala na vypasenou srnu. Ledovec uznale kývl hlavou a Vločka se celá rozzářila. ,,Jinovatko... výborně!'' Začala jí chválit. Ledovec se mezitím za jejich zády tajně pustil do jídla. Vlčice se otočili. ,,Hej! Ledovče?!'' Vykřikla naoko naštvaně Jinovatka a raději se taky vrhla k srně. Vločka se usmála a přidala se k nim.

Celou srnu sežrali, do posledního kousíčku masa. Byli nacpaní až k prasknutí, ale přes to se vydali za louku do lesíka. Jakmile vkročili do lesa, do čumáků je udeřil silný pach...
V tu ránu je všechny tři něco srazilo k zemi.

Vlčice Jinovatka~Zrádná Cesta Kde žijí příběhy. Začni objevovat