Vlčice Jinovatka~Zrádná Cesta

16. Vítr v zádech

První sluneční paprsky vysvitly z poza hor a nahradili tak temnou noc příjemným jarním ránem. Krajinou se rozlilo hřející sluneční světlo a chladivá mlha která se do teď převalovala na loukách se pomalu vytrácela. Sluneční paprsky prosvítaly skrz koruny stromů do lesa. Jeden paprsek zasvítil přímo na probouzející se bílou vlčici.

Vločka otevřela oči a podívala se na nebe. Usmála se když zjistila jak krásné je počasí a postavila se. Při pohledu na Ledovce a Jinovatku zjistila že oba ještě spí. Vyběhla z jeskyně a mířila do lesa.

•••

Jinovatka se probudila. Za žila snad nejklidnější spánek v životě. Měla pocit že je v bezpečí. Ještě lepší to bylo, když zjistila že jí před nosem leží čerstvě ulovený bažant. Nadšeně vyskočila na tlapky a pustila se do něj. Vločka s Ledovcem se mezitím už olizovali po jejich snídani. Jinovatce také netrvalo dlouho a měla bažanta v sobě. Vděčně poděkovala Vločce. Cítila se už mnohem lépe, už nebyla tak hubená a zesláblá. Vyběhla z jeskyně aby ukázala že už je skoro plná síly. Vločka vyběhla za ní a začala hravě poskakovat kolem.

Ledovec seděl v jeskyni a pozoroval skotačící vlčice. Pozorně si prohlížel Jinovatku a přemýšlel. Moc dobře si všiml neosvalených tlapek které mockrát ne běhaly. Utěšování, seznamování a tak... To nebyla jeho parketa. Vypadal jako strašpytel... ,,Vždyť jsi strašpitel'' okřik ho nějaký hlas v jeho hlavě. Zatřepal hlavou a přistoupil k vlčicím. Ty přestaly blbnout a posadili se před něj. Ledovec se znovu podíval na Jinovatčiny tlapky. ,,Budeme tě muset trochu trénovat.'' Prohlásil a podíval se jí s úsměvem do očí. Vločka se podívala na Ledovce a potom na Jinovatku a přikývla.

Jinovatka se nechápavě dívala na Vločku, pak na Ledovce a zase na Vločku. Ledovec se pobaveně uchechtl. ,,Pojď a uvidíš.'' V tu chvíli se rozběhl pryč a Vločka hned za ním. Jinovatce nezbývalo nic jiného než je dohnat.

Proběhli jen kolem několika stromů a ocitli se na rozlehlé louce. ,,Já jí teď přeběhnu a počkám na tebe na druhém konci.'' Vysvětlil Ledovec. ,,Asi jsi pochopila že teď poběžíš co nejrychleji přes louku...'' ujistila se Vločka. Jinovatka nadšeně přikývla. Ledovec už na nic nečekal a rozběhl se po louce. Jinovatka s úžasem sledovala jakou rychlostí překonává Ledovec louku. Po malé chvíli byl na druhém konci a kývl že může vyrazit.

Jinovatka se podívala na Vločku která se na ni povzbudivě usmála. Jinovatka se přikrčila a vystřelila vpřed celkem slušnou rychlostí. Představovala si jak jí bude vítr čechrat srst když se bude prohánět po louce, jak se bude úžasně cítit... Byla to pravda. Ale jen chvíli. Jakmile se už byla skoro v polovině, začínala se zadýchávat, tlapky už nechtěly běžet dál a zpomalovaly. Jinovatka běžela dál, ale už ne s úžasným pocitem svobody a srstí vlající ve větru. Ale udýchaná, unavená, tlapky se jí chtěly zamotat a srst se jí máčela potem. Už to skoro vzdala a málem se svalila do trávy, když v tom uviděla že cíl už je na dosah. Sebrala poslední síly a donutila tlapky k rychlejšímu tempu.

Vydržela to a povedlo se. Náhle už probíhala kolem Ledovce a hned za ním se ale svalila do trávy. Byla ještě vlhká od raní rosy, proto Jinovatku příjemně ochladila. Byla celá spocená a zadýchaná, vyplázla jazyk. ,,Na vlčici, která nikdy pořádně ne běhala to bylo...'' Začala Ledovec s vážným výrazem na tváři. Jinovatka se postavila a zvědavě se na něj podívala. ,,Skvělé!'' Zasmál se. Jinovatka nadšeně vyskočila do vzduchu. ,,Výborně Jinovatko.'' Ozval se za ní najednou milý a příjemný hlas. Otočila se a zahlédla Vločku která právě přiběhla. Jinovatka znovu po vyskočila.

,,Podívej, támhle!'' Vykřikla najednou Vločka. Jinovatka se zvědavě otočila. Nic tam ale neviděla, přemýšlela jestli je slepá, nebo co se děje. S nechápavým výrazem se otočila aby se Vločky zeptala co je tam tak zajímavého. Zjistila ale, že Vločka ani Ledovec už za ní nestojí. Vykulila oči. Náhle si ale všimla že oba stojí opodál ve stínu na kraji lesa a chlemtají vodu z potoka. Zasmála se a z posledních sil se za nimi rozběhla.

,,Napálila jsem tě!'' Vykřikla vítězně Vločka. Jinovatka se naoko zamračila. ,,Příště napálím já tebe.'' Řekla s úsměvem. Uvědomila si že má úplně sucho v krku, proto rychle přiskočila k vodě a napila se. Potom se posadila do stínu vysokého javoru. Vločka právě stála na břehu potoka a soustředěně pozorovala vodu. Jednu tlapku držela ve vzduchu. Jinovatka nevěděla, co to dělá. Po chvíli to ale zjistila. ,,Lovíš ryby?'' Zeptal se Ledovec. ,,Ticho!'' Napomenula ho šeptem Vločka. Jinovatka pochopila. ,,Ahá.'' Řekla si pro sebe. Rybu ještě nejedla, takže byla zvědavá.

Po chvíli se ozvalo čvachtnutí. Vločka prudce vystřelila tlapku do vody a chytila do ní rybu. Rychle jí vyndala na břeh a usmrtila jí. Hrdě se napřímila a podívala se na Jinovatku a Ledovce.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Vydávám celkem často co? :D
A ještě k tomu tady máme delší kapitolu než obvykle. :3
Tak snad se líbí. ;)