Vlčice Jinovatka~Zrádná Cesta

17. Nový život

Slastně přivřela oči a spokojeně se olízla. Právě dojedla rybu kterou před tím ulovila Vločka. Jinovatka si na ní opravdu pochutnala. Lehla si do trávy a převalila se na záda. Sluneční paprsky jí příjemně hřály.

Ještě než potkala tyto dva úžasné vlky, její mysl pohlcovali myšlenky jako strach, nejistota, pochybnosti... teď ale všechno zlé zmizelo. Špatné myšlenky se rozplynuli. S těmi vlky se cítila v bezpečí, klid, štěstí, radost... Všechno co se odehrálo před tím hodila za hlavu. Teď jí začal nový život. Konečně bude moct žít jako normální vlčice. Bude mít v někom oporu, pozná přátelství...

Zvedla hlavu a ohlédla se na bílé vlky ležící za ní. Postavila se a přišla k nim. Nejraději by je oba vděčností olízala, ale její minulost zajistila, že se cítila velmi nervózně a nejistě, nevěděla jestli to může udělat. Přešlápla a zamyslela se. Nakonec Vločce přece jenom lehce olízla ucho a na Ledovce se vděčně usmála. Vločka byla jen ráda, že je Jinovatka ráda. Usmála se na ní. Ledovec si ji zkoumavě prohlédl. Síly už nabrala dost, vypadá plná energie... přemýšlel. ,,Co takhle lov?'' Zeptal se, oči mu zajiskřily. 

•••

Než se Jinovatka nadála, křčila se s Vločkou za keřem a pozorně sledovala plížícího se Ledovce. Tiše kladl jednu tlapku před druhou, byl přesný, vyhýbal se každé větvičce. Několik vlčích délek před ním se spokojený, nic netušící zajíc nacpával čerstvou trávou. Jinovatka před chvílí spořádala rybu, ale stejně se jí v tlamě sbíhaly sliny. Ledovec se zastavil za kamenem, pohled upřený na kořist. Svaly byly napnuté, připravené kdykoliv vystřelit. Jinovatka si vzpomněla na svůj první lov. Nevěřícně nad vzpomínkou zavrtala hlavou a dál se soustředila na Ledovce. Ve chvíli, kdy se zajíc otočil zády, Ledovec hbitě vyskočil do vzduchu a dopadl přesně na svou oběť.

Jinovatka vyskočila z křoví a zajásala.
Ledovec se usmál položil zajíce. ,,Dáš si?'' Nabídl jí. Jinovatka se cítila trochu provinile, protože jí pořád obskakovali a nosili jí jídlo. Ona nemusela dělat nic... Vločka si jejího váhavě ho výrazu všimla. ,,Až se to naučíš, tak nám všechno pěkně vynahradíš,'' zasmála se ,,Tak si dej.'' Jinovatka se na ně znovu vděčně usmála a pustila se do jídla. Snědla ale jen polovinu a trvala na tom, že zbytek sní Ledovec. Ten samozřejmě odmítal a chvíli se hádal. Nakonec ale povolil a pochutnal si na druhé polovině zajíce.

,,Jsi unavená? Nebo si chceš taky vyzkoušet lov?'' Zeptala se vlídně Vločka. Jinovatka se zamyslela. Že by byla plná síly se říct nedalo, ale nesnesla představu že se připraví o její první lov s Ledovcem a Vločkou. ,,Chci lovit!'' Vykřikla nadšeně.

•••

,,Vidíš tu myš?'' Zašeptal Ledovec. Jinovatka přikývla. Ledovec se usmál a odplížil se za keřík kde už čekala Vločka. Jinovatka už dostala všechny potřebné instrukce. Vzpomněla si na Ledovce. ,,Trpělivost, klid... Pomalu našlapovat, vyhýbat se větvičkám. Neuspěchat to...'' přehrála si v hlavě.
Přikrčila se a pomalu se rozešla. Našlapovala tak pomalu a lehounce, že své kroky ani sama neslyšela. Nad tímto prvním úspěchem se pousmála. Plížila se dál. Schovala se za nějaký trs kopřiv a napjala všechny svaly. Nespouštěla pohled z kořisti a když se myš otočila zády, vystřelila do vzduchu a dopadla na zem. Bohužel vedle kořisti. Myš se vylekala a dala se na útěk. Jinovatka ale rychle zareagovala a vyběhla za ní. Skočila znovu a tlapkami pevně sevřela oběť. Zakousla jí a radostně vyštěkla. ,,Mám ji!'' Křičela.

Ledovec s Vločkou k ní přiběhli a pochválili jí. Jinovatka byla štěstím bez sebe. Rozhodla se, nechat si ten drahocenný úlovek až do jeskyně, aby si ho tam vychutnala. Vločka se rozběhla směrem k jeskyni a Ledovec s Jinovatkou vyběhli hned za ní.