21. Odchod z domova

108 18 13
                                    

Ráno se všichni tři probudili úplně rozlámaní,  celé tělo je bolelo. Vždyť spali ve skalní puklině kde bylo málo místa a z obou stran se na ně tlačily skály. Nikdo si ale příliš nestěžoval, mohli místo toho skončit roztrhaní medvědem.

Jinovatka opatrně vylezla, za ní hned Ledovec a Vločka. Pozorně se rozhlíželi, ale žádného medvěda už neviděli. Najednou zafoukal vítr a přival k nim silný pach medvědů. Několika medvědů. Jinovatka se ohlédla k lesu, který byl jejich domovem. ,,Už se tam asi... Nevrátíme.'' Zakňučela. ,,Ne, nevrátíme.'' Potvrdila Vločka. ,,Raději už pojďte...'' Pobídl je naléhavě Ledovec a už se rozbíhal na opačnou stranu. Vlčice neváhaly a následovali ho.

Šli lesem, svůj domov museli nechat za zády a najít si nový. Všichni kvůli tomu byli mrzutí. Ledovec se vzpamatoval z šoku z medvědů. Loudal se vzadu, za Vločkou a Jinovatkou. ,,Třeba ten medvěd jen procházel okolo území. Kdyby tam Jinovatka nepřiběhla a nevyprovokovala ho, třeba by šel dál.'' Mumlal si. Vycenil tesáky a přidal do kroku, dokud nebyl u Jinovatky. ,,Můžeš za to ty!'' Zavrčel na ní. Jinovatka se lekla a sklopila uši. ,,To ty jsi vyprovokovala medvěda. Kdybys tam nebyla, nemuseli by jsme si teď hledat nový domov.'' Vykřikl.

Všichni tři se zastavili. Jinovatka se přikrčila a stáhla ocas mezi zadní nohy, nevěděla já má reagovat. Vločka po Ledovcovi střelila varovný pohled. Ledovec ale nereagoval a ohnal se po Jinovatce tlapou. Jinovatce na zádech přistál malý škrábanec a vybavila se jí celá minulost. Všechny tresty od rodičů kvůli ničemu. Zavrávorala ale udržela se na nohou. Vločka okamžitě přiskočila a postavila se před Jinovatku. ,,Co si myslíš že děláš?! Ona za nic nemůže!'' Vykřikla na Ledovce.
Ten si najednou uvědomil, co dělá a před Vločkou se přikrčil. Ta na něj ještě pro jistotu vycenila tesáky, otočila se a s Jinovatkou po boku pokračovala v cestě.

Ledovec šel zase vzadu. Tentokrát kvůli tomu, že se cítil provinile. ,,Proč já vždycky nejdřív dělám a pak přemýšlím?'' Zeptal se sám sebe. Zase přidal so kroku, aby vlčice dohnal. Ty zastavily. Stoupl si před Jinovatku, která se znovu přikrčila. Vločka odstoupila, protože ho moc dobře znala a věděla, jak to s ním chodí.
Ledovec se Jinovatce vlídně podíval do očí. ,,Promiň...'' Řekl a sklopil uši.

Vlčice Jinovatka~Zrádná Cesta Kde žijí příběhy. Začni objevovat