Začalo se smrákat. Slunce zapadlo za obzor a nahradil ho, zatím jen světlý měsíc. Venku bylo ještě docela dobře vidět, ale v hluboké jámě, kde se krčili tři vlci, už byla tma. Vysoké stěny vrhaly tam dolů stín.
Ledovec se křčil na kraji. Celé tělo se mu třáslo, oči vytřeštěné, ocas mezi nohama a uši sklopené. Zněla mu v hlavě ta slova... ,,To bude pochoutka''
Ta představa, že ho sežerou byla děsivá. Jinovatka měla také velký strach. Rozstřesené nádechy se snažila přehlušit nervózním drápáním do země. Napjala všechny svaly, aby se netřásla strachy. Snažila se nevypadat vyděšeně. Dříve než potkala Vločku a Ledovce, byla jiná. Asi by začala zoufale výt a vzlykat, nevadilo by jí že se chová jako vlče. Teď svůj strach skrývala. Změnila se. Vločka upírala podrážděný pohled nahoru, k otvoru jámy. Třásla se, ale vztekem. Měla vztek! Tiše vrčela a drápy bořila do měkké půdy.
Najednou se ozvali tiché kroky, nesmělé a opatrné. Všichni tři se naježili. Nad nimi se objevila hlava vlka naklanějicího se přes okraj jámy. Vločka naštvaně zavrčela, Jinovatka se úspěšně pokusila zopakovat tak sebevědomé vrčení a Ledovec ze sebe dostal jakýsi krátké tlumené chrčení. Vlka nahoře osvítilo měsíční světlo, Jinovatka i ostatní si ho mohli pořádně prohlédnout. Měl hnědou srst, jako každý vlk z této smečky, ale ta jeho byla podle Jinovatky nejkrásnější, protože hrála hned několika odstíny hnědé. Kožich měl ale poměrně vypelichaný a hned pod ním se jasně rýsovala žebra, byl dost hubený. Jinovatka si pomyslela, že je to asi omega. Vločka jí vyprávěla, že v některých smečkách s nimi nezacházejí moc pěkně. Co Jinovatka nemohla přehlédnout byl jeho výraz. V očích měl jasně vidět soucit a laskavost. Náhle se přestala bát. Jako kdyby ji ten vlk nějakým způsobem uklidnil. Vločka a dokonce i Ledovec se také trochu uvolnili.
,,Je mi moc... líto že... jste tu a alfa s vámi nemá dobré úmysly.'' Promluvil tiše ten hnědý vlk. ,,Nevím jestli s tím něco můžu udělat... alfa je krutý.'' Dodal. Jinovatka poznala, že ten vlk má asi dobré srdce. Stejně tak Vločka si to začala myslet. Z ničeho nic se ozvaly kroky dvou vlků. Vyhublý vlk se vyděšeně otočil. ,,Hej?! Co tu děláš, omego?'' Vykřikli naštvaně. ,,J- já...'' Jinovatka zahlédla tesáky, vlk jim zmizel z dohledu. Slyšeli klapání čelistí a kňučení omegy. Po chvíli už ho nejspíše konečně nechali, Jinovatka zaslechla jak utíkají pryč. Ještě se ozvalo kňučení a šouravé kroky a pak už bylo ticho.
ČTEŠ
Vlčice Jinovatka~Zrádná Cesta
Adventure[Nejspíš navždy pozastaveno] Mladá vlčice Jinovatka je vlastními rodiči nucena, žít jen v jeskyni. Nemůže ven vystrčit ani čumák. Temnota a Stín nejsou zrovna milující rodiče. Jednoho dne se Temnota rozhodne své dcery krutě zbavit... Překrásný cover...
