11. Rostlina

137 21 16
                                    

Jinovatka se probudila do deštivého rána. Necítila se vůbec odpočatě ačkoliv spala i včera odpoledne. Její svaly slábly. Otočila hlavu a podívala se na svoje tělo, byla jí vidět žebra. ,,Ach ne." povzdychla si. Vyskočila na nohy aby co nejdříve vyrazila na lov. ,,Přece tu neumřu, nemůžu jen tak zemřít, jsem ještě mladá.."

•••

Kráčela lesem ve snaze zachytit pach alespoň malé veverky nebo myši. Pořád ale nic necítila. Zvedla hlavu k nebi a uviděla slunce jak už je dávno za polovinou své cesty. Svěsila hlavu a dívala do země. ,,Proč tu není nikdo kdo by mi mohl pomoct?! Grrrr." zlostně zavrčela při vzpomínce na rodiče. ,,Tuhle radost jim neudělám, musím přežít." 

Slunce už ozářilo krajinu ohnivou září a pomalu zapadalo za obzor. Oblohu zdobily i nádherné červánky oznamující že příští den bude pěkné počasí. Jinovatku to ale spíše štvalo, znamenalo to že končí den a ona za celou tu dobu nic neulovila. Naštvaně tlapkou odhodila nějakou rostlinu. Při pohledu na ni jí něco napadlo. Očichala rostlinu ze všech stran, voněla docela dobře. Opatrně ukousla jeden lístek, chutnala taky dobře. Měla obrovský hlad že rostlinu hned slupla. Olízla se a chtěla jít hledat další, jenže se jí zamotala hlava, přišlo jí jako když se kolem ní celý svět točí neuvěřitelnou rychlostí. Připadalo jí jako když se všechny stáda jelenů rozběhli právě k ní, země jakoby se třásla a hlasité dunění kopyt se rozléhalo všude kolem. Jinovatka měla pocit že jí z toho každou chvíli praskne hlava. Místo toho se jí ale zatmělo před očima a upadla do bezvědomí.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Omlouvám se, že je to tak krátké.. :(

Vlčice Jinovatka~Zrádná Cesta Kde žijí příběhy. Začni objevovat