Vlčice Jinovatka~Zrádná Cesta

14. Bílí zachránci

,,Tady je to pěkné, je tu hodně kořisti, zdroj vody... Co myslíš Ledovče?'' Zeptala se s úsměvem vlčice. Vlk který klusal po jejím boku se rozhlédl. ,,Hezké to tu je, to máš pravdu.'' Souhlasně pokýval hlavou. ,,Ale co když tu žije třeba liška, jiní vlci, medvěd, nebo...'' to už se mu zadrhl hlas. ,,Uklidni se, prohlédneme to tu a uvidíme.'' Řekla vlčice naprosto klidně.

Dva sněhově bílí vlci, skoro stejní, jakoby jeden druhému z oka vypadl, právě prozkoumávali krajinu, která se zdála být ideálním místem pro jejich nový domov. Kořist jim doslova probíhala mezi tlapkami a narazili na průzračný potůček který se vléval do malé studánky.

,,Cítíš to?'' Řekla překvapeně vlčice. ,,To je... vlk?'' Řekl a strachy vytřeštil oči její společník. ,,Klid Ledovče. Je to dva proti jednomu.'' Sjela vlčice vlka uklidňujícím pohledem. Přesto se ale oba přikrčili a plížili se po pachu.

Po chvíli před sebou zahlédli opravdu vlka. Ale nečekali, že ten vlk bude ležet na zemi bez hnutí. Bílá vlčice zalapala po dechu a bez váhání přiběhla k cizí nehybné vlčici. Její společník zůstal přikrčený opodál, pro jistotu.

,,Haló?'' Řekla nejistě bílá vlčice a do neznáme štouchla čumákem. Poznala, že je to vlčice. Všimla si že se jí pod kůží rýsují žebra a že nemá skoro žádné svaly. Zamračila se. ,,Jak je to možné? Dospělá vlčice, na území plném kořisti, ale vyhublá...'' zamumlala si pro sebe.

,,Ledovče?'' Zavolala vlčice a otočila se na vlka krčícího se opodál. ,,Můžeš sem jít? Proč se tam schováváš? Ta vlčice očividně potřebuje pomoct.''
Vlk se zamračil. ,,Ale Vločko, vždyť může být... no... nebezpečná.'' Zabodl pohled do země. Moc dobře věděl že jeho sestra nesnášela, když se zbytečně bál. Ale on už je prostě takový. ,,Cože? Ty si vážně myslíš že by pro nás mohla být nebezpečná nějaká hubená vlčice, která je momentálně v bezvědomí?'' Vyštěkla. Ledovec chvíli váhal, ale nakonec usoudil, že sestra má asi pravdu. Pomalu přišel blíže, pořád stál ale v bezpečné vzdálenosti.

Šedá vlčice najednou cukla tlapkou.
Ledovec sebou leknutím cukl také, Vločka ale zůstávala dál klidně stát nad neznámou. Naopak se jí na tváři objevil úsměv. ,,Haló? Slyšíš mě?'' Zeptala se vlídně. Neznámá pootevřela víčka. Jakmile nad sebou zahlédla cizí bílou vlčici, chtěla se zvednout a od couvat kus dál. Její zesláblé tělo se ale zmohlo jen na ani ne moc prudký, polekaný škub. Ledovec polekaně zacouval. Vločka jen krok odstoupila od neznámé, aby se nebála. Ta jen zmateně zamrkala a zakňourala když zaznamenala bolest v boku.

Vločka tušila, že teď asi nemá cenu se na cokoliv vyptávat. Proto se zeptala jen na nejdůležitější. ,,Ahoj, můžeš chodit?'' Zeptala se starostlivě. Šedavá vlčice nic neříkala. Zkusila se postavit a dokonce se jí to i povedlo. Sněhově bílá vlčice neznámou okamžitě odběhla a přiskočila k jejímu boku, aby ji mohla trochu podpírat. ,,Kousek tam tím směrem je jeskyně...'' Řekla a pomalu se rozešla. Při tom se ještě ohlédla na Ledovce. Sice váhavě, ale šel za nimi.

Po chvíli, pro šedou zesláblou vlčici jistě namáhavého pochodu, se před nimi objevila malá jeskyně. Malá, ale pro tři vlky dostatečná. Vločka kývla na Ledovce, který pochopil. Popadl mech a položil ho do jeskyně na kamennou zem. Vločka dovedla vlčici dovnitř. ,,Určitě máš hlad... půjdeme něco ulovit, viď Ledovče.'' Oznámila vlčici a otočila se na bratra. Ten jen přikývl a rozešel se do lesa. Vločka se ještě starostlivě ohlédla a zmizela také v lese.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Říkala jsem, že tato kapitola bude zajímavá. Tak co? Je? Doufám že jsem to napsala tak, aby to bylo k pochopení. XD