Vlčice Jinovatka~Zrádná Cesta

15. Vyprávění

Když se z houští vynořili dva čistě bílí vlci, Jinovatka už se plně probrala a stihla si alespoň trochu srovnat myšlenky. Když si Jinovatka všimla, že vlčice za sebou táhne srnu a vlk nese v tlamě zajíce, ze samého nadšení vyskočila na slabé tlapky a vyplázla jazyk ze kterého jí okamžitě ukáplo několik slin. Když se jí ale jedna tlapka podlomila, usoudila že bude lepší si znovu lehnout. Bílá vlčice se usmála, měla radost z toho že má neznámá radost, její dobrosrdečná povaha z ní přímo čišela.

Oba vlci položili kořist před Jinovatku, která na chvíli zaváhala. Jakoby se jí připomněli okamžiky kdy jedla s rodiči, jedla až poslední a někdy vůbec. Jakmile si ale uvědomila že tito vlci šli na lov jen kvůli ní a ona může jíst první, okamžitě se pustila do srny. Hltala maso tak rychle, div se jím nezadusila.

Když konečně dojedla, spokojeně přivezla oči. Tak dobře se už dlouho necítila. Vlastně tak dobře se necítila nikdy v životě. Stočila pohled k vlkům kteří jí zachránili. Vlčice se upřímně usmívala. Vlk sice seděl v koutě a nevypadal že to udělá, ale nakonec se taky upřímně pousmál. Jinovatka se na ně vděčně podívala a váhavě řekla: ,,Děkuju... Jste moc... hodní.'' A usmála se. Vlčice přišla k Jinovatce blíže. ,,Nemáš zač, kdo by nechal vlčici v bezvědomí jen tak, bez pomoci...'' Řekla mile. Jinovatka se usmála a lehla si v mechu do pohodlné polohy. Tušila že teď bude následovat dlouhý rozhovor.

Vlčice si lehla kousek od Jinovatky. ,,Jak se jmenuješ? Jestli se můžu zeptat.'' Začala. ,,Jsem Jinovatka. A ty?'' Zeptala se ještě trošku nejistě. ,,Já se jmenuju Vločka. A ten za mnou je Ledovec.'' Řekla a pootočila na  Ledovce hlavu. Ten se rozhodl přijít trochu blíž ale nic neříkal. Jinovatka přikývla. Vločka se nechápavě podívala na vyhublé tělo Jinovatky a chtěla se zeptat na několik věcí. Jinovatka ale pochopila, nadechla se a odvyprávěla celý svůj příběh. Vločka i Ledovec celou dobu pozorně poslouchali. Vločka zahlédla v Jinovatčiných očích kapku smutku. Natáhla se a chápavě a povzbudivě jí olízla ucho. Jinovatka při tom trochu stuhla, ale hned se zase uvolnila. Jejich přítomnost jí byla příjemná. Tentokrát se pohodlně uvelebila Vločka a nadechla se, aby začala vyprávět jejich příběh. 

,,Od malička jsme žili ve smečce jménem Slunečná smečka. Máma říkala že v ní vždy vládl klid a mír. Když jsme se narodili, začali do smečky přicházet cizí vlci. Přidávali se další a další vlci a mírumilovný alfa přijal úplně každého. To bylo ale samozřejmě špatně, protože ne každý vlk co se přidal měl dobré úmysly. Vlci si mezi sebou různě kradli jídlo, prali se, hádali se... Nakonec o trávili vodu a celá smečka se rozpadla. Většina vlků co ze smečky pocházela teď odešla. My a naši rodiče jsme museli také. Ale protože už jsme byli dospělí, šli jsme si jinou cestou než rodiče. Odešli jsme a narazili na tohle území, kde jsme tě našli...'' Řekla Vločka bez emocí. Nebylo pro ni těžké to říkat.

Jinovatka se na ní udiveně dívala a nevěděla co říct. ,,To je mi líto... že se taková smečka rozpadla.'' Řekla nakonec. ,,Co se stalo, mělo se stát. A navíc... vždy jsem si představovala jaké by to bylo žít mimo smečku, bylo to moje takové tajné přání.'' Řekla s úsměvem. Jinovatka přikývla.

Vločka so najednou všimla že už se na krajinu snáší tma. Zbytky kořisti schovala do kouta jeskyně a uvelebila se v mechu. Jinovatce se už zavírali oči. Podívala se na Ledovce který už dávno spal, asi usnul při vyprávění a na Vločku která právě zavřela oči. Ocasem si přikryla tlapky a čumák a usnula.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
A už je tu zase nová kapitola.
V této kapitole jste se mohli více seznámit s dalšími postavami co se v příběhu objevili. Ledovec a Vločka. Jaký na ně máte názor? Který z nich se vám zatím více zamlouvá? :D