Vlčice Jinovatka~Zrádná Cesta

4. Vodopády

Osvěžující jarní vánek čechrající srst, čerstvý vzduch vonící lesem. Pod nohama sytě zelený měkký mech. Zapadající slunce jehož paprsky prosvítají skrze obrovské husté koruny stromů příjemně hřeje. Na zem občas slétne pár lístečků z mohutných líp, javorů, lísek, dubů nebo buků. Na měkké půdě se sem tam válí hromádky jehličí. Všude kolem se ozývaly nejrůznější zvuky. V korunách stromů štěbetali ptáci, občas někde v dálce praskla větvička, slabý větřík se lehce opíral o větve stromů, listy šustili a všechno dohromady vydávalo šumivý zvuk lesa.

Jinovatka se toho nemohla nabažit, nevěděla kam se dřív podívat, do čeho se zaposlouchat. Byla tím vším tak fascinovaná že málem zapomněla že jí po boku kráčí Temnota a Stín kteří jí svými přísnými pohledy říkali aby se trochu zklidnila. Přesněji, přísný pohled vrhala hlavně Temnota. Bylo na ní jasně vidět, jak jí Jinovatčino chování, radost a nadšení, neskutečně štve. Stín se naopak usmíval a vypadal, že je rád že Jinovatka konečně poznala krásu lesa. Jen jedno mu nešlo do hlavy, že se Temnota tak najednou rozhodla vzít Jinovatku ven. Něco na tom nehrálo, na lovu mu o tom nic nechtěla říct že by s tím stejně nesouhlasil. S tímhle by ale souhlasil velmi rád, nechtěl Jinovatku držet v Jeskyni. Temnotu znal, tohle není jen tak, něco chystá. Na tváři mu smích vystřídaly obavy.

Jinovatka zběsile vrtěla ocasem, měla takovou radost. Zrovna se zaposlouchala do příjemného hučení stromů když v tom ji zaujal zcela jiný zvuk. Podivné hučení a bublání ozývající se několik vlčích délek před nimi ji zaujalo. Přemýšlela, co asi vydává tento zajímavý zvuk. Chtěla se rozběhnout tím směrem aby to zjistila, včas si ale vzpomněla kdo jí propaluje tím naštvaným pohledem.

Najednou jí v hlavě něco zašumělo, usoudila že je tu na ní až moc zvuků a dál tomu nevěnovala pozornost. Ozvalo se to ale znovu, a zase. Byl to její vnitřní hlas který jí šeptal že je něco špatně, že by měla být na pozoru a že není vše v pořádku. Jinovatka ho ale tentokrát odstrčila stranou, nechtěla si kazit tuhle překrásnou chvíli, přála si aby to trvalo věčně a nechtěla, aby jí cokoliv rušilo. ,,Co by se tak mohlo stát?" pomyslela si naivně.

Hukot a bublání bylo slyšet stále silněji, Jinovatka už nedočkavě vyhlížela z čeho ten úžasný zvuk vzchází. Když v tom konečně zahlédla divoký potok s průzračnou vodou. Oči se jí rozzářili, vodu milovala, přestože do teď znala jen malé zakalené jezírko, teda spíš takovou louži ze které pila. Na první pohled se zamilovala do divoce tekoucí vody.

Stín přišel až k potoku, sklonil hlavu a začal chlemtat vodu. Jinovatka se opatrně podívala na Temnotu prosebným pohledem, Temnota si povzdechla a přikývla. ,,Stejně jsou tohle poslední minuty..." řekla si v duchu Temnota. Jinovatka děkovně na okamžik sklonila hlavu a běžela ochutnat vodu z průzračného potoka.

Na Temnotin pokyn se všichni rozešli po proudu potoka dolů mírně z kopce. Jinovatka už trochu těžce oddychovala, na dlouhou chůzi nebyla vůbec zvyklá. Zpomalovala, potřebovala by malou přestávku. Zrovna když sebrala odvahu a nadechla se aby něco namítla, ucítila na ocase štípnutí které způsobily Temnotiny tesáky. Jinovatka okamžitě přidala do kroku ačkoliv už jí opravdu docházely síly.

Bublání potoku zesilovalo a zesilovalo, přidalo se k němu i hlasité šumění a ještě silnější hučení. Po chvíli Jinovatka uviděla něco divného. Najednou před ní nic nebylo, jako by zde propadla zem. Voda stékala a padala někam dolů do prázdna. Jinovatka se na místě zastavila a překvapeně i nechápavě zírala před sebe. Stín pochopil její udivení a odpověděl jí na otázky honící se jí hlavou. ,,To je vodopád, voda tu padá z velmi prudkého vlastně svislého srázu." vysvětlil. ,,No ano, a je to nádhera. Pojď se podívat blíž." přidala se Temnota.

Jinovatka dlouho neváhala, zvědavost má silnější než strach. Přišla blíž a pohlédla dolů, uviděla tu nádhernou průzračnou vodu jak volně padá a dole naráží do další vody a tím tvoří čistě bílou pěnu. Jinovatka žasla, nemohla odtrhnout pohled, byla to taková krása.

Najednou ucítila na zádech prudký
náraz. Temnota do ní čumákem vrazila takovou silou, že Jinovatka zavrávorala a pak už jen padala..