Arranged Marriage

8. - Yoongi

WARNING: Připravte si kapesníčky. :)))

Neříkám, že jsem se nevzrušil při pohledu na ty jeho krajkované kalhotky, ale nemohl jsem si to zatím dovolit. Zase tolik jsme se neznali.

Ještě jednou jsem ho políbil na čelo a sedl si na gauč. Vzal jsem si do ruky telefon a zapnul hru s názvem Solitaire Grand Harvest. Hrál jsem ji dost často, stala se pro mě návykovou. Ale budu ji muset odinstalovat, pokud si s ní nechci zničit vztah.

Najednou mi začal zvonit telefon. Hoseok.

Zavřel jsem se v koupelně, abych Taehyunga nerušil a zvedl to.

"Yoongi, potřebuji, aby ses vrátil co nejrychleji domů." Řekl bez dechu.

"Myslíš, že tady můžu nechat Taehyunga samotného?" Zeptal jsem se ho.

"Jde o tvého otce. Je v nemocnici. Prý se ti nemohli dovolat," vydechl. Zaklel jsem.

"Ale Taehyung spí, opil se. A než se zeptáš, nic jsem na něj nezkoušel. Nemůžu ho jen tak vzbudit."

"Zavolej jeho otci. Divím se, že se ti neozval sám. Potřebuje tě v nemocnici, pospěš si."

"Fajn, pošli mi adresu, přijedu tam," řekl jsem a položil to.

V kontaktech jsem našel číslo na otce mého budoucího manžela a zavolal mu.

"Dobré odpoledne, pane Kim, omlouvám se, že vás ruším, ale nemohu zůstat na zbytek víkendu v hotelu. Mému otci se něco stalo, momentálně je v nemocnici, víc toho nevím," řekl jsem na jeden nádech.

"Oh, dobře. Pošlu tam jeho bratra, i když vím, že už tam dneska byl. Zařídím ti auto. S dalšími informacemi se mi prosím ozvi," povzdechl si. Byli si určitě s mým otcem velmi blízcí.

"Děkuji, mějte se," típnul jsem hovor a podíval se směrem ke dveřím, protože jsem je slyšel, jak se otevírají. Uviděl jsem rozespalého Taehyunga.

"Slyšel jsem tě, jak voláš s tvým kamarádem a potom s mým otcem. Pojedu s tebou," řekl, zatímco se opíral o rám dveří.

"Ještě pořád jsi trochu opilý, ale hádám, že můžeš spát v autě." Usmál jsme se na něj jemně, vzal ho kolem pasu a pomohl mu se převléknout. Po chvilce někdo zaklepal na dveře. Otevřel jsem.

"Vaše auto je již připravené." Oznámil mi muž v černém obleku a já přikývl.

"Řekněte prosím panu Kimovi, že Taehyung odjíždí se mnou," usmál jsem se na něj a on přikývl. Ihned začal někomu volat.

"Tak pojď," řekl jsem Taehyungovi a chytil ho za ruku. Vedl jsem ho k připravenému autu a posadil se na místo řidiče, zatímco Taehyung vedle mě. Položil si hlavu na okénko a zhluboka dýchal.

"Nevím přesně, co se stalo, ale bude v pořádku. Věřím tomu," usmál se na mě Tae a já jen přikývl. Soustředil jsem se na cestu. Když mi cinkla zpráva, poprosil jsem Taeho, aby mi zadal adresu od Hoseoka do navigace. Následně jsem zjistil, že nemocnice nebyla daleko, proto jsme o dvacet minut později parkovali před nemocnicí.

Pomohl jsem Taehyungovi z auta a vyžádal si číslo pokoje mého otce. Posadil jsem Taehyunga na velmi nepohodlnou židli a zaklepal na dveře pokoje.

Když mě Hoseok uviděl, zvedl se a poplácal mě po rameni. Můj otec byl ku podivu vzhůru. Rozhodoval jsem se, jestli sem vzít i Taehyunga, ale pak jsem zjistil, že by to vzhledem k jeho stavu nebyl dobrý nápad.

"Ahoj, tati. Vystrašil jsi mě," řekl jsem a pohladil ho po ruce.

"Promiň, ale zdraví už mi neslouží tolik, co dřív," vydechl slabě.

"To je v pořádku. Odpočívej," usmál jsem se na něj.

"Jen jsem ti chtěl říct, že tě mám rád, Yoongi. I když jsme to museli kolikrát zvládat sami, jen s pomocí chův a podobně. Chtěl bych, aby ses po mé smrti ujal firmy a vzal si Taehyunga." Zamračil jsem se. Vůbec se mi nelíbilo, kam tím mířil.

"Ale tati, ty ještě budeš žít nějakou dobu," snažil jsem se znít přesvědčivě.

Ovšem zavrtěl hlavou.

"Mám rakovinu slinivky, Yoongi. Udržují mě jen přístroje. Vydržel jsem to takovou dobu jen kvůli tobě. Slib mi, že se ujmeš firmy." Zašeptal.

"Slibuji," zašeptal jsem, zatímco mi z oka utekla slza. Začal jsem brečet, když zavřel své oči a přístroje vydávaly táhlý zvuk.

Mé rameno zmáčkla ruka. Otočil jsem se a uviděl Taehyunga se smutným úsměvem na tváři.

Klekl si ke mně a zmáčkl mě v objetí. Ani jeden jsme nemluvili. Jen mě hladil po tváři a uklidňoval mě.

"Pojedeme k nám, můj otec tě určitě rád uvidí, nebo tě nemusí vidět vůbec. A nebo si zaplatíme hotel tady někde v okolí. A nemusí to být ten náš. Tady zůstat nemůžeš. Já s Hoseokem ti pomůžeme všechno obstarat. Pojď," vzal mě za ruku a vedl mě pryč z pokoje. Naposledy jsem se otočil a v duchu se s ním rozloučil.

Sbohem, tati. Děkuji ti za všechno.