Arranged Marriage

6. - Yoongi

Přesně ve dvanáct jsme stáli v lobby, kam přišel Namjoon, Taehyungův bratr a jeho přítel Jin. Byl mi povědomí, ale netušil jsem odkud. Nejspíš byl jeden z těch, se kterými jsem kdysi spal. 

Uklonil jsem se před nimi, než jsme všichni čtyři šli do hotelové restaurace. 

"Jak se máš bráško?" Zeptal se Namjoon Taehyunga, ten na něj jen hleděl. Zamračil jsem se. 

"Jo, dobře a ty?" Zašeptal a upil si vody. Nejspíš mu to nebylo příjemné. 

"Skvěle." Usmál se. Očima jsem přeskakoval z Taehyunga na Namjoona. 

Rukou jsem Taehyunga pohladil po stehně a ucítil, jak se uvolňuje. 

"Yoongi, můj otec mi říkal, že jsi synem CEO pro výrobu elektroniky, je to pravda?" 

"Ano, je to pravda." Odpověděl jsem a jemně se usmál. 

"Víš, jsem rád, že to jsi ty. Nechováš se zazobaně. Taehyung má občas noční můry a rád bych, abys to věděl. Naše matka, než ji otec začal posílat pryč, pro dobro nás obou, nás mlátila. Taehyung si to moc nepamatuje, ale já ano. Byly mu teprve čtyři, když se to otec dozvěděl. Nepouštěli jsme jeho matku moc k němu, většinou jsem ho vychovával já. I když to v mém věku bylo těžké. A otcova matka nám pomáhala. Bohužel otec byl do té ženy tak zamilovaný, že se jí nedokázal vzdát." Vysvětlil a sklopil pohled. 

"Proč jsi mi nic neřekl? Proč se to dozvídám až teď s Yoongim?" Zvýšil hlas Taehyung. Chytil jsem ho pod stolem za ruku a zmáčkl ji. 

"Nechtěl jsem ti to říkat. Ale vím, že tvé noční můry pokračují," řekl Namjoon. 

"Proč mi to říkáš až teď? Copak nejsem tvůj bratr a nezasloužím si to vědět?" Vykřikl Taehyung, zvedl se a utekl nejspíš na pokoj. 

"Sakra, tohle jsem podělal," Namjoon si složil hlavu do dlaní. Uviděl jsem, jak ho Jin hladí po zádech. 

"Půjdu za ním. Vím, že jsi ho jen chtěl chránit, ale asi nebylo dobré mu to říkat tady přede všemi těmi lidmi. Jdete se mnou? Obývací pokoj je maličko oddělený od ložnice a určitě bude v posteli." Usmál jsem se jemně, než jsem dodal: "Oběd si můžeme nechat dovézt na pokoj." 

Oba se zvedli a se smutnými výrazy ve tváři a následovali mě do našeho pokoje. 

Potichu jsem otevřel dveře a když jsem vešel do spací části, uviděl jsem Taehyunga, jak se zalyká slzami a leží na posteli. Jemně jsem si povzdechl a přešel k němu, než jsem položil ruku na jeho záda. 

"Taehyungie," řekl jsem jemně. "Pojď sem," pomohl jsem mu si sednout a objal ho. 

"Tušil jsem, že za tím něco je, ale nevěděl jsem, že to je tak vážné," pořád brečel. 

"Nebylo správné, aby to říkal přede všemi těmi lidmi. No tak, bude to v pořádku. Pomůžu ti," řekl jsem. Utíral jsem mu slzy z tváří a usmíval se. 

"J-Je pořád tady?" Zeptal se. Jen jsem přikývl. 

"Oba jsou v obývacím pokoji. Ale jestli se necítíš na to se s ním vidět, můžu je vyhodit," navrhl jsem. 

"To by bylo hrubé, Yoongi," jemně nafoukl tvářičky. 

"Tak za ním běž. A žádný křik, dobře, slíbíš mi to?" Nemohl jsem si pomoct a mluvil na něj jako na dítě. Jen přikývl a vstal z postele. 

Nevím, co se mnou ten kluk dělá, ale chci ho ochraňovat do konce svého života.