Arranged Marriage

17. - Taehyung

O týden později jsme přistávali v Seoulu. Těšil jsem se domů, i když se mi nechtělo. V Japonsku bylo nádherně. Parky, sakury, sushi. Ale i tak jsem se těšil domů. K Yoongimu. 

Na letišti nás vyzvedl Hoseok, který mi přirostl k srdci. Ovšem bylo vidět, že ho něco trápilo. Ale nechtěl jsem zjišťovat co. 

Hobi nás vyhodil před domem, Yoongi vzal všechny naše věci, hlavně nějaké suvenýry a vydal se do domu. Všechno odnesl do pokoje a já šel do kuchyně. Bylo kolem poledne a já měl hlad. Začal jsem dělat něco k obědu. Najednou se kolem mého pasu omotaly Yoongiho ruce. 

"Co děláš dobrého?" Zeptal se. 

"Jenom kimchi, snad ti to nevadí," usmál jsem se a otočil se k němu, abych ho políbil. 

"Od tebe mi chutná všechno," věnoval mi pusu na čelo. 

Otočil jsem se zpět k pánvi, kde jsem měl česnek, cibuli a kuřecí maso. 

Vzal jsem vařečku do ruky a začal to míchat, aby se všechno nepřipálilo. 

"Nezdál se ti Hobi smutný?" Zeptal jsem se, abych nahodil nějaké téma. 

"Má nějaké problémy, ale vyřeší si to sám, neboj se." Věnoval mi polibek na čelo, než si sedl na kuchyňskou linku a díval se na mě, jak vařím. 

Vypnul jsem rýži, která se vařila v rýžovaru a přihodil ji na pánev. Ještě jsem tam v míchal jedno rozšlehané vejce a mohl jsem podávat. 

Sedli jsme si ke stolu a začali jíst. 

"Je to výborné, lásko. Nevěděl jsem, že vaříš tak dobře," usmál se na mě. Zčervenal jsem. 

"Párkrát jsem to chtěl zkusit, i když nám vařil nějaký kuchař. Jen abych věděl, jestli se o svého budoucího manžela budu umět postarat." Odpověděl jsem upřímně. 

"To je dobře." 

"Co kdybychom Hoseoka pozvali zítra na oběd? A i Namjoona s Jinem? Myslím, že by byl rád," navrhl jsem. 

"Jo, rád. Alespoň přijde na jiné myšlenky," usmál se na mě. "Hned, jak se najím, tak mu napíšu. Jen doufám, že je v pořádku. I když se snaží chovat, že mu nic není, poznám to na něm," povzdechl si a odložil hůlky na stranu. 

"Uvidíme, ale také bych mu rád pomohl," pohladil jsem ho po ruce. 

"Necháme to na něm, třeba si to vyřeší sám. My bychom se měli soustředit na sebe." Jemně mi zmáčkl ruku a následně ji stáhl, aby se znovu mohl věnovat jídlu. 

"Co si pořídit štěně?" Zeptal jsem se. 

"Blázníš? Čeká nás hodně práce, ty za chvíli nastupuješ místo tvého otce a já musím od pondělí začít pracovat v naší firmě." Vyhrkl. Posmutněl jsem. 

"Máš pravdu." Řekl jsem. 

"Neboj se, co nevidět se to změní," usmál se. Přikývl jsem. 

"Půjdeme si lehnout na chvíli, co říkáš? Určitě jsi po tom cestování unavený," nabídl mi Yoongi a já přikývl. Společně jsme šli k němu do pokoje. Znechuceně jsem se podíval na všechny ty tašky a kufry. Nechtělo se mi už nic dělat. 

"Nech to na jindy," usmál se. S povzdechem jsem si lehl na postel a Yoongi mě následoval. 

"Miluji tě, nikdy jsem si nemyslel, že bych to řekl takhle brzy, ale naši otcové asi věděli, že jsme pro sebe jako stvoření," usmál se na mě Yoongi. 

"Také tě miluji," vydechl jsem. Věnovali jsme si jemný polibek, než jsme oba zavřeli oči a odpočívali. 

_________________________________________________________

Kousla jsem se do jazyka, a napsala další díl. Ovšem, plánuji asi tak posledních pět dílů a bude konec. :)))) 

Verča