Arranged Marriage

19. - Taehyung

Čekal jsem na Yoongiho, až přijde domů. 

Měl jsem pro něj dobrou zprávu, akorát jsem netušil, jak bude reagovat. Bylo kolem osmé večer, když v zámku zachrastily klíče. Celý jsem ztuhl.

Vstal jsem z gauče a šel ho přivítat.

"Ahoj," usmál jsem se a objal ho.

"Chyběl jsi mi. Jsem tak rád, že je pátek a já mám celý víkend volno. Chtěl jsem jet někam na výlet, ale už je pozdě a já nechci nabourat." Zamumlal mi Yoongi do krku.

"Můžeme jet jindy. Co Hoseok?"

"Potkali jsme se v restauraci s Jungkookem a Jiminem. Souhlasil, že si s nimi promluví, proto jsem tu o něco dřív, než jsem plánoval." Poplácal mě jemně po zadku a já povyskočil. Omotal jsem si nohy kolem jeho pasu, než se naše rty spojily.

"Musím ti něco říct," řekl jsem a sklopil pohled.

"Copak, baby?" Přešel se mnou ke gauči a sedl si tak, že jsem na něm seděl obkročmo. Měl jsem na sobě nadkolenky, jeho mikinu, která mi byla velká a černé krajkové kalhotky. Líbily se mi a Yoongimu nevadilo, že jsem nosil dámské spodní prádlo.

"Víš, jak jsme měli tu noc před odletem do Japonska? Přesněji naší svatební noc?" Hrál jsem si s tkaničkami mikiny, kterou měl on na sobě. Byl jsem nervózní.

"Já... Teda ty... Jsi těhotný?" Vykulil na mě oči. Zčervenal jsem a přikývl na souhlas.

"To je úžasný!" Vykřikl a ihned mě objal. Tentokrát jsem byl překvapený já.

"Ty se nezlobíš? Myslel jsem, že ho nechceš." Zamumlal jsem.

"Jak si to můžeš myslet? A já si zase myslel, že se milujeme a založíme spolu rodinu. Nedávám ti to dostatečně najevo?" Podíval se na mě s neveřícným pohledem.

"Promiň, já... Jen se cítím moc mladý na dítě," zašeptal jsem a sklopil pohled.

"Když to tak vidíš," hrubě mě chytil za boky a sundal mě z něj. Nahrnuly se mi slzy do očí. Sledoval jsem ho, jak si nazouvá boty a bere bundu.

"K-kam jdeš?" zakoktal jsem.

"Pryč." Odpověděl prostě.

Když se za Yoongim zavřeli dveře, rozplakal jsem se. Nemohl jsem dýchat. Byl jsem sám na sebe naštvaný. Samozřejmě, že jsem se cítil moc mladý na dítě, ale na druhou stranu jsem cítil, jako by to tak mělo být.

Snažil jsem se Yoongimu dovolat, ale bohužel marně. Psal jsem mu i smsky.

Poslední sms ode mě byla, jak moc ho miluji. S telefonem, který jsem měl přitisknutý k hrudi, jsem usnul na gauči. Hlava mě bolela a zároveň jsem měl hlad. Ovšem neměl jsem sílu se zvednout a něco si udělat.

Několikrát za noc jsem se budil, nemohl jsem spát. Nejhorší na tom všem bylo, že v celém domě bylo hrobové ticho.

Podíval jsem se na hodiny a zjistil, že jsou dvě ráno. Po prohledání celého domu jsem zjistil smutnou zprávu. Yoongi nikde nebyl a já měl o něj opravdu velký strach.

Vzal jsem do ruky telefon a vytočil číslo na Hoseoka. Po několika pípnutích mi to vzal.

"Tae? Děje se něco? Něco s Yoongim?" Rekl rozespale. Vzlykl jsem.

"Není s tebou?" Musel jsem se zeptat.

"Od toho incidentu v restauraci jsem ho neviděl. Proč není s tebou?"

"Pohádali jsme se a on odešel. Bojím se, Hobi," znovu jsem vzlykl a zatahal se za vlasy.

"Uklidni se. Najdu ho. Lehni si pod deku a snaž se něčím zabavit, i když je to těžké. Nebo mám někoho k tobě poslat? Co tvůj brácha?" Snažil se se mnou mluvit, ale já pořád vzlykal.

"Tae, no tak, bude v pořádku." Uklidňoval mě. Najednou mým tělem projela ostrá bolest v oblasti břicha.

"Tae?! Jsi v pořádku?" Zeptal se.

"Bolí mě břicho, hyung. Bojím se o dítě, prosím, pomoc mi!"

"Musíš se uklidnit. Nádech, výdech. Za chvíli jsem tam a pojedeme do nemocnice. Nesmíš se stresovat."

Bolest byla šílená a já opravdu nevěděl, jak dlouho to trvalo, ale o nějakou dobu později jsem ležel na nemocniční posteli s kapačkou v ruce. Vedle mé postele seděl Hoseok a v ruce držel telefon.

"Budeš v pořádku. Tvé tělo jen špatně reaguje na stres. Oba dva jste v pořádku." Usmál se na mě.

"Ozval se?" Moc dobře věděl na koho jsem se ptal. Věnoval mi smutný úsměv.

"Vrátí se. Miluje tě. Neboj se," zašeptal.

"Teď si odpočiň. Budu tady," pohladil mě po vlasech. Věnoval jsem mu malý úsměv, než jsem usnul. Tentokrát bez nějaké noční můry a s úlevou, že je s dítětem vše v pořádku.

A také s myšlenkou na Yoongiho.

_____________________________________
Hlásím se s dalším dílem. Jelikož jsem unavená, jdu radši spát, i když bych i ráda psala,protože mám nápady na tuto knížku. Snad se díl líbil a brzy se uvidíme u dalšího. Btw mně se karanténa ani nechození do práce netýká, bohužel. :( Tak se mějte. Verča ❤️