The Dixon brothers

5. kapitola: 3. osoba: Utišovadlo

Merle Dixon otevřel oči, aby se podíval na svého zachránce. Na posledního člověka, o kterém by kdy řekl, že bude statečnější než on. Poznal ten hlas, ještě než se podíval, ale myslel, že to nemůže být skutečný. Že prostě slyší hlas blízkýho člověka těsně předtím, než umře, protože to je nějakej posranej klam pro snadnější umírání. Ale Daryl Dixon tu stál s nožem v ruce. S nožem, z jehož čepele odkapávala krev a černej mozkomíšní mok. A za ním se krčila holka s nedůvěřivým pohledem v očích.

Vstal a objal svého bratra. Bylo to dlouho, co tohle udělal naposledy. On na to nikdy moc nebyl. Ale teď ho strašně moc potřeboval obejmout. A jeho bratr zase potřeboval obejmout jeho. Tak tam tak stáli. Jeden a druhý bratr. Stáli v objetí, které trvalo několik dlouhých minut. A nic kolem na ten okamžik nevnímali, protože to nejdůležitější na světě zvládli. Našli jeden druhého.

Ta chvíli skončila ve chvíli, kdy Daryl ucítil dotek malé ruky na svém lokti. Podíval se na Stephany, která se třásla. Ukazovala mlčky rukou někam za Daryla a Merlea a když se ohlédli, viděli mrtváka. Naštěstí byl jen jeden. Daryl vyrazil k němu a probodl mu hlavu. Bezvládné tělo se skácelo k zemi.

Merle mezitím sledoval tu malou, co přišla s Darylem. Nebyla mu povědomá, nikdy dřív ji neviděl, ale z Daryla měl pocit, že k ní hodně přilnul. Nějaký ten způsob, jak se na ní díval.

Takže můj brácha ti zachránil krk, hádam?" zeptal se a dívka přikývla.

„Jsem Stephany," špitla.

„Jo. super jméno," odpověděl, aniž by se taky představil, a podíval se na Daryla.

„Kam pojedeme?" zeptal se.

„Vrátíme se k autu," řekl Daryl. „A pak pojedeme... prostě dopředu."

„Mohli bychom do Atlanty," ozvala se Steph a bratři se na ni podívali.

„Do Atlanty? Jsi nějakej Einstein, nebo co?" odsekl jí Merle. „Do nejlidnatějšího města, co znám?"

Daryl se zamračil, protože Stephany, zdá se, ještě nedomluvila, ale po Merleově drsnému odmítnutí se stáhla a do očí jí vstoupily slzy. Mladší z bratrů si povzdychl a poklekl k ní na jedno koleno. Dívenka ho objala a on ji pohladil po vlasech.

„To nic, Steph. To je dobrý," uklidňoval ji. „Tak řekni. Proč do Atlanty?"

„Když jsme s mámou a tátou odjížděli z domova, slyšeli jsme to v rádiu v karavanu. říkali, že v Atlantě je tábor pro ty, co přežili. V muzeu."

Bratři se na sebe podívali, a bylo jasno.

Flashback
Natasha Kayleighová společně se svým manželem Liamem házela do krabic věci všeho druhu. Zbraně, potraviny, fotografie, knihy, hračky, oblečení. Všechno, co jim přišlo pod ruku. Jejich dvanáctiletá dcera, která dostala jméno podle Natashiny sestry, která zemřela před patnácti lety při autonehodě, stála uprostřed místnosti s plyšovým zajíčkem v ruce a brečela. Přesto se ale za chvíli vzchopila natolik, aby pomohla rodičům odnést krabice do karavanu.

Potom už seděla vevnitř na válendě, koukala na pohádky na DVD přehrávači, a rodiče řídili.

„Přijeďte do Atlanty," říkal hlas v rádiu. „Tady je bezpečí. Tady jsou lidé. Ochráníme vás a vy zase nás. Muzeum Thomase Jeffersona. PŘIJEĎTE DO UTIŠOVADLA. "

Odbočili po cestě do Atlanty do lesa, aby si v klidu odpočinuli a vyspali se. Jenže ráno, když se chtěli podívat ven, což byla velká chyba už od začátku, Napadly ty stvůry nejdříve Liama. Odrážel je nožem, ale byl už pokousaný. Matka a dcera tu scénu před sebou vyděšeně sledovaly.

„Maminko?" zeptala se Stephany skoro šeptem. „My umřeme?"

„Stephany, musíš sedět v klidu, abych nás mohl zapnout."

„Já chci řídit."

„Na to zapomeň." Merle se na ni zamračil a potom se podíval na bratra. „Ze všech lidí na planetě musíš zachránit zrovna malou rozmazlenou holku."

„Aby ses neposral," řekl Daryl a protočil oči. „Buď za ni rád. Já teda jsem."

„Věděl jsem, že seš na mladší holky. Ale že až tak..." Merle si vysloužil bolestivé kopnutí do holeně.

„To není pravda," špitla Stephany a přitulila se k Darylovi, kterému seděla na klíně. „Daryl mě má rád."

„No vždyť to říkam," přisadil si Merle a pobaveně se usmíval.

„Drž hubu, brácho," odsekl Daryl. „Nebo ještě pochopí, cos tím chtěl říct."

„Prosím tě. V devíti letech jsi třeba ty věděl o sexu úplný hovno."


„Mně je dvanáct," opravila ho Stephany. „A náhodou-"


„Merle, kvůli těm tvým zasranym úletům jsem věděl o sexu veškerý podrobnosti už v šesti."

„Já náhodou o sexu vím," vtěsnala se jim konečně Stephany do hovoru. „A Darylovi o něj nejde. Viď že ne?" zeptala se a vážně se na mladšího bratra Dixona podívala. Ona Merleovi snad věřila!

„Jasně, že ne. Merle si rád dělá srandu, víš? Já nejsem úchyl, abych šu- ehm. Abych chtěl mít sex s dítětem."

„Jen to řekni. Abys šukal," opravil ho Merle škodolibě.

Daryl se na něj naštvaně podíval. Snaží se omezit sprosté výrazy před dítětem co nejvíc, a Merle to kazí. Té holce z toho půjde hlava kolem.

„To je v prdeli. Vůbec se neumíš chovat před děckem." Vzdal to.

Stephany neřekla nic, i když chápala a rozuměla všemu. Věděla vše, co potřebovala vědět. Merle je blbec. Daryl je jeho mladší, rozumnější bratr, který by ji chránil vlastním tělem. A to je to, co je důležitý.

○○○
„Takže jak to je? Je z tebe teď milující taťka Daryl?" utahoval si z bratra Merle, zatímco Stephany u Daryla spala.

„A kdyby jo, tak co?" podíval se na něj.

„Tak nic. Jen mi k tobě ta role nesedí."

„To je přece fuk." Pokrčil Daryl rameny. „Ona to potřebuje. Včera o tátu přišla."

„To my taky."

„Jo, ale ten její nebyl kretén."

„A to na tom něco mění?" Merle povytáhnul obočí. „Radši bych se nechal stokrát zbít, než si prožít jedinej další den v těhle sračkách." Daryl pokýval hlavou.

„Máš pravdu. Mnohem radši," odpověděl.

Blížili se k Atlantě. Byli zděšení, že po ulicích se procházeli mrtví jako lidé o svátcích na trzích, ale pořád doufali. Přijeli k muzeu a když už Merle skoro parkoval, otevřely se dveře budovy, ven vyběhlo pět lidí s bodnými zbraněmi, a zbavilo se nejbližších mrtváků, aby Merle mohl s autem zajet do uzavíratelného dvora, který patřil k muzeu.

Daryl vzbudil Stephany a potom všichni tři vystoupili z auta. Vešli do muzea, kde je očekávalo možná patnáct lidí. Jedna mladá blondýnka, dost v tváři podobná jedné o něco starší, přinášela podnos se třemi skleničkami vody.

„Nic lepšího tu zatím nemáme. Vezměte si, musíte mít žízeň. Já jsem Amy Harrisonová. Vítejte v Utišovadle."