The Dixon brothers

23. kapitola: Bob: Brian půjde z kola ven

Flashback

„To bude dobrý, Kate," ujišťoval jsem tmavovlásku, která se úplně třásla a celá hořela. „To zvládneme, věř mi."

Snažil jsem se uklidnit ji i sebe, ale věděl jsem, že je to špatné. Žádnými léky – a že to byly drahocenné léky, v této době – se mi nedařilo srazit horečku. Kousnutí natékalo, mokvalo a vypadalo strašně. Nějakým způsobem jsem ránu zašil, ale dostal se jím nejspíš do těla nějaký jed, který ji teď stravoval zevnitř.

Penny se choulila v rohu místnosti a brečela. Brian byl u ní a objímal ji, do toho vzlykal snad ještě víc než ona. Philip přecházel nervózně po místnosti.

Kate z nás byla nejklidnější. Nebrečela, jen se na mě dívala a smutně se usmála.

„Miláčku, bude to dobrý." Překvapeně jsem se na ni podíval. Já měl utišovat ji! „Za chvíli už to bude dobrý. Už to bude. Pamatuj, musíš..."

Pochopil jsem a zuřivě zavrtěl hlavou.

„Ne. Ne, lásko, já to nedovolím. Ty nás přežiješ."

„Víš, že to není pravda." Rozkašlala se. Dusila se.

Philipa najednou přepadl strašný vztek na svět. Vytáhl nůž a rázným krokem si to štrádoval k nám. Než jsem ho stihl zastavit, probodl mé manželce hlavu.

„NE!" zařval jsem a vrhl jsem se na něj, srazil jsem ho k zemi a začal jsem do něj bušit pěstmi. „Vrahu! Ty zkurvený vrahu!"

„Slez ze mě!" procedil mezi zuby a shodil mě ze sebe. „Ona umírala, Bobe! Nemohls ji zachránit a právě takhle, živou, si ji máš pamatovat! Ne tak, že ji to zabilo!"

„Takže si ji mám pamatovat tak, žes ji zabil ty?!"

„Já ji zachránil! Takhle se totiž nikdy nepromění! Takhle se to muselo stát!"

Chvíli jsem tam ještě stál a sledoval, jak náš nový jednoruký kamarád, Merle, vešel branou do města za doprovodu toho muže, který se představil jako Charlie. Pak jsem osaměl. Nechtěl jsem úplně ztrácet čas, takže jsem se rychlým krokem – ovšem obezřetně – vydal zpátky k chatce, kde čekali Brian, Philip a Penny. Ohledně Penny jsem byl nejistý. Věděl jsem, že by to mohl být problém, ale nebyl jsem si jistý, jak to svým přátelům vysvětlím.

Když za mnou zapadly dveře, slétli se na mě jako vosy.

„Kde je Merle?" vyhrkl na mě Philip.

„Co se stalo?" přidal se Brian.

Nevím, co zajímalo Penny, protože její chrčení znělo pořád stejně. Ale sápala se po mně stejně dychtivě jako zbytek její rodiny. Jen s tím rozdílem, že ten mě nejspíš nechtěl sežrat.

„Našli jsme je," odpověděl jsem, když mi dali trochu prostoru a já se dokázal nadechnout. „Našli jsme lidi. Komunitu. Merlea vzali dovnitř, já měl jít pro vás."

„To je báječný!" Rozzářil se Brian. „Penny, broučku, slyšelas to? Lidi!"

Nebo-li mňamka. Penny, zlatíčko, večeře! Proč jen jsem měl pocit, že dělám dobře, když držím hubu?

„Briane," řekl k mému překvapení Philip. „Pojďme."

„Jasně, hned. Já jen Penny-"

„Řekl jsem pojďme."

Oba jsme se na něj překvapeně podívali. Philip náš pohled pochopil a usmál se na nás.

„S mojí dcerou nás dovnitř nejspíš nepustí. Budeme ji muset navštěvovat tady. Než si získáme tolik jejich důvěry, abychom ji tam mohli vzít."

Byl jsem v šoku. Co se tady stalo, zatímco jsem byl pryč? Ještě ráno Merlea málem zabil, když si dovolil říct, že Penny je chodcem. A teď ji tu nechává bez ochrany? Kdokoliv sem může přijít a zabít ji.

„Philipe... Můžu tu s ní zůstat," nabídl jsem se. „Můžu ji hlídat a chránit."

„To není tvá povinnost," zavrtěl Philip hlavou. „Ale děkuju, Bobe."

„Jeho možná ne, má ano." Brian k překvapení všech zvedl hrdě hlavu a vystoupil směrem k Penny. „Je to má neteř. Zůstanu tady."

„Sám?" Philip pozvedl překvapeně obočí.

„Nebudu sám," odpověděl jeho bratr a usmál se na děvče, které se po něm zuřivě natahovalo. „Jasně, broučku. Hned ti seženu něco k jídlu."

Sevřel v ruce nůž, až mu zbělaly klouby. Ve dveřích chaty se na nás ještě ohlédl.

„Věřím, že za vámi brzy přijdeme. Až řeknete, že můžeme."

S Philipem jsme se na sebe jen podívali a trochu usmáli.

„Měl jsem za to, že přijdete tři," řekl Charlie, když nám otevíral bránu.

„Můj bratr to nezvládl," řekl Philip chladně a vešel společně se mnou dovnitř.

„To mě mrzí."

Zatímco Charlie projevoval soucit, já žasnul nad tou chladnokrevnou lží. Nedokázal bych to. Když nás potom informovali o karanténě a dovedli nás k domu zamčenému na visací zámek, došlo nám, že zanechat Briana s Penny byl dobrý nápad, protože bychom ji navštěvovat nemohli.

„Nenechám se nikde zamknout jako zvíře!" rozčiloval se Philip, až prskal.

„Takový je postup, pane Blakeu. Jestli se vám to nelíbí, můžete se otočit a odejít..." pokrčil Charlie rameny.

„Ty zavšivený hovado!" Philip vypadal, že se po něm za chvíli vrhne, když se zevnitř domu ozvalo zaklepání.

„Přestaň vířit vodu, Philipe! Maj tady masážní sprchu!" Byl to Merle, který na nás volal.

„Sprchu?" Philip se zastavil uprostřed pohybu a oči se mu toužebně zablýskly.

„A masážní..." povzdechl jsem si zasněně.

Merle v domě propukl v řehot.

„Přesně tak, Bobe! Můžete jít společně, teplouškové, jestli se nemůžete dohodnout, kdo půjde jako první..."

Charlie nás pustil do domu a zamknul za námi, já nad Merlem zavrtěl hlavou a Philip ho praštil do ramene.

„Já ti dám takovýho teplouška, že se z toho posereš, Dixone," ušklíbl se pobaveně. „Kde je ta koupelna?"

Neubránil jsem se uchechtnutí.

Merle ho odkázal do správných dveří a odešel se mnou do obýváku. Zůstal jsem koukat s otevřenými ústy. Vypadalo to tu, jakoby žádná apokalypsa nebyla... Než jsem to všechno pobral, už mi Merle cpal do ruky ovladač od konzole.

„Hráls někdy Speedy?" zeptal se.

„Kde je Brian s Penny?" zajímal se, zatímco se nám načítala na televizi hra Need for Speed. „Stalo se... Co si myslím?"

„Ne," zavrtěl jsem hlavou. „Philip řekl, že si musíme prvně získat důvěru lidí tady, než ji sem přivedeme. Brian se nabídl, že s ní zůstane a bude o ni starat."

„To je blázen," odfrkl si.

Když přišel Philip a zrovna básnil o tý skvělý masážní sprše, zrovna jsem vyhrál svůj první závod a hezky od plic si zařval.

„Jo! Kurva, jo! Já tě konečně porazil!" Radostně jsem bušil Merleovi ovladačem do zad, protože on byl takový machr, že zvládnul vyhrávat závody i jednou rukou – a to doslova.

„Au, ty idiote! Mrv si vlastní záda, buď tak hodnej, jo?!"

Rozesmál jsem se a podal jsem ovladač Philipovi.

„Vem to za mě. Máš úplně dokonalej červenej mercedes. Užij si to."

Odebral jsem se do koupelny, abych si taky užil trochutý slasti pod horkou vodou.