The Dixon brothers

10. kapitola: 3. osoba: Myšlenky vraha

Daryl se vrátil zanedlouho a nesl plnou náruč roští a větví, aby měli dost na rozdělání ohně. Stejně šel několikrát, dokud u stanů nebyla hromada možná vyšší než Amy Harrisonová. Nemluvil. Vyčistil trochu místa v trávě u stanů, z kamenů postavil ohniště a založil oheň za pomoci suchého roští, kousku papíru a zapalovače. Potom si sedl, vytáhl krabičku cigaret, nabídl Merleovi, Andree i Amy a společně si zapálili. Seděli, kouřili a dívali se do ohně.

Neříkali nic, nejspíš ani nebylo co říct. Všichni dobře věděli, jaká je jejich momentální situace. Přežili nejspíš jen oni, takže se nemůžou na nikoho jiného spoléhat. Musí počítat i s tím, že jsou teď dost možná poslední živí čtyři lidé ve Státech. A museli tedy udělat vše proto, aby přežili. Neměli nic než dva stany, auto plné jídla a jeden druhého. A s tímhle museli žít.

„Vezmu si první hlídku," řekl Merle. „Až se mi bude chtít spát, vzbudím Daryla." Jeho bratr jen přikývl, neříkal nic.

„Klidně si vezmu hlídku po něm," nabídla se Amy, která se na Daryla trochu starostlivě dívala. Co přišli o Stephany, byl zaražený, koukal spíš do země a mluvil, jen když nebylo vyhnutí. Zdá se, že ho smrt té dívenky zlomila. Nebo minimálně jako by kvůli ní úplně vypnul své emoce a city. Tvářil se jako bezduchý a možná se tak i cítil.

Strávili zbytek večera takhle. Prostě seděli u ohně a společně vykouřili krabičku a půl cigaret. Andrea s Amy se bavily o tom, co bude dál, o tom, co bylo. Vzpomínaly na Utišovadlo a myslely na to, jestli někdy ještě najdou podobné místo. Přemýšlely nad tím, jestli Dawn a zbytek skupiny mohly přežít, a Amy v duchu uvažovala i nad tím, že Merleovi nevěří a doufala, že Stephany přeci jen ještě žije. Ale nikdo jí ty myšlenky nemohl potvrdit nebo vyvrátit. Jen samotný Merle Dixon, a tomu nevěřila ani nos mezi očima. Večer brzy pokročil, Amy a Andrea se vytratily do svého stanu. Merle začal být pozornější, protože očekával, že v chladnější noci by sem mohl přijít nějaký z chodců. Daryl tu stále seděl, trochu přiložil do vyhasínajícího ohně.

„Co ti je?" zeptal se Merle. „Se tváříš jak hovno." Daryl se na něj jen podíval.

„To kvůli tý otravě? Neříkej, bratříčku, že tě to tak vzalo? Lidi chcípaj denně. Já myslel, že to víš."

„Takhle o ní nemluv."

„Hele, ber to z tý lepší stránky... Stejně byla trochu malá na pořádný šukání..." Tohle byla poslední kapka, při které se Daryl zvedl a Merle dostal dobře mířenou pravačkou, až se zapotácel.

(pozn. a. Anebo jak mi dopsal přítel, zatímco jsem byla s košem: „Náhodou šukala skvěle," řekl Daryl a podíval se na oblohu. :D Já ho asi zabiju. :D)

„Hele, hele!" Merle couvnul a zvedl ruce nad hlavu, nechtěl svému bratru oplatit ránu. „Vím, žes ji měl rád, dobře? Ale prostě se to stalo! Tak se koukej sebrat!"

„Je to tvoje vina!" zakřičel Daryl.

„Moje vina?! Já dělal, co moh'!"

„Ale byla s tebou, když umřela!"

„Tak sis ji měl před muzeem líp hlídat!" Daryl šokovaně vydechl.

„Málem jsem tam přišel o život, ty zmrde," řekl a odešel ke stanu. „Vzbuď mě, až půjdeš spát."

Merle zůstal venku sám. S puškou přes rameno, s nožem v ruce. Se svými myšlenkami a s vybarvujícím se monoklem na levém oku.

Procházel se kolem stanů, protože kdyby seděl, nejspíš by začal usínat. Pokuřoval cigaretu. V hlavě si promítal poslední chvíle v Atlantě a přemýšlel znovu, jestli udělal dobře. Neuvědomil si, jak moc na jí Darylovi záleželo, a teď mu bylo trochu líto, že mu ublížil. Naštěstí jeho bratr netušil pravdu, nejspíš ho to ani nenapadlo. Je tedy v bezpečí, pokud do toho ovšem ta malá blonďatá čubka nebude moc šťourat. Jak že se jmenuje? Amy. Jo. Amy Harrisonová, jak se trapně představila i s příjmením. Kvůli ní by bratr mohl získat podezření, že možná neříkal úplnou pravdu, a on by o něj mohl přijít. Ta blondýna mu lezla na nervy. Její sestra byla v pohodě. Oprsklá, ale sexy, takže v pohodě. Ale tahle? Děs a hrůza. Byl tak naštvaný, že si vůbec nepřišel jako svině, když začal v hlavě tvořit plán, jak se jí zbavit. Nejdřív ho napadlo, že by ji překvapil, až bude sama. Přemýšlel nad tím plánem nějakou chvíli, ale nakonec to zavrhl. Andrea by ho určitě podezřívala. A všechno by vyšlo na povrch. To by byl jeho konec, protože Daryl by ho v tomhle případě nehájil a nejspíš by se ho rozhodli zabít společně. A nebyl si jistý, jestli by se zvládl ubránit oběma, zvlášť když on by svého bratra zabít nedokázal.

Jako kdyby ji svými myšlenkami přivolal, Amy zrovna vylézala ze stanu a podívala se na něj.

„Co je?" zeptal se.

„Jdu čůrat. Nebo to snad nesmím?" Protočila oči a šla kousek mezi stromy, aby se mohla vyčůrat.

Po chvilce přemýšlení se vydal za ní. Lekla se, vyskočila a rychle si natahovala kalhoty. Spražila ho pohledem.

„Debile! Říkala jsem, že jdu na záchod! Co tu sakra děláš?!"

Přitáhl jí k sobě, zacpal jí ústa rukou, aby nemohla řvát a přitiskl jí čepel nože ke krku. Začala se vzpouzet a kňourat přes jeho ruku, ale on byl silnější. Naklonil se jí k uchu.

„Jestli budeš jen jednou ještě mlejt o tom, co jsem možná udělal a možná neudělal v Atlantě, tak to bude tvůj poslední den na Zemi, rozumíš?" zasyčel. „Víš co? Jo. Nechal jsem jí tam. Křičela moje jméno, chtěla pomoct se zabíjením těch sviní, ale já se rozhodl, že ji tam nechám chcípnout. Protože byla sakra otravná. A ty seš taky otravná čubka. Takže si na mě dávej bacha. Protože už jsem zabil. A klidně to udělám znova. A jestli jenom cekneš o tom, co se teď stalo, podříznu tě jako sele." Pustil ji, odstrčil, až spadla na zem, a vrátil se zpátky k ohništi.

Amy zůstala sedět na zemi jako opařená, do očí se jí tlačily slzy a ona se držela za krk, který ji trochu bolel, jak na něj měla přitisknutý nůž. Nebo se jí ta bolest možná jen zdála, protože na ústa jí tlačil mnohem víc. Nejspíš měla pocit bolesti kvůli tomu strachu. Srdce jí bušilo jako splašené a ona nebyla schopná se hýbat, ani myslet. Jen rychle dýchala a oči měla vykulené. Nakonec, když už se mohla hýbat, nezvedla se, ale objala si nohy, opřela si hlavu o kolena a rozbrečela se. Kdyby se tu teď objevil chodec, měl by tady úplně jednoduchou a nebránící se půlnoční svačinku. Ale naštěstí žádný nepřišel.