The Dixon brothers

15. kapitola: Daryl: Moc kretén

Líbala mě na krk a tiskla se ke mně, šeptala mi, že jsem láska jejího života. Že nikdy nikoho nemilovala tolik, jako mě. A já přivíral slastně oči jen při poslouchání těch slov, objímal jsem ji a byl šťastný.

Otevřel jsem oči a už šťastný nebyl, protože jsem si uvědomil, že to byl jen sen. Vzpomínka vyvolaná tou nežádoucí pozorností, které se mi dostalo od mladší ze sester Harrisonových. Ani jsem nechápal, proč mě má tak ráda. Možná to bylo proto, že mě v Utišovadle viděla, jak se starám o Stephany. Co vím, holky jedou na chlapy, co milujou děti. Nějakej ženskej pud, nebo co. Prej holky si podvědomě hledaj chlapy, co budou dobrými otci pro jejich děti. Odfrkl jsem si. To tak. Já žádný děcka mít neplánuju. Rozhodně ne v týhle posraný době. Takže smůla, Amy.

Každopádně, zase jsme bez jídla. Myslím tím, bez pořádného jídla. Nemůžeme totiž hostit lidi energetickými tyčinkami a minerálkou. Teda, minerálkou klidně, co lepšího teď seženeme... Ale chtělo by to něco lepšího než energetické tyčinky. Takže jsem si, stejně jako včera, vzal kuš a šípy a vydal se do lesa. Dneska jsem vyrazil hned takhle časně z rána, abych měl čas na toho jelena.

Flashback

„Stejně tomu pořád nerozumím," povzdychla si Daisy a zklamaně si sedla pod strom. „Nikdy se to nenaučím, Daryle."

„Ale naučíš," řekl jsem, sedl jsem si k ní na zem, pohladil ji po tváři a políbil jsem ji. „Já ti to pořádně ukážu a budeš lepší lovkyně než já s Merlem dohromady."

„Ani mi o něm nemluv. Nerada ti to říkám, ale tvůj brácha je blbec."

„To není nic, co bych už nevěděl," zazubil jsem se na ni a pomohl jí zpátky na nohy.

Podal jsem jí kuši a potom ji zezadu objal. Usmála se na mě a já jí úsměv oplatil. Podal jsem jí šíp a čekal, že ho zasadí do kuše – protože to už se naučila – ale ona mě vzala za krk, přitáhla si mě a s vášní mě políbila. Samozřejmě jsem jí polibky oplácel, na chvíli, pak jsem se něžně odtáhl.

„A já myslel, že se chceš naučit lovit, miláčku," zašeptal jsem jí do rtů.

Usmála se.

„Tebe už jsem přeci ulovila."

Tentokrát tu nebyl nikdo, kdo by nějak rozptyloval. Daisy mi chyběla. Já vím, že potom opustila mě i Merlea kvůli úplně jinému chlapovi, že to strašně bolelo a že jsem se zase vrátil do své škatulky a nikomu se od té doby neotevřel, ale i tak mi chyběla. Možná víc, než jsem si chtěl připustit. Chybělo mi objetí, chybělo mi večerní přitulení, možnost zase slyšet „miluju tě" a „jsi láska mého života, Daryle".

Procházel jsem se lesem, jak nejtišeji jsem zvládl, a dával pozor, kdybych zahlédl zvíře hodné ulovení, nebo naopak nějakého chodce.

Hodně jsem se zaměřoval na zem, abych zachytil co nejvíc možných stop, které by mi prozradily přítomnost jelena. Kromě toho, že jsem našel jeho stopy – vpředu zaokrouhlené, tupé a sevřené, celkově oválného tvaru. Podle toho, jak se lehce vychylovaly do stran, jsem zjistil, že se jedná o samce. Měl jsem z toho radost. Samec je sice silnější a maso je trochu tužší, ale je větší a nají se z něj víc lidí. A to je nejdůležitější.

Brzy se mi podařilo najít i trochu trusu. Mírně kašovitý a nazelenalý, ale to je v letním období úplně normální. Trus byl ještě měkký a sakra smrděl, takže autor tohoto nadělení nebyl daleko. Začal jsem se zaměřovat i na stromy, a našel jsem i zezdola nahoru oloupanou kůru. Stromy mi prozrazovaly, jakým směrem jelen šel. Stop už jsem měl dostatek.