The Dixon brothers

11. kapitola: 3. osoba: Ten, kterému se brečí na rameni

Probudilo ho kopnutí do holeně. Otevřel oči a zamračil se na svého bratra.

„Jdu spát," řekl Merle a zalezl si do stanu. „Máš hlídku."

„A to jsi prostě nemohl říct něco jako: Vstávej, brácho? Odkdy se do lidí kope?"

„Od tý doby, co jsou to lidi jako ty - chrápající a jiným způsobem nevzbuditelný. To mluvení na tebe jsem zkoušel dobrých pět minut."

Daryl vylezl ze stanu a ještě než zapnul zip na vchodu, Merle už spal. Prej chrápající, pomyslel si s úšklebkem. Sám jsi hlasitější než motorová pila. Obhlédl rychle okolí. Žádný zabitý chodec. Merleova hlídka byla nejspíš klidná, takže si může dovolit zajít si ještě na záchod. Zašel mezi nejbližší stromy a začal si rozepínat kalhoty, když se kousek od něj zvedla ze země nějaká postava. Ve tmě viděl jen siluetu. Rychle sáhl po noži a napřáhl se.

„Daryle!" postava se skrčila a zvedla ruce v obranném gestu.

„Kristova noho, Amy!" ulevil si Daryl. „Vždyť jsem tě málem sejmul."

Zapnul si rozepnutý poklopec a uvědomil si, že Amy popotahuje.

„Co se děje?" zeptal se.

„Nic."

„Že se vůbec ptám. Vy ženský na tu otázku ani jinak odpovědět neumíte, co?"

Jeho oči už si zvykly na tmu natolik, že viděl, jak se pousmála. Pak ale zase posmutněla.

„Nemůžu ti to říct."

„To jako, že je to něco jen pro ženský? O co jde? Dostala jsi krámy a nemáš vložky?" Uchechtla se.

„Kéž by..." Pořád čekal na odpověď. Na skutečnou odpověď.

„Zabije mě, když to řeknu..." špitla.

Nebylo těžké domyslet si, o kom mluví. Zrovna moc velká jejich parta nebyla, a Daryl pochyboval, že by Amy mluvila o své sestře.

„Merle ti něco udělal?" zeptal se. „Jestli jo, musíš mi to říct. Prostě musíš."

Už to nevydržela. strašně potřebovala obejmout. A protože on sám ji neobjal - nejspíš si ani neuvědomil, jak moc to potřebuje - vrhla se mu kolem krku ona. Překvapeně ji chytil a objal ji. Hladil ji po zádech a podíval se na ni.

„Amy! No tak... Co ti udělal?" zeptal se, aniž by ji pouštěl.

„Vyhrožoval mi," zašeptala.

„Proč by to dělal?"

„Protože jsem ho prokoukla."

Odtáhl se, podíval se na ni a nechápavě zavrtěl hlavou.

„Jak jako prokoukla?" zeptal se.

„Lhal."

„Brácha by mi nelhal."

„Ale jo. Nebyla pokousaná..." V Darylovi trochu hrklo, ale pořád ji nechápavě sledoval. Určitě se přeslechl nebo to špatně pochopil. „Stephany. Nebyla pokousaná."

„Kravina," zavrtěl hlavou. „Byla pokousaná. Merle řekl, že ji tam nechal, protože byla pokousaná a už se nedalo nic dělat."

„On mi to řekl, Daryle. Řekl mi, že ji tam nechal, protože ho srala. A že já ho taky seru. řekl, že jestli to někomu řeknu, zabije mě. Prý mu nedělá problém zabít znovu..." Zůstal stát jako solný sloup, zatímco ona mu zoufale brečela na rameni.

To nemohla být pravda. To přeci nemohla být pravda. To by Merle neudělal. Prostě by něco takového nemohl udělat vlastnímu bratrovi. A přitom mu stačil jediný pohled na Amy aby věděl, že mluví pravdu. Měl sto chutí rozbít bratrovi hubu a pak jet zpátky do Atlanty, aby Steph našel. Ale pravdou je, že ho byla potřeba jinde. Teď a tady. Povzdychl si, přitiskl Amy k sobě a hladil ji ve vlasech.

„Nezabije tě," zašeptal jsem. „Nedovolím, aby můj bratr ublížil tobě nebo Andree, dobře?"

Přikývla, pak zvedla hlavu a vděčně a procítěně ho políbila, jakoby to bylo její úplně první líbání. Tak vroucně ho políbila. Na krátkou vteřinu ji nechal, ochutnal její rty a pak se odtáhnul.

„Už se vážně potřebuju vychcat."

Couvnul od ní, poodešel k nejbližšímu stromu, znovu si rozepnul kalhoty a dopřál si úlevu v podobě vyprázdnění močového měchýře. Absolutně přitom neřešil, jestli ho Amy vidí nebo ne, prostě močil, zatímco Amy nevěděla, kam s očima. Na chvíli se podívala, ale vzápětí už, rudá jako rajče, dělala, že si prohlíží stromy kolem sebe.

Tak trochu čekala, že se k ní potom vrátí a políbí ji, že se mu snad ten polibek, který mu dala, líbil. Ale on nic takového neudělal. Prostě si jen zapnul poklopec a podíval se na ni.

„Pojď už zpátky a jdi si lehnout," řekl jen a odešel, aby se vrátil ke své hlídce.

Poslechla ho a šla zpátky ke stanu, trochu zaražená a nejistá sama sebou. Nemluvil na ni, ani se na ni nedával, protože k tomu prostě neměl důvod, ale ona by tak ráda znala jeho reakci na to, co se před chvílí stalo. Ale nejspíš se té reakce už dočkala. Nejspíš to jeho prosté „potřebuju chcát" bylo tak trochu i proto, aby z toho polibku unikl. Aby unikl z její blízkosti.

„Dobrou noc, Daryle," řekla, když se zastavila u stanu, ve kterém spala i její sestra.

„Dobrou," odpověděl stroze a ona potom odešla spát.

Daryl si zatím sedl na zem, zády se opřel o auto a pozorně naslouchal, jestli neuslyší chodce. Ti totiž nikdy nepřicházeli neslyšně. To jejich chrčení bylo opravdu dost dobře slyšet. Ale nic neslyšel. Zatímco tak hlídal, vrtěl hlavou nad Amy, respektive nad tím, co se před chvílí stalo. Nečekal ten polibek, nebyl na něj připravený, a tím pádem se mu ani nijak zvlášť nelíbil. Ne, že by líbala špatně, to ne. Ale potom, co si prožil se svým otcem, který jeho a Merlea nejen bil, ale několikrát i znásilnil, pro něj tohle nebylo jednoduché. Narozdíl od Merlea. Ten se s tím vyrovnával po svém - šukat tak často, aby ty špatné vzpomínky vytěsnil z hlavy. Daryl to měl přesně naopak. Ano, šukat, proč ne, ale trvalo mu delší dobu, než si v hlavě srovnal, že to opravdu chce a že je na to s danou osobou připravený. Proto byl také panicem poměrně dlouho, až do třiceti. Do doby, než poznal Daisy, která vlastně ani nebyla jeho holka. Jenže Merle na ni sral, podváděl ji a ona to věděla. A čím dál tím víc vyhledávala společnost bratra svého přítele. Bratra, který tu pro ni vždycky byl, aby se společně podívali na film nebo aby si mu jen mohla poplakat na rameni. A jednoho večera to prostě zašlo dál než jen k filmu. A pak zas a znovu.

Daisy mu chyběla. Pořád ji měl před očima. Ne živou a usměvavou, ale mrtvou, jak ji zahlédl z toho auta, když s Merlem odjížděli. Otřel si slzu, která mu stekla po tváři.