The Dixon brothers

14. kapitola: Daryl: Veverky a chlast

„Uhni, Merle," řekl jsem rychle, když jsem podpíral Glenna a pomáhal mu dovnitř do karavanu, aby si mohl lehnout na gauč.

Líně se na mě podíval a pár vteřin trvalo, než si uvědomil, že vedu někoho, kdo si musí lehnout, a začal se těžkopádně zvedat.

„Ty jsi ale pomalá kurva," zamračil jsem se na něj. „člověk po tobě něco chce, a tobě všechno trvá půl dne. Radši nám podej vodu."

Samozřejmě, že mi tu lahev nepodal, spíš ji po mně hodil. Kdybych ji nechytil, jakože chytil, ale kdyby ne, Glenn by ještě ke všemu dostal dardu do hlavy. Zavrtěl jsem nad tím hlavou, nechal to být a podal petku tomu klukovi, kterého jsem sem dovedl. Vděčně přikývnul, odšrouboval víčko a hltavě se napil.

Když se vrátil dovnitř Dale, který mi přišel jako takový děda ze samoty, co umí všechno, vyšel jsem ven a nechal ho, ať se o Glenna postará on.

Všiml jsem si, že zatímco jsem byl pryč, nikoho nenapadlo jít na lov. Aspoň chodili pro dříví a udržovali oheň. Nemohl jsem si pomoct, ale až na pár výjimek mi ti lidi přišli strašně neschopní, a nehorázně mě to točilo. Další důvod, proč jsem se tu chtěl zdržovat co možná nejméně. Vzal jsem si tedy kuši, šípy, a šel.

Hon na jelena nebo jiného kopytníka jsem předem vzdal, protože to je práce na celý den, a dnes už táhlo k večeru. V noci bych stejně moc nevystopoval, a nechtěl jsem se na noc v lese moc zdržovat, když to není nutné. Ulovil jsem tedy dvě krysy a asi deset veverek, pak jsem se vrátil zpátky do tábora. Když jsem procházel kolem dětí, vyvalily oči při pohledu na moji kořist a se svým „fuj" se ode mne rozprchly pryč.

„Nic jinýho tu k jídlu není," zavolal jsem za nimi. „Jestli se vám nelíbí, můžete být o hladu."

Některé děti běžely dál, jakoby neslyšely, ale Carl a Sophie se zastavili a podívali se na mě, potom se pomalu vrátili a sedli si vedle mě na zem, aby koukali, jak zvířata stahuji z kůže a kuchám. Sophie se zakrátko už tvářila tak, jako by měla každou chvíli hodit šavli, a utekla. Carl ale zůstal a díval se mi zvědavě pod ruce.

„Jak taková krysa chutná?" zeptal se a já k němu na chvíli zvedl pohled.

„To se večer dozvíš," odpověděl jsem mu.

„Carle! Proboha!" Přihnala se k nám jeho matka, Lori. „Co tady děláš? Pojď odsud."

Nezapomněla se znechuceně podívat na rozpitvanou, z kůže staženou krysu, a na mé ruce od krve. Fajnovka.

„Jen ho nech, aspoň se něco naučí," usmál se na ni Shane, který přišel za Lori a pohladil ji po rameni.

Nejistě se na něj podívala a on svoji ruku stáhnul. Všimnul jsem si, že ona měla na ruce snubní prsten, a že Carl si ty dva trochu změřil pohledem. Mírně jsem nad tím povytáhl obočí. Tohle je lepší jak nějaká španělská telenovela. Škoda, že na ně moc nejsem, mohl jsem se skvěle bavit.
Lori se nakonec nechala přesvědčit a spolu se Shanem odešli. Carl se trochu ošil, nejspíš chtěl jít za mámou, ale nakonec si to rozmyslel a zůstal sedět. Nejspíš stál o mámu, ale už ne o chlapa, co ji chtěl šukat.

„Kde máš tátu?" zeptal jsem se najednou. Ani nevím, proč jsem sám začínal konverzaci.

„Umřel," řekl smutně. „Aspoň to říkal Shane. Byl policista, táta taky. Postřelili ho a on byl pak v kómatu. Neprobral se ani když to začalo. Shane nás odvezl z města."

„To je mi líto," řekl jsem a dál se věnoval stahování z kůže a kuchání.

Dál jsme nemluvili, Carl se navíc potom za chvíli zvedl a odešel si hrát se Sophií, a já se zase sám mohl věnovat své práci. Když jsem měl všechna zvířata připravená, odešel jsem si do karavanu půjčit od Dalea věci - misku, mašlovačku, prkénko, nůž, alobal, olej, sůl a grilovací koření. S tou výbavou jsem se vrátil ven, rozložil jsem si kousky alobalu, v misce jsem rozmíchal v oleji grilovací koření, nakrájel maso na porce, a osolil ho. Alobal jsem pomazal notnou vrstvou koření a maso do něj zabalil. Když jsem měl připraveno přes čtyřicet balíčků masa - pro každého člena naší skupiny jeden - vrátil jsem Daleovi věci, které Amy začala aktivně mýt, a vrátil se k vaření. Vzal jsem balíčky a zabral si s nimi ohniště. Nestíhal jsem sice úplně večeři na šestou, ale nikdo si nestěžoval. Alespoň ne nahlas. Když jsem měl hotovo, dal jsem každému člověku jeden balíček a odnesl jeden kousek také Glennovi, který byl v karavanu na gauči, kde měl přikázáno zůstat, aby si šetřil nohu. Při rozdávání masa jsem si dal velký pozor, aby Carl dostal krysu, když byl tak zvědavý, jak to chutná.

„Já to jíst nebudu," ušklíbla se Sophie a strčila mi balíček zpátky.

„No tak, Sophie. Měla bys to aspoň ochutnat. Daryl je výborný kuchař," domlouvala jí její matka, zatímco už si na svém kousku krysy pochutnávala. Byl jsem rád, že jsem se setkal s uznáním.

„Ne!" šklebila se ta malá Peletierová. „Nechci jíst veverky ani myši!"

„Není to myš, ale krysa," opravil jsem ji. „Myš je mnohem menší. Víš, to je taková ta jednohubka..."

„Fůůj!" vykřikla a běžela trucovat do stanu.

„Není sama," ozvalo se kousek ode mne. Nejspíš si Lori Grimesová myslela, že ji neslyším. „Taky to nehodlám jíst."

„Mně to nevadí," řekl Shane. „Já si rád dám ještě jeden kousek."

„A co já?" zeptal se ublíženě Carl, který už měl svoji porci zdlábnutou. Shane si trochu povzdychl, ale pak se usmál a podal chlapci kousek veverčího masa, které Lori odmítala jíst. Aspoň vyzkouší oboje.

Když všichni, co jedli, dojedli, Bylo už pozdě. Děti odešly spát a my dospělí zůstali u ohně. Merle přinesl alkohol, abychom si společně připili na lepší časy a šťastný zítřky.

Postupně se u ohně vylidňovalo, zůstávali jen ti největší tvrďáci, nebo případně loudáci, jako já. Ne, že bych neuměl chlastat, ale dával jsem si na alkohol pozor. Věděl jsem, že jsem po chlastu zlej. A bál jsem se, že bych se mohl v téhle době dost rychle nasrat a že by to mohlo špatně dopadnout.

Nakonec se rozloučili všichni a odešli do stanů, zůstal jsem jen já, protože jsem chtěl spát venku, a Dale, který seděl na střeše karavanu na rybářské židli, měl v ruce pušku a hlídkoval. Seděl jsem na zemi a koukal do plamenů, snažil jsem se trochu vypnout.

Najednou jsem strnul, když mě někdo zezadu objal. Byla to Amy a byla úplně na plech.

„Co chceš?" zeptal jsem se otráveně z její přítomnosti, ale ona se po mně namísto odpovědi začala sápat a olizovat mi krk.

Šokem z té troufalosti jsem zatuhnul, což si milně vyložila tak, že ji prostě nechávám, ať si se mnou dělá co chce. Když mi zajela rukou mezi nohy, konečně můj mozek začal zase fungovat a ovládat mé svaly. Chytil jsem ji za tu ruku a nedovolil, aby se mě tam dotkla. Zvedl jsem se, vytáhl ji na nohy a vedl ji bez jediného slova ke stanu, který patřil jí a Andree.

„Tady pošťák, doporučená zásilka do vlastních rukou!"

Andrea ospale vykoukla ze stanu. Když viděla Amy, která mi olizovala ucho - tak nějak jsem doufal, že když to budu ignorovat, přestane, ale ono to tak nebylo - vyskočila okamžitě na nohy a odtáhla ji ode mne.

„Amy! Daryle, moc se omlouvám. Ona vůbec není zvyklá pít..." zamumlala a zatáhla sestru do stanu.

Ušklíbl jsem se, otřel si olízané ucho papírovým kapesníkem a odešel ho hodit do ohně.