Připravit jelena zabralo tak třikrát víc času, než připravit veverky a krysy. I když jsem se do tábora vrátil relativně brzy – a to do toho počítám I zastavení se v lese s Amy – měl jsem maso připravené až tak na večeři. Když už je řeč o Amy, pohybovala se opodál a pozorovala mě. Nejdřív se tvářila hrozně naštvaně, ale pak ji asi už vztek přecházel a čím dál tím víc se jí vracel její normální výraz. Když jsem pomalu začínal sundávat kotlík s gulášem z ohně a ona tam pořád ještě seděla, jen kousek ode mne a dívala se mi pod ruce, už jsem to nevydržel.
„Tak už mluv," řekl jsem. „Tohle mě přestává bavit."
Překvapeně se na mě podívala, jako by si snad myslela, že jsem si jí ani nevšiml. Samozřejmě, že jsem si jí všiml. Možná jsem hodně věcí, ale nejsem slepý. Není možnost, že bych ji neviděl, jak za mnou celé odpoledne „nenápadně" leze.
„Nic," řekla a já jen protočil oči.
„To tě to fakt tak vytočilo?"
Zeptal jsem se jen pro jistotu, i když jsem měl pocit, že v tom mám jasno. Podívala se na mě, jako by se chtěla ujistit, jestli si se svým dotazem nedělám legraci. Když zjistila, že jsem vážný, šokovaně povytáhla obočí.
„Vždyť jsem ti říkala, že tě miluju. A myslela jsem to upřímně... A ty mě takhle využiješ, aby sis zašukal..." Koukla do země a pokrčila rameny, zase už brečela.
„Myslel jsem, že budeš naopak ráda, že jsem na dvacet minut jenom tvůj."
„Užívala jsem si to."
„Já to slyšel."
Ušklíbnul jsem se, i když mi ten její projev rozkoše dělal dobře. Jen jsem měl předtím trochu strach, aby na nás nikdo nepřišel. Amy teď každopádně zrudla.
„Ale to neznamená, že by mi to takhle vyhovovalo," dodala. „Copak ty nejsi na vztahy? Není to lepší?"
„Už jsem ti to jednou říkal," pokrčil jsem rameny tentokrát já a podal jí porci v misce. „V tomhle světě jsou vztahy na hovno, Amy. Každým dnem můžeš o toho druhýho přijít."
„Ale já myslím..." Tázavě jsem se na ni podíval. „Já myslím, Daryle, že to je právě ten důvod, proč bychom měli žít, dokud to jde."
„Tak žij," pokrčil jsem rameny. „A neřeš hovadiny. Jestli zítra umřeme, není jedno, jestli máš vztah nebo nezávaznej sex? Nebuď naivní. Svatby a mimina už nikoho nečekaj."
„Nebuď pesimista," zamračila se.
„Nejsem. Vždycky se snažím být realista. Ježíši, vždyť jsi byla ve městě. Jestli ti to nepřijde jako konec světa, musíš být blázen."
„Nejsem," špitla.
„Tak se tak nechovej, protože to je šílený."
Bez dalších slov jsem se zvedl a zase šel roznést večeři lidem v táboře. Když jsem došel ke stanu rodiny Peletierových, Edd a Carol mi poděkovali, ale Sophie se na mě nedůvěřivě podívala.
„Je to zase myš? Protože jsem ji včera nechtěla?"
„Je to jelen." Ušklíbla se a já si k ní sedl na bobek. „No tak, Sophie. Aspoň to ochutnej. Když zjistíš, že ti to nechutná, vezmu si to zase zpátky. Ale když olízneš lžíci, nic ti to neudělá, co myslíš? Koukni, jak to do mámy a táty padá."
Zkontrolovala pohledem, jestli jí náhodou nekecám, a když zjistila, že ne, protože Carol s Eddem skoro vylizovali misky, ještě na chvíli sice váhala, ale už si aspoň vzala lžíci do ruky, namočila ji do guláše, že tam fakt bylo doslova jen na olíznutí, a nedůvěřivě se na lžíci dívala, než ji strčila do pusy. Nevyplivla to, to mohlo být dobrý znamení. Převalovala ale sousto – pokud se ten drobet dal nazvat soustem – v puse notnou chvíli, než se ho odvážila spolknout.
„Tak co?" zeptal jsem se a natáhnul ruku, kdyby mi chtěla misku vrátit, ale ona si ji přitáhla blíž k tělu.
„Vlastně to je dobrý," uznala.
„Tak vidíš."
Poplácal jsem jí po hlavě a Carol se na mě nenápadně usmála. Jen jsem kývnul, raději jsem úsměv neoplácel, protože mi bylo jasné, že je tak nenápadná kvůli svému manželovi, a já jí nechtěl dělat ze života peklo.
„Dobrou chuť," popřál jsem jim ještě a šel dát jídlo i ostatním.
„No, kuchtička je z tebe dobrá, Daryličko," rýpnul si Merle, když jsem dával guláš jemu a on ochutnal. „Měla by ses tím živit, děvče..."
Pokusil jsem se ho kopnout, ale uhnul mi.
„Ty vole, ona je ta holka docela drsná!"
„Sklapni, nebo ti ten guláš vyleje kuchtička Darylička na hlavu."
Nakonec jsem se samozřejmě rozesmál a on taky, a já se vytratil, zatímco jedl on, Glenn i Dale – řekněte mi proboha někdo, jak je možný, že ti tři spolu vydrží v jednom karavanu a nepobijí se navzájem, když vidím mého voprsklého bratra, ořezávátko Glenna a moralistického dědu Dalea? Kdo ví, světová záhada. Kdyby ještě fungovaly takové společnosti, které vytváří přírodní rezervace a takové věci, zavolám jim, že jsem objevil přírodní úkaz, který přesahuje lidské chápání, a že by to určitě měli zapsat do své knihy a oblepit to tu nějakou páskou.
Protože už všichni jídlo měli, sedl jsem si zpátky k ohni se svojí vlastní miskou guláše a pustil se konečně do jídla. Merle měl pravdu, je ze mne dobrá kuchtička. Ale tu Daryličku si mohl odpustit.
Flashback
Rozklepnul jsem třetí vejce na pánev, přidal sůl, pepř a trochu bylinek, a pak jsem to všechno na pánvi pečlivě promíchal. Na talíř jsem vedle toho přihodil ještě opečenou slaninu, otráveně vzal talíř a příbor a sunul se hlemýždím tempem ke dveřím ložnice.
Mít na to koule, radši bych ho otrávil, než mu ještě vyvařovat. Jenže žaludek jsem měl po těch kopancích ještě pořád jako na vodě a prdel mě bolela, že jsem v noci nevěděl, jak se otočit, abych dokázal usnout, takže jsem ho nechtěl provokovat. Druhý kolo bych teď asi nedal. I když jemu by nevadilo, ani kdybych mu u toho omdlel.
Ležel v posteli a měl zavřený oči, když jsem mu pokládal talíř a příbor na stolek, takže jsem doufal, že spí. Když jsem se ale otáčel, že půjdu, vytáhnul ruku z pod peřiny a chytil mě za zápěstí. Zatrnulo ve mně a zavřel jsem oči.
„Ještě kafe, prdelko," zamumlal v polospánku, a kníkal u toho jako zraněný zvíře. Musel mít kocovinu jako kráva. Dobře mu tak.
„Už se nese, mám jenom dvě ruce," odpověděl jsem a vykroutil ruku z jeho sevření a vysloužil si bolestivý plácnutí přes tu už tak bolavou prdel.
„Nebuď drzej."
Jen jsem protočil oči, na tohle jsem byl víc než zvyklej. Radši jsem šel pro to kafe jak nějakej poslušnej pes, a určitě ne hrdej pětadvacetiletej chlap. Zkurvenej život, fakt že jo.
ČTEŠ
The Dixon brothers
Science FictionDaryl a Merle Dixonovi, dva bratři, takoví trochu drsňáci, které všichni fanoušci seriálu Živí mrtví jistě dobře znají. Já si je od první chvíle oblíbila, oba, a vskutku mě mrzí, že tento seriál si příliš nepotrpí na popisování minulosti postav. Fla...