Léčba |Yoonmin|

14

To, co jsem se chystal udělat, bylo zatím to nejriskantnější, co jsem kdy dělal. I skočit z letadla bez padáku a doufat, že si někde chytím nějakého ptáka a použiju ho jako rogalo, by bylo bezpečnější.

V noci jsem se vplížil k Minovu bytu a zpod kytky vytáhl klíče od jeho motorky, na kterou si udělal řidičák na vysoké, ale nikdy na ni moc nejezdil. Já na tom uměl díky mamce, která mě na tom naučila dřív, než umřela. Ale od té doby jsem na to ani jednou nevlezl, takže to byla trochu sebevražedná mise. Ještě když jsem byl oslabený kvůli práškům, které jsem omezil, co nejvíce to šlo.

Nastartoval jsem a přiměřenou rychlostí vyjel. Měl jsem sakra štěstí, že jsem si pamatoval cestu k tomu táboru. Ale nebyl bych to já, kdyby se něco nepokazilo a já nedostal smyk.

"Do prdele!" vyjekl jsem, když jsem se hlavou praštil o zem a jednu nohu mi uvěznila váha motorky.

"Sakra," nadával jsem a snažil se z pod ní nějak dostat, ale byla docela těžká. Cítil jsem, jak mi kalhoty nasakují krev. Určitě jsem se musel nějak pořezat.

Po chvíli mletí sebou jsem ze sebe tu motorku sundal a zkontroloval jsem si zranění, které naštěstí nebylo nijak vážné. Byl jsem celý totálně špinavý od hlíny, ve které jsem se válel, nepříjemně mě pálila tvář, bolelo mě zápěstí a noha byla jen povrchově odřená. Na sebelítost ale nebyl čas, musel jsem jednat rychle. Do rána jsem musel být zpátky, aby nikdo nepoznal, že jsem někde byl. Už jsem naštěstí nebyl daleko od cíle mé cesty a za chvilku jsem už parkoval kousek od stanů, zatímco všichni vylezli, aby se podívali, co se děje.

"Jimine!" vyjekl Kookie, který se první vzpamatoval a běžel mě obejmout. Objetí jsme mu stejně silně opětoval a zamumlal jsem něco na pozdrav.

"Kurva," vydechl za ním Taehyung, zatímco mě Kookie mačkal v objetí a začal plakat.

"Co se stalo? Umřel někdo? Co tady děláš?" zeptal se mě naléhavě Tae, když jsme došli na ošetřovnu. Vypadal, že celé noci nespal a jeho bílá kůže byla poskvrněna několika ošklivými škrábanci.

"Namjoona zastřelili, moc mě to mrzí." Kookie vedle něj se znovu rozbrečel a schoval tvář do dlaní.

"No do prdele," ulevil si Tae a odhrnul si vlasy z očí, ve kterých se mu leskly slzy. Pak si k sobě přitáhl Kookieho, kterého začal hladit po zádech a ve vlasech, aby ho uklidnil.

"Jsem tady proto, že odtamtud ostatní musíme dostat a dokončit, co jsme začali. Myslí si, že jsem se přidal na "hetero" stranu. Takže se dostanu k těm kódům a můžu doktory trošku indisponovat," vysvětlil jsem Taemu s nadějí v hlase, že to vyjde.

"Zní to zajímavě, pokračuj," ozval se ode dveří Taeyongův hlas. Společně s Tenem si sedli vedle mě a se zájmem v očích se na mě podívali. A já začal vysvětlovat vše, co se stalo a co jsem měl v plánu, že se bude dít.