Celou místností zazněl zvuk foťáků. Blesky létaly do každého koutu. Odráželi se ode zdí a chlapec, který seděl v křesle téměř oslepnul. Novináři se přeřvávali a házeli jednu otázku za druhou. Chlapec však na žádnou neodpověděl. Nebyli dostatečně dobrý. Čím více chlapec mlčel tím více byli novináři neurvalí a rvali se do předu. To byl správný čas pro securiťáky, kteří se to celou dobu snažili v klidu udržet.
,,Prosím Vás lidi, zklidněte se, nebo Vám ten chlapec na nic neodpoví, protože ho odvedeme," zařval jeden z nich a novináří byli rázem v klidu.
,,A teď prosím spusťte pomalu otázky," řekl další a vyzvali první novinářky
,,Všechny nás zajímá, zda máte přítelkyni."
Chlapec nad tím jen protočil oči a znovu čekal na nějakou normální otázku. Když měl meeting konečně končit ozvala se místností nejlepši otázka.
,,Jste spokojen s tím, že Vás váš minulí klub Capitals v podstatě prodal? Že Vás vyhostili a nechali si místo Vás vašeho dobrého kamaráda Jakuba Vránu?"
Všichni novináři se rozestoupili jen proto aby věděli odkud ta otázka přišla. Na konci davu stála mladá dívka s blokem v ruce a upřeně chlapce pozorovala.
Konečně někdo vycítil čistou pravdu. Vyhodila ho v podstatě jeho vlastní rodina za kterou se bil za každých podmínek. Věděl, že to jednou přijde, ale že tak brzy? Ta bolest, ty výčitky, že nebyl lepší, všechno se to v něm mísilo. Nakonec se jen usmál a nedal na sobě nic znát.
,,Jsem Andre Burakovský, neříkám na to vůbec nic," usmál se a opustil meetingovou místnost.
xxx
Dívka seděla v kavárně a vychutnávala si kávu, přemýšlela. V mysli se jí honilo milion pocitů.
Tu otázku vypálila z ničeho nic a bylo jí v ten moment trapně. Ještě více ji však bylo trapně z toho co André odpověděl. Řekl to úplně klidným hlasem. Ona však i tak věděla, že jeho pocity jsou jiný, věděla, že se trápý.
,,Můžu si přisednout?" Zeptal se klučičí hlas, který moc dobře znala.
,,Hmm, asi joo," naznala a uvolnila židli. ,,Stejně zachvíli půjdu, musím dopsat článek."
,,Článek o dnešku?" Zajímal se.
,,Ano André, ale vzhledem k tomu, že jsi nechtěl na nic odpovídat, tak to bude dost těžké," vyjela na něj.
,,Nemohl jsem na nic odpovídat, měl jsem to zakázaný," zamumlal. ,,A co jsi tam vůbec dělala ty? Kdo vlastně jsi?"
,,To tě vůbec nemusí zajímat," vykřikla, hodila na stůl peníze a bez rozloučení odešla.
ČTEŠ
Reporters
Fanfiction,,Je to osud," usmál se Kuba a poplácal kamaráda po zádech. ,,Jaký osud, vole?" Usmál se Andre a nechápavě se na kamaráda otočil. ,,Ta holka, vydím jak po ni koukáš," naznal a rozeběhl se dohnat tým. ,,Debile," procedil chlapec mezi zuby, ale i tak...
