,,Krásný den Alex," usmál se pan Sakic, když mu dívka zvedla telefon.
,,Dobrý den," zamumlala a čekala co z něj vypadne dál.
,,Vím, že volám dříve než bylo domluveno, ale chtěl bych zkusit štěstí," zamumlal. ,,Už jste se rozhodla, zda přijmete naši nabídku?"
,,Abych pravdu řekla, tak teď se toho stalo tolik, že jsem na tu Vaší nábídku zapomněla. Momentálně teď jsem na cestě na letiště, letím domů" zamumlala a na druhé straně byl slyšet jen povzdech.
,,Tak to mě mic mrzí," zamumlal Joe. ,,A kdybych Vám ještě teď zaplatil a poslal letenku, zvážila by jste to?"
,,Já opravdu nevím," povzdechla si.
,,Na česko je Vás škoda Alex, u nás bedete mít dobrou kariéru," usmál se a doufal, že na to dívka kývne.
,,Když mě práce nebude bavit, můžu odstoupit od smlouvy?" Zeptala se. Joe měl radost. Dívka nad tím přeci jen uvažovala.
,,Budete mít 2.měsíce zkušební dobu, kdy kdykoliv budete moc odstoupit. Pak dostane smlouvu na 2.roky, která se bude obnovovat," vysvětlil.
,,Dobře," zamumlala, ale pak se nad vším zamyslela. ,,Pane Sakici, hrozně moc se omlouvám, ale tu práci, prostě přijmout nemohu," naznala a mobil položila.
xxx
Dívka čekala na letišti na nástup do svého letadla. Konečně mohla letět domů, všechno říct mamce a začít kariéru doma.
Možná by to i udělala.
Neznámé číslo: Já to jen tak nevzdám, v odkazu níže je letenka. Na letišti Vás bude čekat auto. Přeji Vám přijemný let. Joe Sakic GM
Dívka na tu zprávu koukala, teď věděla že opravdu měli zájem o ni. Jen o ní.
Vzala si své kufry a přes celé letiště běžela do druhé časti.
,,Už čekáme jen na Vás," usmála se nějaká ženská, která ji vzala kufr a odvedla do letadla. Posadila ji do první třídy a do skleničky ji nalila šampáňo. ,,Kdyby cokoliv zmáčkněte tento čudlík, hned přiběhnu," naznala a odešla.
Let byl docela krátký, ale ona ho stejně celý prospala. Když se probrala uviděla nad sebou noční Colorado. Byl to opravdu nádherný pohled.
Nelitovala toho co udělala.
Chtěla si vytvořit kariéru v USA a né v Česku.
Toto byl jen další krok k tomu. Možná, že to co se stalo, se mělo stát. Možná to byl osud, jen proto aby zažila i něco nového.
Ten nahoře to tak chtěl.
Když letadlo přistálo a ona se dostala do haly hned uviděla chlápka s cedulí.
Když k němu dívka přišla, na tváři se mu roztáhl úsměv.
,,Jsme moc rádi, že jste doletěla. Pan Sakic už pomalu přestal doufat," naznal a vzal si od dívky kufry. ,,A jen tak mimochodem. Vítejte v Coloradu."
ČTEŠ
Reporters
Fanfiction,,Je to osud," usmál se Kuba a poplácal kamaráda po zádech. ,,Jaký osud, vole?" Usmál se Andre a nechápavě se na kamaráda otočil. ,,Ta holka, vydím jak po ni koukáš," naznal a rozeběhl se dohnat tým. ,,Debile," procedil chlapec mezi zuby, ale i tak...
