O rok později...
Z pohledu Alex..
Seděla jsem v koupelně na zemi. Utřela jsem poslední slzy.
Byli štěstí nebo smutku?
Nevěděla jsem.
Pouze jsem znova zkoukla snímek z ultrazvuku s tím malím štěstím co jsem v sobě 2.měsíce nosila
Vyšla jsem z koupelny a posadila se na gauč vedle Andrého.
,,André?" Zašeptala jsem a on se na mě otočil.
,,Co se děje lásko? Proč si brečela?" Zajímal se a pohladil mě po tváři.
,,Já, já," zakoktala jsem se a nemohla najít ty správné slova. On mě jen pozoroval a čekal co ze mně vypadne. Místo slov jsem mu ukázala snímek z ultrazvuku.
Vykulil oči a koukal na to s otevřenou pusou.
,,Já budu táta?" Podíval se na mně zmateně a já přikývla. ,,Pane bože já budu táta," zvedl se z gauče a objal mě.
,,Jo budeš ten nejlepší táta," usmála jsem se a políbila ho. André se po chvíli odtáhl.
,,Hele ještě musím něco zařídit," zamumlal a dal mi pusu na nos.
Poté jsem ho 14.dní neviděla..
xxx
Doufám, že se vám příběh líbil a že jste za ten konec rádi.
Kdyby jste se divili proč je ten konec otevřenej tak je to schválně, kdyby jsem k tomu časem chtěla vrátit..
Ale nic neslibuji..
ČTEŠ
Reporters
Fanfiction,,Je to osud," usmál se Kuba a poplácal kamaráda po zádech. ,,Jaký osud, vole?" Usmál se Andre a nechápavě se na kamaráda otočil. ,,Ta holka, vydím jak po ni koukáš," naznal a rozeběhl se dohnat tým. ,,Debile," procedil chlapec mezi zuby, ale i tak...
