Reporters

XIV.

,,Tak jaké to bylo?" Zeptal se blonďatý chlapec, když jeho spolubydlící dorazil.

,,Bombastické," pousmál se do země. ,,Ale příště si prosím vyber lepší načasování na zavolání."

,,Vyrušil jsem vás?" Zajímal se.

,,Jo, ale né v ničem důležitém," prohodil a posadil se vedle něj, kde ze stolku sebral kousek pizzy, která tam ležela.

,,Líbali jste se?" Zajímal se Vrána dál.

,,Skoro," zasmál se André. ,,Kdyby jsi nezavolal tak jo."

,,Hej přeju ti to brácho," prohodil jen tak do vzduchu, protože André už byl myšlenkama někde jinde.

xxx

Dívka, která byla na druhé straně města se převalovala ve své posteli. Nemohla usnout. Pořád myslela na Andrého a co se celou dobu odehrávalo.

Po dlouhém rozhodování si zapla notebook a napsala něco na svůj blog. Potom zpracovala ještě pár rozhovorů a poslala je do novin, aby mohli co nejdříve vyjít.

Když se podívala na hodinky, bylo půl třetí a ona věděla, že za 4.hodiny vstává. Bohužel její tělo bylo plný emocí, že to prostě nezvládla.

Celou noc čučela do stropu. Když hodinky ukazovali půl 5 ráno, vylezla z peřin a zastavila se v koupelně. Hodila si horkou sprchu a v zrcadle si zamaskovala kruhy. Poté si udělala menší snídani a rozmixovala čersvé ovoce, které přilila do lahve.

V půl 6 se vydala do parku v domění, že najde ten kouzelný rybník. Prošla ten park několikrát, ale nenašla ho. Každý rybník vypadal naprosto obyčejně.

Když to obcházela po čtvrté uviděla u jednoho rybníku někoho sedět. Když došla blíže poznala Andrého.

,,André?" Zašeptala a chlapec se otočil.

,,Co ty tu tak brzo?" Zamumlal a hlavu otočil zpět k rybníčku.

,,Celou noc jsem nespala, dodělala jsem práci a pak jen tak čuměla do stropu," naznala. ,,Co ty?"

,,Nápodobně," odpověděl a otočil se na dívku. ,,Byl jsem si zaběhat a po hodině nakonec skončil tady."

Koukali si do očí a byli potichu. Když už dívku začali ty oči rozptylovat otočila hlavu zpět k rybníku.

,,To je ten rybníček, kde jsme seděli včera?" Zeptala se.

,,Jo, proč?"

,,Jen, že vypadá obyčejně," naznala a svůj pohled věnovala Andrému.

,,Jo vypadá, ale není. Kdyby jsi přišla o půl hodiny dříve, dokázal bych ti to," usmál se.

,,Tak třeba někdy v budoucnu," nadhodila a André se pousmál.

,,Záleží na tom zda tu v tom budoucnu  ještě budu," zasmál se.

,,Za jak dlouho odjíždíš?" Zeptala se.

,,Za 2.měsíce," oznámil.

,,Za 2.měsíce se toho dá stihnou ještě hodně.

,,To sice jo, ale opustím tady to všechno," naznal a rozhlédl se po parku.

,,No a už si podepsal smlouvu někde jinde?"

,,Jo, ale nechci o tom zatím mluvit," zamumlal.

,,Víš, že mi můžeš cokoliv říct."

,,Ty bys byla ten poslední člověk, kterému bych to řekl. Pracuješ v médiích a prostě," zasmál se.

,,Prostě co," nechápala.

,,Radši nic, jde jen o to, že to tu vážně nechci opustit, mám tu přátele, jsi tu ty," řekl a dívce se rozbušilo srdce.

,,Já budu všude, kde budeš ty André, mě se jen tak nezbavíš," zasmála se.

,,Beru tě za slovo," usmál se a zvedl se ze země. Pomohl na nohy i dívce. ,,Pospícháš do práce? Nebo stihneme kávu na probuzení," zazubil se.

,,Káva zní fajn," usmála se a parkem se vydali do oblíbené kavárny.