Reporters

XVIII.

Dívka se ráno probudila s velikou bolestí hlavy. Posadila se na postel a rozhlédla se po pokoji. Nebyl její. Na stolku ležela sklenice a tak jí celou vypila. Ulevilo se jí.

Na židli u dveří viděla své oblečení a proto se podívala pod deku.

,,Doprdele," zamumlala. Byla jen ve spodním prádle. Proč, jak?

Nechtěla nad tím moc přemýšlet, protože každá mozková buňka ji bolela. Nakonec svou hlavu ponořila zpět do polštářů.

,,Alex jsi vzhůru?" Ozvalo se ode dveří. Alex zvedla hlavu a chtěla odpovědět. Nakonec z ní, ale vyšel jen nějaký zvuk a tak se k ní chlapec vydal. ,,Nevěděl jsem co k snídani, tak mi poradil Kuba, že toto u vás na kocovinu zabírá," zamumlal a položil před ní míchaná vajíčka.

,,Děkuji," zamumlala se sklopeným pohledem. Bylo jí fakt trapně.

,,Až to sníš a budeš se na to cejtit, tak doraž dolů za náma," naznal a opustil pokoj.

Alex se nadšeně do vajíček pustila. Byli fakt vynikající. Udělalo se jí o něco lépe a tak se rozhodla obléknout a jít za klumama.

xxx

Bloudila docela docela dlouho, ale nekonec uslyšela jejich hlasy z obýváku.

,,Tak jak to mezi váma vypadá?" Ptal se Kuba.

,,Hele nevím, je hrozně hodná a tak, ale zachvíli odjíždím a prostě, pak by mezi náma byla ta dálka a nevím jestli bych to zvládl."

,,Určitě jo," zamumlal Kuba. ,,Však ona je dobrá holka, už od prvního pohledu se mi líbila, ale byl jsi rychlejší no," zasmál se.

,,Máš volnou ruku, já tu dlouho nebudu, ty jo," zamumlal André.

,,Však ona má ráda tebe," naznal Kuba.

,,Jak to můžeš vědět?" Zeptal se André a otočil hlavu na svého kamaráda.

,,Nevím," odpověděl. ,,Ale nějak tak cítím, že to co mezi sebou máte nezůstane u přátelství."

Dívka už nechtěla poslouchat a tak vyšla z pozarohu a tím si získala pozornost chlapců.

,,Šípková růženka se probudila," zasmál se Kuba a udělal ji místo vedle Andrého.

,,Jo," zamumlala. ,,Díky moc za ty vajíčka, byli fakt dobrý."

,,Jo není zač," usmál se. ,,Jsem z česka sice už nějaký ten pátek, ale nezapoměl jsem co mají český holky po kocovině nejraději.

xxx

,,Můžu mít otázku?" Zeptal se chlapec, když šel s dívkou v parku.

,,Povídej," usmála se, ale nezastavila.

,,Proč jsi se včera tak zlila?"

,,Protože jsem odešla z té firmy a musím zpět do Čech."

,,Proč? Proč jsi odešla z firmy?"

,,Protože chtěl po mě šéf informace, které jsen mu odmítala dát," zamumlala. ,,A pak mě začal ošahávat a já to nevydržela," dodala a André se zastavil.

,,To je mi líto," naznal a dívku si za ruku přitáhl blíže k sobě.

,,Nemusí, ty za to nemůžeš," povzdychla si. Nebyla to pravda, ale to teď nebylo důležité. ,,Můžu teď mít otázku já?"

,,Asi jo," zamumlal.

,,Už víš kam prestoupíš?"

,,Jo, ale nesmím to říct, dokud nebude tiskovka," pokrčil rameny a dívka se pousmála.

Pak už šli v naprosté tichosti a pouze si užívali svou přítomnost. Když stáli u dívky před bytem, tak André to ticho prolomil.

,,Vážně odletíš zpět do České republiky?" Zeptal se.

,,Asi ano, už mě tu nic nedrží. Práci nemám a ty taky zachvíli odjedeš. Neměka bych tu nic na čem by mi záleželo."

,,Tobě na mě záleží?" Vytřeštil André oči.

,,Možná," usmála se a podívala se mu do očí.

,,Tak neodjížděj a zůstaň tady," zaprosil André.

,,Ráda bych tu zůstala, ale vyprší mi pracovní vízum a mě nic jiného nezbyde."

,,Nějak to zařídíme," naznal André.

,,Proč tohle všechno děláš?" Nechápala Alex.

,,Protože pro mě bude snažší jezdit sem než do Česka," usmál se.

,,Proč by jsi jezdil do Česka?" Ptala se dál.

,,Proč, proč, proč. To ti to vážně nedochází? Zamiloval jsem se do tebe Alex," zasmál se a divoce ji políbil.