XXXI

1.5K 53 0
                                    

Dívka si opřela hlavu o okýnko a koukala z okna. Už za chvíli letadlo vzlítne a ona bude doma. Po tváři jí tekly slzy.

,,Ale slečno, neplakejte. Ronit slzy pro chlapce se nehodí. Ať už byl jakýkoliv," řekl ženský stařecký hlas a tak Alex zvedla hlavu.

Seděla vedli ní stará paní, s vlídným úsměvem na tváři. Alex hodně připomínala pohádkovou babičku.

,,Ani nevím jestli je to kvůli chlapci," řekla skrz vzlyky.

,,Jestli Vám nějaký chlapec zlomil srdíčko slečno, neplačte," řekla a rozhodila rukama, což Alex přišlo vtipný. ,,Takových zlomených srdcí ještě bude. Teď by jste se měla usmívat a vsadím se, že až vystoupíte z letadla, někde bude čekat ten pravý."

,,Moc děkuji, velice jste mi pomohla," usmála se Alex a hlavu otočila zpět k okýnku.

xxx

,,Slečno prosím Vás děje se něco, že latadlo ještě nevzlítlo," zaptala se ta pohádková babička letušky.

Alex zkontrolovala čas a vážně, letadlo už mělo být dobrou půl hodinu ve vzduchu.

,,Jenom se ještě dělají nejspíše nějaké testy," usmála se letuška a pokračovala v cestě.

,,Alex, vím, že tu jsi," ozvalo se z repráků a všichni cestující se na sebe začali otáčet.

Alex zvedla hlavu a když viděla Andrého u mikrofonu pro letušky, zavrtala se více do sedačky.

,,To bude ještě zajímavé," usmála se pohádková babička a podívala se na dívku.

,,Alex, miluju tě, prosím neodjížděj. Omlouvám se ti za vše. Choval jsem se k tobě jako absolutní idiot. Vím, že ty chyby co jsem udělal už asi nenapravím, ale jsi pro mě to nejdůležitější," povídal dál.

,,Ať mlčí, prosim ať mlčí," prosila Alex a zacpávala si uši. Pohádková babička se na ní podívala a jednu ruku jí z ucha sundala.

,,Podívejte se jak prosí," usmála se. ,,Nebylo by lepší mu odpustit? Když dojel až sem a zastavil letadlo? Ať už provedl cokoliv, cítím, že je ten pravý," naznala.

Možná měla pravdu, ale Alex si tím nebyla jistá.

,,Alex, jsi tady?" Ozvalo se z repráků ještě jednou.

Alex nic neudělala, jenom seděla a doufala, že André co nejdříve odejde.

Stalo se tak.

,,Moc se omlouvám, za zdržení, ale musel jsem to zkusit," zamumlal. ,,Asi odletěla jiným letadlem," povzdychl si a opustil letadlo.

Alex si oddychla, ale kouzelná babička se na ní podívala.

,,Teda děvče, takového fešáka si nechat utéct mezi prsty," řekla a zakroutila hlavou.

Alex se zamyslela, měla pravdu. Ta babča měla pravdu. Opravdu ho muselo stát velkou odvahu, stoupnout si před všechny ty lidi a vyznat jí lásku.

,,Máte pravdu," usmála se a objala jí. ,,Musím vystoupit," zařvala přes celé letadlo a letušky jí na poslední chvíly otevřeli dveře.

Alex běžela dlouhou chodbou. Doufala, že Andrého ještě dohoní. Po chvilce ho zahlídla.

,,André," zařvala a on se otočil. ,,Jenom bych ti chtěla říct, že tě taky miluju. Vždy jsem tě milovala," usmála se, skočila mu okolo krku a dlouze ho políbila.

ReportersKde žijí příběhy. Začni objevovat