Dívka si opřela hlavu o okýnko a koukala z okna. Už za chvíli letadlo vzlítne a ona bude doma. Po tváři jí tekly slzy.
,,Ale slečno, neplakejte. Ronit slzy pro chlapce se nehodí. Ať už byl jakýkoliv," řekl ženský stařecký hlas a tak Alex zvedla hlavu.
Seděla vedli ní stará paní, s vlídným úsměvem na tváři. Alex hodně připomínala pohádkovou babičku.
,,Ani nevím jestli je to kvůli chlapci," řekla skrz vzlyky.
,,Jestli Vám nějaký chlapec zlomil srdíčko slečno, neplačte," řekla a rozhodila rukama, což Alex přišlo vtipný. ,,Takových zlomených srdcí ještě bude. Teď by jste se měla usmívat a vsadím se, že až vystoupíte z letadla, někde bude čekat ten pravý."
,,Moc děkuji, velice jste mi pomohla," usmála se Alex a hlavu otočila zpět k okýnku.
xxx
,,Slečno prosím Vás děje se něco, že latadlo ještě nevzlítlo," zaptala se ta pohádková babička letušky.
Alex zkontrolovala čas a vážně, letadlo už mělo být dobrou půl hodinu ve vzduchu.
,,Jenom se ještě dělají nejspíše nějaké testy," usmála se letuška a pokračovala v cestě.
,,Alex, vím, že tu jsi," ozvalo se z repráků a všichni cestující se na sebe začali otáčet.
Alex zvedla hlavu a když viděla Andrého u mikrofonu pro letušky, zavrtala se více do sedačky.
,,To bude ještě zajímavé," usmála se pohádková babička a podívala se na dívku.
,,Alex, miluju tě, prosím neodjížděj. Omlouvám se ti za vše. Choval jsem se k tobě jako absolutní idiot. Vím, že ty chyby co jsem udělal už asi nenapravím, ale jsi pro mě to nejdůležitější," povídal dál.
,,Ať mlčí, prosim ať mlčí," prosila Alex a zacpávala si uši. Pohádková babička se na ní podívala a jednu ruku jí z ucha sundala.
,,Podívejte se jak prosí," usmála se. ,,Nebylo by lepší mu odpustit? Když dojel až sem a zastavil letadlo? Ať už provedl cokoliv, cítím, že je ten pravý," naznala.
Možná měla pravdu, ale Alex si tím nebyla jistá.
,,Alex, jsi tady?" Ozvalo se z repráků ještě jednou.
Alex nic neudělala, jenom seděla a doufala, že André co nejdříve odejde.
Stalo se tak.
,,Moc se omlouvám, za zdržení, ale musel jsem to zkusit," zamumlal. ,,Asi odletěla jiným letadlem," povzdychl si a opustil letadlo.
Alex si oddychla, ale kouzelná babička se na ní podívala.
,,Teda děvče, takového fešáka si nechat utéct mezi prsty," řekla a zakroutila hlavou.
Alex se zamyslela, měla pravdu. Ta babča měla pravdu. Opravdu ho muselo stát velkou odvahu, stoupnout si před všechny ty lidi a vyznat jí lásku.
,,Máte pravdu," usmála se a objala jí. ,,Musím vystoupit," zařvala přes celé letadlo a letušky jí na poslední chvíly otevřeli dveře.
Alex běžela dlouhou chodbou. Doufala, že Andrého ještě dohoní. Po chvilce ho zahlídla.
,,André," zařvala a on se otočil. ,,Jenom bych ti chtěla říct, že tě taky miluju. Vždy jsem tě milovala," usmála se, skočila mu okolo krku a dlouze ho políbila.
ČTEŠ
Reporters
Fanfiction,,Je to osud," usmál se Kuba a poplácal kamaráda po zádech. ,,Jaký osud, vole?" Usmál se Andre a nechápavě se na kamaráda otočil. ,,Ta holka, vydím jak po ni koukáš," naznal a rozeběhl se dohnat tým. ,,Debile," procedil chlapec mezi zuby, ale i tak...