Sestra Smrti (Avengers)

•|6th|•

Byly jsme u konce. Projížděla jsem jeho dnešní snídani. Co si budeme, na to že mu táhne na stovku, má paměť vcelku dobrou.

Pomalu jsem přerušila spojení a pokusila se nadechnout, aniž by se mi zvedl žaludek z příšerností, které jsem viděla, a že jich nebylo zrovna málo. Otevřela jsem oči a pokusila se o milý úsměv, který se však lehce nezdrařil a vyšel z něj bolestný úšklebek. Chvíli na mě ze zhora shlížel, jakoby omámen silnou drogou, a pak se trochu usmál a pronesl nadějným hlasem: ,,Ty jsi anděl?"

Zamračila jsem se. Chce si mě dobírat a dělat si ze mě prdel? Teď, když jsem viděla věci, o které nikdo nestojí a měla jsem ještě větší chuť prohnat mu kulku hlavou?
,,Ne, jsem ďábel v nebi," odsekla jsem.

Ze zadní kapsy kalhot jsem vytáhla papír a na blízkém chirurgickém stole popadla propisku. Rychle jsem na papír načmárala pět názvů popkulturních filmů, které potřebuje vidět, aby alespoň z části pochopil dnešní svět.

-Metrix
-Piráti z Karibiku
-Titanic
-Souboj Titánů
-Ledové království
-Přátelé

Eh...nakonec jsem tam přidala i jeden seriál, protože, proč ne?

Vrazila jsem mu to do ruky se slovy:
,,Základní kulturní kinematografické výtvory, které musíš znát."

Pak jsem se otočila na podpatku a s myšlenkou na Stevovu smrt jsem se vydala i s Shuri po boku do tryskáče.
—————
,,Až se mi Rogers dostane do rukou, přísahám svaté Ludmile, že ho uškrtím americkou vlajkou," procedila jsem mezi zuby, hladce přistála na plošině a okamžitě se vydala za svým kámošem.

Cestou jsem ve zbrojnici popadla svou milovanou zbraň a zkontrolovala tětivu. Pravidlo číslo 13 - vždy před spácháním vraždy, zkontroluj funkčnost zbraně. Stačil jeden šíp, ani jsem se neobtěžovala s toulcem a jen prudkým pohybem rozevřela složený luk. Bylo na něm malým písmem těsně nad koženou rukojetí, vyřezáno jméno: Barton.

Clint měl stejný, jen na jeho bylo vyryto Collier. Těsně po tom, co mě pustili z kláštera, měla jsem začít skládat zkoušky na agenta SHIELDu. Celý pobyt v klášteře jsem měla jako volitelný předmět střelbu z luku, neboť jsem už před tím měla zkušenosti s tímto sportem. Před nastoupením do SHIELDu jsem musela složit zkoušku z anglického jazyka, historie, politiky a kultury Ameriky, aby mi uznali občanství. No a když jsem si to na základnu nakráčela s novou občankou a rodným listem, Clint jakožto můj opatrovník ohledně těchto věcí, mě překvapil s novým lukem. Bylo to něco, jako úlitba rakovině.

Vtrhla jsem do společenské místnosti a s již napnutým lukem jsem namířila Stevovi mezi oči. Myslíte, že bych to neudělala? Že bych svému nejlepšímu kámošovi neprostřelila hlavu skrznaskrz? Tak to se pletete. Vzhledem k jeho přístupu ke mně, jsem nehodlala já měnit přístup svůj k němu.

Bohužel ostatní Avengers se sice často rádi snaží vzájemně pozabíjet, ale dneska, asi neměl nikdo z nich chuť uklízet kaluž krve a vysvětlovat Furymu smrt stoletého hrdiny, a tak jsem ani nemrkla a už jsem ležela s bolestivě zkroucenou rukou za zády, zlomeným žebrem a krvácejícím nosem na zemi přitisknuta na ledovou podlahu a zalehnuta Natashou, přičemž mi Tony do obličeje mířil energetickým nábojem ze svého obleku a Clint se mi snažil z rukou vyrvat zbraně.

,,Okamžitě mě pusťte!" zaječela jsem a prudce sebou trhla a ucítila tak další hlasité křupnutí.

,,Steve omluv se, přeci nechceš, aby jí Nat zlámala všechny kosti," pokusil se situaci uklidnit Bruce.
,,Omlouvám se Kaitlyn," utrousil blonďák a stále ještě se bál na mě podívat.
,,Ty jsi takovej hajzl Stevene Grante!" křičela jsem a u toho se nekontrolovatelně rozbrečela. Přijde vám moje reakce přehnaná? Kdyby Vy jste museli pomáhat vrahovi, snášet každým dnem bolest zlomeného srdce, nemoci, a teď i krvácejícího nosu, zlomeného žebra a vykloubeného ramena, přičemž vám vaši kámoši drží pistoli u hlavy, nebrečeli byste a nenadávali na svět? Protože jestli ne, tak s vámi je asi něco v nepořádku.

,,Kaitlyn-"
,,Drž hubu! A vy mě laskavě pusťte!" Začala jsem být nehorázně naštvaná a i když jsem se snažila ty nejhorší emoce, jako nenávist a zlobu, udržet v sobě, nepovedlo se. Zrak se mi zbystřil a moje barevné vidění se proměnilo na černobílé, naopak všechen hluk ustal, jako bych se potopila pod vodu(neměla jsem k tomu daleko, vzhledem k tomu, že jsem se začínala dusit krví) a tlak, kterým na mě působilo tělo zrzavé agentky přestal, neboť jsem ji odhodila jakoby byla kriketový míček přímo na Steva. Dopadla tvrdě na jeho klín a mě pohltila světlá mlha, která pravděpodobně byla fialová. Tony o několik kroků ustoupil a Clintovi se konečně podařilo vytrhnout mi luk a šíp z rukou, ale následoval jeho dunivý pád na zem, jak ho výboj z mlhy odhodil přes polovinu nemalé místnosti. Najednou se přede mnu objevila Wanda po boku Lokiho a s vyděšeným pohledem začala ze svých rukou pouštět mlhu trochu jiného černobílého odstínu, vzhledem k tom, že už jsem Wandu viděla kouzlit, usoudila jsem, že bude červená.

Udělalo se mi zle od žaludku a hlava mě začala bolet, jakoby ji někdo svíral v louskáčku- Wanda se mi snažila dostat do hlavy a uklidnit mě. Bohužel to takhle nefunguje. Telepat nemůže lézt do hlavy telepata. Musela jsem se uklidnit sama. Zavřela jsem oči. Tak jo, jen klid, nic se neděje, je to v pořádku, zopakuj si desatero přikázání a mysli na Boha, uklidni se, je to v pořádku. Přesně tak a teď se nadechni, vydechni a otevři oči.

Opět jsem viděla barevně a všechny vyděšené pohledy nabraly na intenzitě. Setřela jsem si slzy z tváří a pokusila se sesbírat ze země. Zády jsem se zapřela o blízkou zeď a doufala, že mě nohy udrží a nenamířím si to opět přímou dráhou směr jádro Země. Přejela jsem místnost pohledem a zastyděla se, při pomyšlení, že za jejich mrtvolně bledé výrazy, Clintův naražený bok a Stevovi skelné oči plné zklamáním, můžu já. Nakonec jsem pohled zabodla na špičky svých semišových polobotek s klínkem s ocelovým plíškem.
,,Budu v pokoji," zamumlala jsem a kulhavým krokem se vydala pryč, přičemž mě při každém nádechu neuvěřitelně zabolelo.

Ve dveřích však stála osoba která mě zadržela s otcovskými slovy: ,,Ty, mladá dámo, půjdeš maximálně tak na ošetřovnu."

Jakoby mi nebylo pětadvacet.