Sestra Smrti (Avengers)

•|11th|•

O pár hodin později, kdy jsem se jako obvykle ve večerních hodinách nacházela v kuchyni a u baru si četla, či přes Facebook chatovala s Christianem, nebo jeho otravným bratrem, objevil se v místnosti další člen našeho povedeného týmu superhrdinů.

,,To je moje košile?" nadhodil překvapeně a pokusil se dotknout lemu zelené vojenské bavlněné košile, kterou jsem měla na sobě a sahala mi skoro ke kolenům.

,,Oprava-to bývala tvoje košile," odstoupila jsem od něj a prostě pohodila rameny a z kuchyňské linky si vzala hrneček s již vystydlou kávou a knížku, která byla pod hrnečkem. Neměla jsem nejmenší důvod se s ním bavit a zvedal se mi žaludek při pouhém pohledu na jeho kovovou ruku.

,,Kde jsi ji vzala?!" syknul naštvaně a chytil mě za předloktí, když jsem se chtěla potichu vypařit. Nerudně jsem se na něj podívala a vytrhla se mu, přičemž jsem se mu dívala do očí se vší nechutí, kterou k němu chován. Už jsem viděla tu fialovou modřinu, která se mi na kloubu u ruky s pýchou bude vyjímat.

,,Odpověď je stejná, jakoby ses zeptal, kde jsem vzala tuhle pěknou červenou knížečku. Opravdu zajímavé čtení, vřele doporučuju, ale nic pro slabší žaludky," zvedla jsem knihu do výšky jeho očí a s nevinným úsměvem se opět vydala na taktický ústup, avšak můj výraz ve tváři jsem držela stále provokativní a vyzývavý. Jeho grimasa byla plná strachu a nenávisti, když si uvědomil, co to je za výživnou literaturu a jakou moc má rudý svazek v mých rukou.

Usrkla jsem si studeného kafe a s úsměvem se za doprovodu bezstarostného hvízdání opustila kuchyň a vydala se zpět do mého jediného útočiště. Cestou však mé radostné hvízdání ustalo a provokativní úsměv se změnil na unavený výraz. Už skoro automaticky jsem se vydala do mé osobní tělocvičny. Naťukala jsem vstupní kód a zaplula do místnosti, kde to bylo cítit magnesiem a potem. Knížku i s kávou jsem odložila před zrcadla a hned se vydala k boxovacímu pytli. Byl obrovský a mnohem pevnější a tvrdší než James.

Na jeho koženém rudém obalu byl lepící papírek a na něm vzkaz napsaný krasopisným písmem, které jsem vždycky chtěla umět, ale můj rukopis byl zásadně proti, a tak z toho nikdy nevyšlo nic pěkného, a tak se stejně vždy má písmenka sklánění každé na jinou stranu a každé vypadá, jakoby právě šlo z nemocnice s rozlámanými nožičkami. Tento vzkaz byl však celý hezky skloněný na pravou stranu a nad každým písmenkem D a H byla krásná kudrlinka a všechna písmena byla stejně velká a souměrná. Jen magor minulého století by to takhle napsal a nebyla jsem moc dalek od pravdy.

Náhrada za Jamese. Snad ho nepojmenuješ po mně. -Steve xo

Zajímalo by mě jestli vůbec ví, co 'xo' znamená a jestli to někdy napsal Natashe, nebo Tonymu, tak z něj měli určitě dobrý den. Založila jsem si papírek do náprsní kapsy a s mírným úsměvem si nasadila boxerské rukavice a začala ze sebe v podobě potu a endorfinů vyplavovat všechny špatné pocity, které se ve mně za ten týden úspěšně nahromadily.

Ptáte se, kde jsem vzala červenou knížku? V dnešním světě stačí mít dostatek kontaktů a manipulativní schopnosti k tomu, abyste dostali, co chcete. Není v tom žádný hlubší význam, mám v plánu tu knihu zničit, jakmile se mi naskytne příležitost, ale do té doby bude v mém opatrovnictví. A nikdo, komu je život milý, by se mi ji nepokusil ukrást. Na to mám v tomhle byznysu moc špatné jméno.