Sestra Smrti (Avengers)

•|17th|•

,,Kaitlyn, řekni mi popravdě, víš jak nás dostat pryč?" V očích se jí zaleskla slaná voda a namodralé rty se zatřásly. Pravděpodobně mrzla, měla na sobě jen bílý nemocniční hábit a okolní teplota se pohybovala kolem 2 stupňů celsia nad nulou, což nebylo moc.

Povzdechla jsem si a zároveň si rukou frustrovaně projela vlasy.
,,Když mi vrátíš ten kufřík a půjdeš se mnou zpátky, dostanu nás domů."
,,Ten kufřík ti nikdy nepatřil!" upozornila mě.
,,Mám na něj větší právo nežli ty!" vykřikla jsem.
,,To jako proč? Protože jsi magor do nezajímavých a teoretických blábolů stejně jako on? Protože jsi s ním trávila více času? Byl to můj táta stejně tak jako tvůj!" vřískla a zatahala si za konečky řežavých vlasů.

,,Já vím! A neříkej o mém otci, že je magor!"
,,Našem otci! A nikam s tebou nepůjdu!" Otočila se na podpatku a rychlými kroky se vydala uličkou pryč.

Slunce se sklánělo k západu a obloha byla stále zatažená. Zima se jen prohlubovala a já budu ráda, když ji stihnu přivést do soumraku.

,,Karolline! Zítra je Štědrý den! Opravdu ho chceš strávit sama uprostřed New Yorku s nějakým pošahaným nacistickým orgánem?!" zakřičela jsem na ni a doufala, že to pomůže.
,,Jediný nacistický orgán široko daleko jsi ty!" vřískla naštvaně a kráčela si to dál. Ani se na mě nepodívala.

,,Vždyť tě chtěli zabít!" Rozeběhla jsem se za ní.
,,Chtěli jen zjistit, jak jsme se sem dostali. Říkali, že z mé nemoci udělají dar a dostanu schopnosti o kterých se mi nesnilo!" odůvodnila, ale nezastavovala se. Zrychlyla jsem. Čelo se mi orosilo potem. Nenávidím běhání.

,,Ale za jakou cenu?! Jsou to psychopati!"

,,Stejně jako ty! Kterej normální člověk se zamyká na pět hodin v pokoji a čte nesmyslný články o fyzice?!" Rozhodila rukama a tak jí omylem vylétl kufřík z rukou. To byla moje šance.
————

Zaklepala jsem na masivní dřevěné dveře a tiše se zeptala: ,,Nicku?"
Hned se ozvala tlumená odpověď a já po hlubokém nádechu, který mi měl dodat trochu odvahy, jsem stiskla naleštěnou kliku a vstoupila tak do kanceláře ředitele SHIELDu.

Nick Fury seděl za ošklivým mahagonovým stolem a upůral na mě své hnědé oko. Sklopila jsem pohled a spatřila jeho vyzdobené červené ponožky se stříbrnými motivy vloček, které byly vidět nad jeho kotníčkovými lesklými botami.

,,A-ahoj," zamumlala jsem a posadila se na blízké kožené křeslo.
,,Co potřebuješ?" zeptal se a vyzval mě tím k nějaké větší a obsáhlejší rozmluvě.
,,Neměl bys pro mě nějakou misi? Dlouhodobou?" zeptala jsem se tiše. Povzdechl si a z šuplete svého stolu vytáhl jednu zastaralou složku.
,,Jen blázen by chtěl o Vánocích na misi. Vždyť je za týden štědrý den, Josephine."
,,Já vím, ale potřebuju vypadnout a Steve ani Tony by mi neumožnili opustit budovu bez nějakého pádného důvodu a nutno podotknout, že pro ně není pádný důvod ani dojít na nákup životně důležitých potravin," poznamenala jsem.

,,Co se stalo? Nikdy jsi nechtěla sama jen tak zničehonic nás misi."
,,J-já...o-on..." snažila jsem se ze sebe vysoukala něco smyslupnlého, ale přebytek prášků, které stále zaslepovaly mou mysl bylo přílišné a já tak nebylo schopna seskládat rozumnou větu.

Vybavila se mi dnešní noc, kdy jsem jako obvykle nemohla spát, a tak jsem šla do tělocvičny. Čekala jsem, že se tu noc stane cokoli, jen ne to co se ve výsledku opravdu událo. Mohly být asi tři hodiny ráno, když se vedle mě objevil vojáček Barnes se starostlivým výrazem.

Brečela jsem. Ani bych nezaregistrovala, že přišel, kdyby prudkým pohybem nezastavil mou pěst, která se řítila na červený kožený pytel zavěšený za karabinu na nízkém stropě. Vyděšeně jsem na něj pohlédla, vytrhla své zápěstí z jeho stisku a o několik kroků ustoupila.
,,Běž pryč," zašeptala jsem a ignorovala slzy i pot, který mi stékal po tvářích.

,,Co se děje?" zeptal se tiše, jako už každý v této budově, jakoby je to opravdu zajímalo.
,,Běž pryč, prosím!" vykřikla jsem na něj. Ani se nepohnul. V mých očích byl vidět vztek, strach a čirá nenávist a já měla co dělat, abych se na něj nevrhla a nepokusila se ho zabít holýma rukama.
,,Co proti mně máš?" zeptal se tiše. Zaskočil mě tou otázkou. Byla tak dětinská a pošetilá, že jsem se musela začít smát, přičemž mi z očí stále tekly teplé potůčky slz.
,,Co proti tobě mám?" zeptala jsem se tiše a smích mě najednou přešel. Vedlejší účinek prášků? Ne, vedlejší účinek poruchy osobnosi.
,,Ty," ukázala jsem na něj a všechny svaly na mém už tak unaveném těle se napnuly vztekem a záští.
,,Zabil jsi mou sestru!"

,,Kaitlyn," zatřásl se mnou zuřivě Fury a vrátil mě tak z dnešního brzkého ránka zpět do součastnosti.
,,Ano?"
,,Co se stalo?" naléhal.
,,Řekla jsem mu to. Pak jsem se ho pokusila zabít, a pak mi Bruce s Christianem zvýšili dávku léků, takže mám pocit, že se mě snaží předávkovat," zamumlala jsem s mírným úšklebkem v unavené tváři.

,,Nemyslím si, že jsi teď ve stavu, kdy jsi schopná se vystavovat psychické či fyzické zátěži, jako je mise," řekl a snažil se mi tak dokázat, že mě na žádnou misi nepustí.
,,Na to jsem se neptala. Ptala jsem se, jestli pro mě máš nějakou misi?"

,,Mise se najde vždycky," povzdechl si a podal mi složku, která měla za úkol mě alespoň na chvíli přivést na jiné myšlenky.
———

,,Kam jedeš?" zeptal se a chytl mě pevně za zápěstí.
,,Na misi," odsekla jsem, vytrhla se a nasedla na blízkou motorku, která již byla připravená vyrazit na týdení výlet v okolí Mississippi.
,,Kaitlyn," vydechl a upřel na mě svůj modrý pohled.
,,Nic se mi nestane, do Štědrého dne jsem zpátky. Čekejte mě na Tonyho večírku," mrkla jsem na něj a sama překvapena svým klidným jednáním jsem si nasadila helmu a nastartovala.

Bez dalších zbytečných poznámek či komentářů jsem vyjela z garáže, kde měl SHIELD hezkou sbírku motorových vozidel a už jsem si to i s veškerou výbavou, stehenním pouzdrem na zbraň, několika noži na vnějších stranách lýtek a na zádech, kde se mi pyšně vyjímal toulec s šípi, jela vstříc další základně Hydry, která pro mě bude jako denní chléb. A nebo tam umřu. Vždycky se najde víc možností.