Sestra Smrti (Avengers)

•|8th|•

Ve dveřích stál seržant Barnes s kyticí fialových kosatců. Mých oblíbených. Tázavě jsem nadzvedla obočí a založila si ruce na prsou.
,,J-já myslel-"
,,Nabádal tě Steve, že ano?" sykla jsem nepříjemně a zároveň se nadmíru bavila jeho ponížením.
,,N-no, chtěl jsem Vám poděkovat," začal a vypadal, jakoby se chtěl za mohutný puget schovat.
,,Nemám zájem," odbila jsem ho a prudce zabouchla dveře doufajíc, že mu tím přerazím nos.

Vydala jsem se zpět z předsíně do pokoje a padla do postele, ale ani jsem se nestihla uklidnit a už se zase ozývalo klepání.
,,Nemám zájem!" vykřikla jsem nepříčetně.
,,Ani o pořádnou lukostřeleckou hodinu s nejlepším lukostřelcem všech dob?" objevil se v pokoji Clint.
Usmála jsem se. Jeho přítomnost mi byla mnohem příjemnější než toho kovorukého magora.
,,Nejlepší lukostřelec všech dob je právě příliš psychicky vyčerpaný na to aby mařil fyzické síly na trénink se zelenáčem jako jsi ty, Clinte," uchechtla jsem se a převalila se na břicho.
,,Co jsi to řekla? Nechtěj abych na tebe zavolal Furyho!" vyhrožoval se smíchem.
,,Už se třesu hrůzou!" vykřikla jsem.

,,Hele, budu upřímná, kdybych chtěla, už tady všichni ležíte pod kytičkama a moje poškozená žebra jsou jako nová, ale nepotřebuju nikomu v domě dokazovat, že jsem lepší jak on, ani naší uklízečce Stephanie ne. A navíc, řídím se svými pravidly," podotkla jsem a stále se vyvalovala v posteli.
,,Možná tohle není to, co bys chtěla slyšet, ale nikdo nepotřebuje znát tvojí minulost, aby věděli, že jsi lepší a mnohem nebezpečnější než oni," usmál se a posadil se na kraj mé postele.
,,Nikdo nezná mojí minulost," uchechtla jsem se a zahleděla se do stropu.
,,Jaké to klišé," zvolal Clint a plácnul sebou vedle mě. Pominula jsem skutečnost, že je oblečený v propoceném sportovním prádle a má na nohou tenisky. Trochu jsem nadzvedla obočí a s úsměvem se na něj podíval a vyzvala ho, tak aby odůvodnil svou domněnku.
,,I když, jak nad tím přemýšlím, nevím jestli je víc klišoindní ta kytice kosatců, před tvým pokojem nebo to, jak tady řešíme tvou nezáživnou minulost puberťačky," zamyslel se.
,,To je idiot," zamumlala jsem a protočila očima.

,,Kdo?" zeptal se zvědavě.
,,Ten idiot, který mi tam nechal tu kytku," osvětlila jsem a raději nezmiňovala jméno.
,,Spíš bych řekl sebevrah nebo psychopat. Jen někdo duševně labilní by ti dal kytku a myslel si, že přežije do svých dalších narozenin."
,,Nejsi daleko od pravdy, ale poslednímu klukovi, který mi dal kytku jsem jen mířila mezi oči, to není tak zlý," poukázala jsem usměvavě.
,,Počkat, Steve ti dal kytku? Kdy? Jak? Proč?" vytřeštil oči.

,,Víš Clinte, někteří lidé prostě na narozeniny dostávají kytky a bomboniéry, ne zbraně ráže 45 jako Natasha nebo vybuchující šípy, jako ty," ujistila jsem ho.
,,Kdy máš narozeniny?"
,,Ve stejný den, jako Laura, což je taky důvod, proč jsem od tebe k narozeninám ještě nikdy nic nedostala, neboť jsi byl vždycky doma a já tady musela trčet se spáleným dortem a Visionem," vyčetla jsem mu.
,,Tak to jo. Taky ti přijde naše konverzace tak duchaplná?" zeptal se.
,,Jistě, že," pokývla jsem hlavou se smíchem. Měla jsem ráda tyto duchaplné chvíle.

,,Steve s tebou chtěl mluvit," zabručel a taky se zadíval do stropu.
,,Právě jsi tu duchaplnou chvíli zkazil," řekla jsem a podívala se na něj. Měl pořád ten šťastný otcovský výraz, kdy se mu kolem očí vytvořily malé vrásky, na čele se mu také nejedna objevila a koutky úst se propadly do roztmilých ďolíčků.

,,Mrzí ho to."
,,Mě taky."