Sestra Smrti (Avengers)

•|19th|•

Před deseti lety, již zničená základna Hydry:

,,Jste si jisti, že to ona zmáčkla spoušť?" zeptal se německy nynější šéf nacistické organizace.
,,Ano pane!" přitakal podřadnný a bezvýznamný voják.
,,Heh...jak směšné. Kdo jsou vůbec zač?" vyštěkl rozhořčeně velitel.

,,Pravděpodobně přicestovali z dymenze R13 reality S45 a odbočily na zatáčce na mezidimenzionálním vstupu MV-63 a tak se dostaly sem. Jedna z nich je vysoká, hubená bruneta, předpokládaný věk 14-16, nezajímavá a prakticky neschopná takzvaná puberťačka. To druhé děvče je však nadmíru zajímavé. Je radioaktivní, zrzavé vlasy, kolem dvanácti let, neuvěřitelně odhodlaná a cílevědomá dívka," pronesl tamnější vědec.
,,Mohla by se nám hodit."
,,Určitě by přežila nemožné," přitakal vědec.

,,Má to háček?" zasyčel velitel prozíravě.
,,Ano pane! Momentálně se nacházejí ve Stark Tower pod naprostým dozorem SHIELDu a Starka!" řekl voják.
,,A proč jste je nezadrželi dokud se potulovali po tom velkoměstě a byly nehlídané a prakticky bezmocné?" zasmál se ironicky šéf.
,,Ne-nedal jst-"
,,Radši mlč. Do komory s ním!" zavelel rozhořčený velitel a mávl rukou směrem k vojákovi.
,,Ne! Komoru ne! Prosím!" zaječel voják.
,,Mlč! Silní neprosí. A vy," otočil se na vědce se škodolibým výrazem.
,,Rozmrazte ho."
———
Přítomnost, základna SHIELDu:

,,Marku, proč jsi tam byl?" zeptala jsem se tiše zatímco jsme procházeli chodbami základny a já ho vedla na ošetřovnu a zároveň jsem šla odnést Furymu ten notebook, ve kterém, jak jsme doufali, bude nějaká důležitá informace, která by se nám mohla hodit.
Mark si tiše povzdechl a jeho vrásky se ještě o něco prohloubily a zestárly.

,,Slíbil jsem, že ti nebudu lhát."
,,Stejně bych poznala, kdybys lhal."
,,Právě proto. Mysleli jsi, že jsem přišel na kód tvých a Karollininých schopností-"
,,Nevyslovuj to jméno," sykla jsem.
,,Promiň. Ale já na to nepřišel. Zjistil jsem, jak tě dostat zpět do reality S45, aniž by to mělo nějaké následk-"
,,Profesore to, co říkáte je nemožné a nepodložené žádnými fakty, jen vašemi domněnkami. Já se nemůžu vrátit domů. I kdybych chtěla, nejde to. Někdo tomu říká osud, jiní Bůh, já tomu říkám posranej život!" přerušila jsem opět starého muže a jeho velké zelené oči překryté brýlemi mírně ztmavly.

,,Já tomu říkám věda, Kaitlyn."
———
Stála jsem před zrcadlem a nervózně prohlížela svůj vzhled. Nikdy jsem na večírky nechodila, nikdo mě nenutil, a teď mám najednou zničehonic přijít na Tonyho Vánoční večírek, který mě pronásledoval v nočních můrách už hezkou řádku let.

Můj výběr šatů nebyl moc velký, vlastně jsem měla troje; jedny letní modré se žlutými motýlky, které jsem dostala od Furyho a jeho ženy Sue, když jsem odpromovala, jednu bílou noční košili a nakonec jednoduché, bavlněné, vínové s malým rolákem, krátkým rukávem a délkou sukně s kapsami někam do poloviny lýtek, které jsem jednoho krásného dne dostala od Steva k mým narozeninám. Nebylo vidu, že byly spíše do stylu čtyřicátých let, ale mně se neuvěřitelně líbily a byly to vlastně jedny z mála tipicky ženských kousků oblečení, které se v mém vchodu do Narnie nacházely.

Co se šperků týče, kolem zápěstí jsem měla malý zlatý řetízek s přívěskem ve tvaru šípu, který jsem dostala, jak jinak, než od Clinta, v den mých jednadvacátých narozenin. Nikdy jsem si žádný šperk nekoupila, ono toho bylo víc, co jsem nikdy neplatila ze svého a většina věcí, které vlastním(ne, že by jich bylo mnoho) ke mně jakýmsi způsobem přišli. Plat není nic velkého a peníze se kterými jsem se tady objevila, jsou už dávno pryč. Navíc nerada lidem cokoliv dlužím, takže všechno, co mi Fury, kdy zaplatil(a že toho nebylo zrovna málo) mu vracím i přes jeho nespokojené výtky.

Abychom dořešili můj vzhled, make-up a já jsme nebyli moc velcí přátelé, ale nakonec jsem se pod vedením Natashi a Wandy dokázala efektivně namalovat, respektive napatlat si rty rudou rtěnkou, aniž bych přetáhla a těsně nad řasami si namalovala perfektní linku-po několikaletém pokusu- aniž bych byla nucena navštívit očního lékaře s vypíchnutým okem. Nakonec jsem si vzala černé polobotky s malým podpatkem a silonky, neboť nemůžeme pomíjet skutečnost, že dnes je štědrý večer, což znamená sníh, zimu, Vánoce, dárky a takové ty blbosti kolem této prazvláštní oslavy, jejíž reálný význam mi stále uniká.

Ovšem, chceme si připomenout narození Ježíše, ale buďme upřímní, jediný člověk široko daleko, který kdy páchl do kostela(kromě mé maličkosti, která tam strávila většinu svého dospívání) je Steve a Barnes, kteří to pravděpodobně měli povinné s ohledem na jejich dobu.

Barnes byl další noční můrou, která mě provázela napříč životem a teď se to jen zintenzivnilo. Pořád mi hlavou běhala slova doktora Lisedmana, který věřil v mého otce a stejně tak v mou osobu, tak jako ještě nikdo před ním. Myslí si, že je možné abych se vrátila domů. Zpět do své reality a mohla začít zase normálně. Ale já vím, že pro mě už žádné světlé normálně není a nebude.
———
Zhluboka jsem se nadechla a po velkém přemáhání se rozhodla vejít do té místnosti přeplněné lidmi, které neznám a ani raději poznat nechci.

Odebrala jsem se k baru, kde byla Natasha a k mému překvapení i Loki, což bylo zvláštní. Čekala bych, že severský bůh nebude slavit narození jiného boha, ale asi bych si měla doplnit vzdělání. A to jsem si myslela, že tři roky v klášteře budou stačit.

,,Ahoj," zamumlala jsem k dvojici. Oba ke mně udiveně zvedli pohled.
,,Kaitlyn, jaké to překvapení," ušklíbl se Loki a v očích mu nepatrně zajiskřilo.
,,Pořád ještě můžu odejít," podotkla jsem a pokusila se otočil, ale v pohybu mě zastavil náraz do něčí hrudi. To tady opravdu dlouho nebylo.

,,Steve?" vypustila jsem z úst tiše a možná až s přehnaně překvapeným pohledem upírajícím do jeho obličeje.
,,Kaitlyn," pokýval uznale hlavou a sjel mou maličkost pohledem.
,,Sluší ti to," usmál se a odložil na bar skleničku se zbytkem šampaňského.
,,Děkuju. Tobě taky," zamumlala jsem nazpět a raději se podívala na špičky mých černých lesklých bot.

,,Zatančíme si?" navrhl a nabídl mi rámě. Bylo to zvláštní. Steve obvykle netančí. Vlastně jsem ho nikdy neviděla tančit, možná za to mohla i moje častá absence na veškerých večírcích.
,,Dobře," přijmula jsem jeho nabídku a koutkem oka zahlédla Natashin obdivný pohled a Lokiho nadzdvihnuté obočí.

Abych řekla pravdu, nebyl jediný se kterým jsem ten večer tančila. Ale rozhodně to byl první a poslední tanec, který si budu pamatovat, neboť hned po něm následovala malá sklenička alkoholu, což nemohlo v žádném případě dopadnout dobře.
————
,,Dáma se nebaví?" objevil se vedle mě Clint.
,,Otec není se svými dětmi?" nadhodila jsem, možná příliš kousavě, neboť jsem si vzpomněla, jak jsem jako malá nenáviděla, když táta přicházel na Vánoce pozdě...až jednou nepřišel vůbec.

,,Santa Klaus musí mít doma klid," pohodil rameny a zářivě se na mě usmál. Trochu se přiblížil a probodl mě svým světlým pohledem.

,,Pojď se mnou," zašeptal mi do ucha a já ho s úsměvem následovala pryč ze zadýchané místnosti plné lidí směrem k výtahu, přičemž jsem se jím nechala táhnout za ruku.