Stopy Krve

1. Nečekaný Útok

Úplněk běžel podél řeky. Byl zrovna na lovu, už měl ulovenou malou myš a jednoho vrabce. Když už si myslel že má dost kořisti, šel do tábora. Položil tam dvě myši a vrabce. Musel se ještě vrátit pro veverku. Došel na místo kde si ji zahrabal a vyhrabal ji nahoru,vzal do tlamy a upalovat do tábora. Ještě než vrazil do tábora ucítil zvláštní pach.
Ale ne... To je Luční klan! Pomyslel si Ale než stihl vrazit do tábora aby je varoval...už se tam odehrávala bitva.
Úplněk zařval a vrhl se nějakému mourovatému kocourovi na hřbet. Zaryl do něj drápy ale kocour se otočil a škrábl Úplňka do břicha. Úplněk zavřeštěl a kocour se mu vyvlékl ze sevření. Pak se na něj kocour vrhnul a oba se váleli v prachu. Když se konečně zastavily Úplněk ho chtěl přišpendlit k zemi ale kocour to udělal první. Chystal se prokousnout mu hrdlo ale Úplněk ho silně zadními nohami odhodil až na druhou stranu mýtiny. Úplněk vyskočil na tlapky. Rozhlížel se aby se podíval jak je na tom jeho klan. Viděl Jestřába jak bojuje bok po boku s jeho učedníkem Stínkem. Viděl jak se na Lva řítí dva Učedníci najednou. Úplněk vrazil do jednoho z učedníků a toho druhého Lev lehce škrábl a zasyčel. "Upaluj pryč! Tohle není nic pro tebe, učedníku!" Když oba Učedníci zmizeli Lev vděčným pohledem kývl směrem k Úplnkovi. Úplněk se usmál a chtěl něco říct jenže ho přerušilo velké bolestné zavřísknutí. Když vzhlédl nevěřil svým očím...
"Fretčí hvězda!!!" zařval Lev a utíkal k ní. Úplněk se rozběhl za ním a uviděl mrtvou Velitelku na zemi. "pozor všichni!!" Zařvala Polárka - naše Léčitelka. Polárka se procpala davem smutných koček a sedla si vedle Fretčí hvězdy. Hned za Polárkou se objevila Severinka, její učednice. "Je to marné Severinko... Už je po všem. Ztrácí život... Tady není nic co bychom mohli udělat." Řekla Polárka smutným hlasem.
Severinka se tiše zeptala Polárky. "K-kolik má ještě životů?" mňoukla Severinka a Polárka položila packu na Hvězdiny hruď a řekla. "Ale ne.. Ne! To je její poslední život.....Lev bude nový velitel." mňoukla smutně. Několik koček zděšeně zamňoukalo. Úplněk pohlédl na Lva který byl celý kamenný.
Upřeně koukal na Léčitelku. Pak se svižným krokem dostal k mrtvému tělu Fretčí hvězdy.
Zasyčel zplna hrdla. "ÚTESOVÝ KLANE ÚTOK! DEJTE JIM CO PROTO!"
Hned na to se všechny kočky rozběhli a vrhli se na Luční. Orlí měsíc velitel Lučních se překvapeně podíval na Úplňka který se na něj vrhnul. Úplněk mu těžce zkousl zadní nohu až zavřeštěl. Všelijak se snažil dostat ze sevření ale Úplněk nepovolil.
Pak ho přece pustil a když Orlí měsíc uviděl jeho zakrvavené a zdrcené kočky z klanu, zařval. "Luční! Ústup! Máme co jsme chtěli!!!" Všichni z Lučního klanu co ještě mohli se hned rozběhli za Orlím měsícem a v čele sním se všichni rozběhli pryč.
Mýtina zůstala pořádně zakrvavená a všude ošetřovala Polárka s Severinkou.
Úplněk si unaveně sedl a rozhlédl se po táboře. Mezitím k němu přišla Severinka. "Co máš za zranění?" mňoukla. "co? Uh nic vážného jenom poškrábané břicho." mňoukl a trochu se naklonil aby ukázal Severince to místo. Severinka přikývla a dala se do práce. Položila mu na to mech. Až se do něj vsáklo dostatečně krve odendala ho a přiložila tam pavučiny.
Pak na to vyšťavyla trochu šťávy z kerblíku proti nějaké případné infekci. Úplněk vděčně kývl a Severinka se usmála, pak odběhla pomoct Krkavcovi. Ten měl ošklivě rozseknututé stehno.
Úplněk se unaveně podíval na tábor. Lev ještě neudělal klanové shromáždění a udělá ho nejspíš až zítra takže si půjde lehnout.
Úplněk se zvedl a dobelhal se k válečnickému doupeti. Tam se uvelebil na svém místě, zavřel oči a usnul.

Uuuf! 612 slov!
Doufám že se vám první kapitola líbí! A doufám že to nevydávám moc pozdě xD. Tak jo.. Asi nevím co sem dodat... Mapu území udělám někdy až příště atd. Takže se zatím mějte a ahuj vy kulišáci! ❤️