Stopy Krve

26. Návštěva Ve Snu

Slunce zrovna vycházelo když se Úplněk s ostatními vraceli zpět do tábora.
Písek po kterém šli, byl už krásně prohřátý ranním sluncem.

Sotva přišli do tábora, Flame se zhroutil na zem. Všechny kočky zpozornily a podívali se směrem k nim.
Přiběhl k nim Sand.
"Úplňku. Jste zpátky!" zajásal napůl. V tom jeho pohled sjel na Flama.
"Ty!" otočil se Úplněk hbitě na Severinku, která byla ještě celá udýchaná. Zvedla hlavu a v jejích očích se odrážel smutek, hněv a zklamání.
Úplněk si toho zkusil nevšímat.
"Pomoc mu! Pár bylinek tu máme a pavučiny se najdou." mňoukl.
Severinka si jízlivé poznámky tentokrát odpustila a mňoukla "Fajn.. Ukažte mi ty bylinky." sykla tiše a mávala ocasem.

Úplněk mávl ocasem aby šla za ní.
Přiskočil k jeho doupěti. Vzal pár pavučin a poté šel za jeho doupě. V škvíře pod pár kameny bylo pár bylinek. Odhrnul kámen a ustoupil aby se mohla Severinka podívat.
Něco si mumlala.
Poté se otočila s bylinkami v tlamičce
"No.. Moc toho tady nemáte, ale snad to bude stačit." mňoukla a poté odešla zpět k Flamovi mu pomoci.
Úplněk se cítil divně. Bolela ho hlava a břicho vrčelo jako o závod. Už hodně dlouho nic nejedl a také nespal. Měl by si odpočnout.
Podíval se k kočkám. Severinka byla u Flama a ostatní kočky se koukali.
Úplněk šel k hromadě s úlovky a vzal si velkého tučného králíka. Šel do jeho doupěte.
Skrze liány a listy moc do doupěte nesvítilo, a proto mohl v klidu usnout.
Lehl si na mech a začal jíst králíka.

Po chvilce už měl dost a schulil se do klubíčka. Půlku králíka dal na stranu.
Potom spokojeně usnul.

Najednou otevřel oči. Probudil se na nějakém podivném místě. Všude poletovali zářící světélka. Tráva také zářila a byla měkká.
Když se Úplněk zvedl už mu to začalo docházet. Viděl i hvězdy.
To jsem v Hvězdném klanu? Proč? Co tu dělám?
Poté uslyšel dusot tlapek. Něco se blížilo. Úplněk zůstal stát a natáčel uši na všechny strany. Najednou se podíval do hodně světlého lesa. Z něho vyšel nějaký kocour. Byl černobílý. Vypadal... Jako ten samý kterého viděl onen den co se Měsíční Klan stěhoval.
"Úplňku." začal kocour a měl zavřené oči, zároveň hlavu dole. Poté oči otevřel a zvedl hlavu. Jeho oči byli žluté ale s tím svitem Hvězdného klanu zářili jako zlato.
"Úplňku musíš toho ihned nechat." mňoukl a mával ocasem. Úplněk ještě nebyl schopný slova, stále ho jen pozoroval.
"Vím že jsi zřejmě naštvaný, ale tohle co děláš, je špatně." řekl s chápáním.
Úplněk otevřel tlamičku. "K-.." začal ale zasekl se. Polkl a podíval se na tlapky. Poté se podíval zpět na kocoura. "Kdo jsi?" zeptal se klidně.
"Já jsem Zlatý Měsíc. Býval jsem veliký velitel Útesového Klanu.." zastavil se a hleděl na Úplňka.
Úplněk nic neříkal, jen ho dále pozorně pozoroval.
"Čekal jsem že mě zastavíš a budeš se chtít probudit?" mňoukl Zlatý Měsíc a trochu se pozasmál.
Úplněk se vzpamatoval a trochu zavrčel, nic jiného však neudělal. Jakoby ho pobídal aby pokračoval.
Zlatý tak učinil.

"Jednou dávno, jsem byl ještě hodně nezkušený s životem a jeho překážkami." mňoukl a podíval se do dáli, kde se začal dělat jakýsi portál a v něm byl vidět starý tábor Útesových..
"Byl jsem velitelem celkem dlouho, jenže mi zemřel zástupce. Musel jsem zvolit jiného.. Jenže jsem zvolil špatného. Jmenoval se Hrubý."
Pokračoval Zlatý a v portále se objevily kočky. Na skále byl černo-bílý kocour co vypadal jako Zlatý měsíc a vedle něho hnědý mourovatý kocour. Jeho vzory pruhů byli zajímavé a neobvyklé.
"Hrubý byl po mém boku dlouho. Ale najednou za deštivého dne se vše změnilo... Před táborem jsem viděl jak Hrubý zabil jednoho z mých nejlepších válečníků. Hrubý si mě všiml. Běžel jsem do tábora abych mohl udělat klanovou poradu, stáhnout ho z role zástupce a vyhnat ho. Jenže jsem v té panice zakopl a zranil si tlapku. Předběhl mě. Skočil do tábora a začal řvát že jsem zabil svého vlastního válečníka. Kupodivu mu všichni věřili. Dokulhal jsem se do tábora a začali na mne házet bídu. Několik koček se na mě i zpustilo a neférově semnou bojovaly. "
Mňoukl bolestivě Zlatý a zavřel oči.
"Ten všivák stihl k tělu mrtvého válečníka dát i mou srst a smýt si krev.. Byl jsem vyhnán vlastním klanem. Odešel jsem do Lučního klanu kde mi věřili. Luční mají pověst proradných krys ale dokážou býti i chápaví a pomáhajicí. Stal jsem se jejich zástupcem pod spravedlivým velitelem. Jenže ten hněv co ve mně přebíval, byl stále silnější a silnější dokud nepřetekl.
Velitel zemřel na poslední život kvůli jeho věku a já se stal velitelem. Vedl jsem svůj nový klan do války s Útesovými.. Jen kvůli tomu co udělal jeden proradný život a ostatní mu uvěřily.. Jsem sám obětoval spousta životů." povzdechl si Zlatý měsíc a ukončil svůj příběh. Otevřel oči a podíval se na sedícího Úplňka který se ještě díval do portálu který náhle zmizel.
"Úplňku zdebtalo mě to. A zdebtá to i tebe ale můžeš s tím ihned přestat a-"
"A DOST!" Zařval Úplněk a postavil se, vytasil drápy a podíval se Zlatému přímo do očí.
"Je mi tohle všechno jedno! To on, Lví za tohle může! A to já, tohle co jsem začal už dokončím!" prskl Úplněk a Zlatý svěsil trochu ocas.
Najednou se začalo všechno vytrácet a Úplněk padal temnotou...

880 slov.
Zdravím! ^^ po hodně dlouhé době zase kapitola. Moc nejsem na wattpadu kvůli tomu co se teď všechno děje a hlavně kvůli těm úkolům kterých nám dávají více než můžeme stihnout v samotné škole... Takže vás chci informovat. Tato kniha nekončí, mám v plánu ji zase rozjet ale musíte to brát s nadhledem, jak často budou vycházet kapitoly..
Toť vše pro teď a u další kapitoly ahuuj. ^^💖🖤💎