Stopy Krve

13. Shromáždění.

Útesový klan zrovna dorazil na shromáždění. Lví měsíc vyskočil na jednu z tří skal a sedl si. Úplněk si sedl dál od koček, až k keřům. Ještě chyběl Lesní klan, což se mu vůbec nepodobá.
Luční už tam byl. Tygří hvězda nenávistně propalovala Úplňka pohledem. Někdy se rychle podívala i na Lvího měsíce.

Měsíc už byl nejvýše a shromáždění už by mělo začít, jenže Lesní klan nikde.

Po nějaké chvíli, konečně zatřásli keře a na mytínu vyšla Liščí hvězda a Lesní klan.
Úplněk se usmál když uviděl Hnědounku. Hnědounka se rozhlédla. Když uviděla Úplňka doběhla k němu. Sedla si a mňoukla.
"Ahoj!" zavrněla. "Ahoj." mňoukl i Úplněk a usmál se.

Liščí hvězda si sedla a ani necekla.
"Proč jste přišli pozdě?" mňoukl Lví měsíc na Liščí. Ta vycenila zuby.
"To není vaše starost!" odsekla.
Lví si jenom odfrkl a mňoukl.
"Shromáždění začíná!" oznámil a kočky zpozornily. Tygří hvězda vstala a postoupila dopředu aby začala.

"Kořisti je málo a vody už také. Lovíme za skalním teritoriem ale to nepomáhá. Tuláci nám to berou a už tam ani není o co se prát. Nemáme vůbec žádnou kořist. Když se najde myš je to zázrak. Nemáme vůbec nic! Koťata pláčou pro mléko, matky sípou slabostí a starší umírají. " mňoukla stručně a pak dodala. "A do toho všeho nás ještě napadl Útesový klan! To nás chcete vyhubit?! Nemáme nic! A proto vás teď prosím. Dejte nám kus vašeho teritoria. Bez boje. Po čase vám ho vrátíme-..." nedořekla.
"Dělit se?! O území?! Jste snad hloupý vrány?! Klany se nikdy nedělily o území! Vždy to takhle všem vyhovovalo! Jakto že vám teď ne?! Všechno jste si sežrali! A teď nemáte co jíst!" vyštěkla Liščí hvězda a ostatní kočky souhlasně zamňoukali.

Tygří hvězda si klidně sedla.
Úplňka její chování překvapilo.
Tygří hvězda v klidu zase vstala a šla blíže k Liščí hvězdě.
"Myslela jsem že to nepovolíš." mňoukla potichu a zcela v klidu.

Pak ale napnula svaly, vytáhla drápy a prskla. "TAK SI TO ÚZEMÍ VYBOJUJEME!" zasyčela a skočila Liščí po krku. Liščí ji drápala po břiše, ale Tygří se jí zakousla do krku a nahlas zamumlala.
"DOKONČÍM TO, CO ORLÍ MĚSÍC ZAČAL! ZABIJU TĚ A PAK BUDE HRAČKA VAS VYHNAT! LESNÍ KLAN PŮJDE PRYČ!" Zasyčela a ještě víc stiskla její krk v čelistech.

Úplněk vedle sebe ucítil zachvění. Otočil se ale to už byla Hnědounka pryč a utíkala své velitele na pomoc.
"Hnědounko ne!" Zařval Úplněk.

Hnědounka se rychle vyškrábala nahoru na skálu po kamenech.
Úplněk vyrazil za ní.
Hnědounka vstala a podívala se na Liščí. Liščí hvězda ležela bez pohybu na zemi a krvácela. Od ní šli krvavé stopy Tygří. Ta stála opodál a šíleně a poklidně se na Hnedounku usmála.
"NE!" Zaječela Hnědounka a rozběhla se k Liščí hvězdě. Přikrčila se vedle ní.
Tygří se pomalu plížila bokem k Hnědounce. Zvedla tlapku s drápy.
"HNĚDOUNKO! POZOR!" Vykřikl Úplněk ale bylo pozdě. Hnědounka se otočila na Úplňka, ale v tom ji Tygří silně praštila do hlavy a Hnědounka padala ze srázu.

Úplněk za ní honem utíkal a popadl ji za kůži na krku. Držel ji ale nemohl ji vytáhnout. Byl nevyrovnaný. Těžce tam balancoval. Ocas napnul za sebe jako dlouhou tyč a tahal Hnědounku nahoru. Najednou na zadní noze ucítil štiplavou bolest. Pokývl hlavou dozadu a uviděl jak se mu Tygří hvězda zahryzla do nohy.

Úplněk ji tou nohou silně praštil do čelisti. Tygří ustoupila stranou, a v bolesti zkameněla. Toho Úplněk využil a honem Hnědounku vytáhl. Položil ji na zem, a ihned se otočil. Tygří byla pryč. Úplněk se rozhlédl. Nikde neviděl její tygrovanou srst.
To se musí vždy na na shromážděních bojovat?! Na těch posledních tedy ano.
Úplněk si povzdechl. Pohlédl dolů na mýtinu. Všechny kočky bojovali.
Tygří musela vzít všechny své válečníky. Tohle plánovala.

Podíval se zpět na Hnědounku.
Ta už stála ale třásla se.
Úplněk k ní ihned doběhl a podepřel ji. Slyšel jak mu zapředla do ucha.
Šli dolů za velitelské skály a schovali se tam do díry, do tmy.
Položil Hnědounku na zem.
"Hned jsem tu." mňoukl Úplněk a ještě než vylezl ven, olízl ji jemně za uchem.

Rozhlédl se.
Viděl všechny ale nikde Lví měsíc.
Kde je? Pomyslel si.
Ale vždyť je mu to stejně jedno! Ať ji klidně zhebne!
Úplněk si zavrčel a odehnal pomyšlení na Lvího mrsknutím ocasem.
Zahlédl Severinku.
Ihned se za ní rozběhl. Byla schovaná v keřích a ošetřovala.
"Severinko!" zavolal na ni.
Severinka se na něj otočila s tlamičkou plnou bylin.
"Pojď za mnou prosím! Jedna kočka potřebuje pomoc." mňoukl na ni naléhavě.
Severinka kývla s vzala si byliny.

Úplněk se zase objevil v jeskyni.
Hnědounka se usmála když ho uviděla. Za Úplňkem se objevila Severinka.
Utíkala k Hnědounce.
Hnědounka zasténala.
Úplněk tomu nerozuměl. Spadla ze srázu a poranila si jen bok. Jakto že tak trpí?

"Severinko udělej něco prosím!" mňoukl Úplněk prosebně.
Severinka se usmála a kývla. Otočila se zpět na Hnědounku a položila ji tlapku na hlavu. Pak na krk, nohy a břicho. Na břiše se podezřele zastavila.
"Tak co? Co je s ní?" mňoukl netrpělivě Úplněk, když viděl Severinky znepokojený výraz.
Severinka se odtáhla.

"Ona.. ONA ČEKÁ KOŤATA!" Mňoukla přes celou jeskyni.

Úplňkovi jakoby nohy zdřevěnaly...

876 slov
Jou jou, zase kapitola totálně na PRD. Omlouvám se.
No nic snad se i tak líbí a zase ahuuj! 🖤(aspoň že je dlouhá xd)