Stopy Krve

7. První Oběť.

Úplněk seděl před válečnickým doupětem. Byl tu už od rozbřesku.
Vzhůru bylo jen pár koček.
Než se probudily všichni Úplněk přemýšlel jak zabít Zrzáka. A už měl nápad. Po nějaké době šel do Učednického doupěte pro Větvinku.
Nakoukl tam. Větvinka a Vrabec byli jediní Učedníci. Úplněk tam došel a lehce dloubl tlapkou do Větvinky.
Ta zamžourala oči. Pak když poznala Úplňka a světlo slunce, hned vyskočila na tlapky.
"Je čas jít trénovat. Vezmeme s sebou Vrabce a Zrzáka." "Dobře!" Větvinka šla probudit Vrabce.
"Sejdeme se u kopřivového tunelu."
Mňoukl Úplněk a pak jen mrskl ocasem a vyšel na mýtinu.
Zrzák už byl vzhůru. Musel udělat hlídky a další zástupčí povinnosti.
Úplněk šel k němu. Zrzák si ho asi všiml a otočil se.
"Ahoj Zrzáku." pozdravil a úsměvem Úplněk. "Ahoj Úplňku." pozdravil i on.
"Děje se něco?" Mňoukl. Úplněk zavrtěl hlavou. "Ne ne, jenom mě napadlo jestli bychom nemohli trénovat učedníky společně." řekl Úplněk a Zrzák se usmál.
"Dobře, dobrý nápad!" Úplněk šel k tunelu a Mňoukl na dva učedníky co už tam čekali.
"Tak jdeme?" mňoukla Větvinka.
Oba přikývli a šli.

Ukázali učedníkům všechny místa na území Útesového klanu a pak i různé hranice s ostatními Klany.
Když už jim ukázali zhruba všechno, Úplněk Mňoukl.
"Teď bychom mohli něco nalovit." Mňoukl klidně a Učedníci se usmáli.
"Tak jo, jak se loví myš?" mňoukl Zrzák a ani jeden učedník nic neřekl.
"Oh počkat! Já vím!" mňoukla Větvinka. Úplněk ji mávnutím ucasem pobýdl aby řekla.
"Připlížíme se ale musíme být hodně potichu protože myši a hraboši spoléhají na sluch a otřesy země! Proto musíme našlapovat lehce a potichu!" usmála se Větvinka.
Úplněk si vyměnil pohled se Zrzákem a pak Úplněk s radostí řekl.
"Správně Větvinko." "A jak se loví králík?" to zase švihl ocasem Vrabec.
"Musíme se připlížit tak abychom byli vždy proti větru. Králíci zase spoléhají na čich ale sluch taky." mňoukl.
"Výborně." usmál se Zrzák.
"Tak.. A teď zkuste něco z toho nalovit. Ptačstvo se naučíme jindy."
Usmál se Úplněk a Zrzák přikývl.
"Tak jo jdeme!" mňoukl Vrabec.
"Ha! Vsadím se že ulovím víc myší a králíků než ty!" řekla soutěživě Větvinka a oba učedníci už zmizeli v křoví. Zrzák se zachychotal.

"Vzpomínáš, když jsme byli my učedníci?" mňoukl Úplněk a šel si sednout k řece. Zrzák si sedl vedle něj a zahleděl se do vody.
"Jo jo, to byli bezva časi." usmál se Zrzák. "To jo.. Dopracovali jsme to na válečníky a ty? Ty dokonce i na zástupce." Úplněk se usmál. Zrzák jen šťastně přikývl. Pořád hleděl do vody.
Toho Úplněk využil. Potichu se zvedl a šel za Zrzáka.
"Škoda jen, že tady tvůj příběh končí!"
Vytáhl Úplněk drápy. Zrzák nastražil uši a otočil se.
"C-co..?" zděšeně se na něj zahleděl.
"Je mi to líto Zrzáku. Měj se! Tady je tvůj konec!" sekl Úplněk Zrzáka do tváře a oslepil ho. Pak se mu zakousl do hrdla. Zrzákova krev mu stékala do krku a jen poslouchal jak ječí.
Musel ho ale utišit aby nepřilákal něčí pozornost. Tak ho pustil z tlamy a spadl do vody. Položil pu packu na hlavu a jeho tlamu s čumáčkem držel pod vodou. Úplněk jen viděl jak Zrzák upouští bublinky když se snažil znovu zaječet.

Pak... Najednou utichl. Jeho tělo se přestalo hýbat. Úplněk ho vzal do tlamy a položil z vody na zem.
Usmál se jak ještě cítil jeho teplou krev. Ještě i když už byl mrtvý, mu rozdrápl silně břicho až uviděl jak mu z něho visí střevo. Olízl si pysk od krve. Pak hodil několik hlíny do vody a vzniklo z toho bláto. Tím překryl pach krve a i samotnou krev.
Skočil na Zrzákovo tělo co se teď ponořovalo hluboko do bahna, že kdyby tam byla živá kočka tak se utopí v bahně. Pak honem zeskočil aby se tak nestalo.

Honem vletěl do vody. Pořádně si tam umyl drápy a kožíšek od krve.
Začal potichu plavat aby se mu mezi drápy plavila voda a tím se krev vyčistila. Poté se párkrát ponořil a měl kožíšek čistý. Jen hodně mokrý.
Doplaval na břeh. Utíkal do nějaké díry. Ta díra byla cítit jezevcem ale žádný tam už nebyl. Úplněk si řekl že to bude jeho ukrytá díra kam bude chodit se čistit až zase někoho zabije.

Po té co se pořádně vyčistil také něco nalovil. Měl už veverku, a tři myši.
Rozeběhl se k místu kde se rozdělily s učedníky.
Zachytil jejich pach. Stopoval je.
Když je vystopoval s údivem se díval na hromadu kterou nalovili.
Ukázal se že stínů a učedníci k němu hrdě přiskočily. Úplněk se usmál.
"Ahoj Úplňku! Podívej kolik jsme toho nalovili!" řekla pyšně Větvinka.
"Je toho víc než pro všechny válečníky!" zasmál se Vrabec.
"To jo. Myslím že až to přineseme do tábora mohli by jste něco přinést starším. A pak si taky něco dejte."
Usmál se Úplněk. Učedníci přikývli.
"Kde je Zrzák?" řekl Vrabec a zajímal se o svého učitele.
Úplněk se zarazil ale hned si vzpomněl. Na tuhle otázku byl připravený.
"No, my jsme se rozdělily. To že se tak zdržel bude možná tím že hodně loví.
Konec konců, má čich A do tábora trefí." zasmál se Úplněk.
"To jo. Neboj bráško. Určitě hodně loví!" Mňoukla na uklidnění Větvinka a Vrabec se usmál.
"Jestli loví tak moc, tak budeme společně s tímhle mít zásobu na celé bez-listí!" mňoukl pobaveně Vrabec.
"Bezlistí teprve přichází. To nebude stačit. Ale jestli budete lovit tak jako dneska tak určitě ano." mrkl Úplněk.
"Pojďme do tábora." mávl ocasem a šel pro kořist kterou nalovily aby ji odnesli do tábora.

Když se vrátili, všechny kočky je s radostí uvítali.
"Páni! Kolik toho nesete?"
"u Hvězdného klanu!"
"To jste vylovili celý les!"
Poslouchali šťastné hlášky a Vrabec s Větvinkou se radostně naparovali.
I několik koček co předtím Úplňka odsuzovalo ho teď spíše pochválilo.
Lví měsíc seděl na Bledé skále a pozoroval co se děje. Když se Úplňek střetl s Lvím Pohledem, Lví měsíc se usmál. Úplněk se zaradoval.
Možná jsou přeci jen stále kamarádi...

992 slov.
Ahuuj kulíšci! ❤️😁 Další kapitola venku! Zrzák je mrtvý. Tuhle kapitolu jsem si náramně užila 😂❤️😏
Možná stihnu i třetí kapitolu za den? 😂❤️
No nic asi tu není nic co bych ještě chtěla říct takže... Ahuj kulišáci!❤️😂😂