Stopy Krve

19. Tuláci.

Úplněk se probudil hodně brzy ráno. Ještě byla tma, a tak si řekl, že půjde prozkoumat okolí nebo lovit. Potichu vstal a šel ke kořisti. Vyhládlo mu takže se nejdřív nají. Když však viděl jen dvě myši a jednoho velkého ptáka, zaváhal. Když sežere ptáka nic nezbude.
Stejně ten pták a myši jsou starý. Jdu ulovit něco čerstvého. Pomyslel si a šel pryč z jejich tábora. Nasával pachy ale nic necítil. Luční tu nemají žádnou kořist. Tak se Úplněk bude muset podívat za hranice skalního teritoria. Šel k hranici. Na hranici byla pustá mlha. Úplněk šel pořád dál a dál. Jednou málem klopýtl o kámen. V té mlze neviděl kam jde.
Už byl nakonci, cítil to.

Najednou se mu do očí vlil veliký sluneční svit. Úplněk už vyšel z mlhy a ani nechtěl uvěřit svým očím.
Stál na vysoké skále pod které bylo nádherné údolí. Na levo veliká louka a na pravo krásný, listnatý les.
Nasál vzduch a pachy. Krásně to tu vonělo. Lépe než v těch bažinách u Lučních za hranicí.

Úplněk se rozběhl dolů. Vítr mu čechral srst, ocas vlál za ním a hnal se na louku. Hned na louce zahlédl králíka. Úplněk se olízl.Čerstvý králík.
Ihned se rozběhl na králíka. Ten ho uslyšel a utekl pryč. Úplněk ho rychle sledoval. Králík utíkal až za les k říčce za kterou se rýsovala veliká stodola. Úplněk se rozběhl ještě víc a skočil. Dopadl na králíka a zakousl ho.
Když byl mrtvý, položil ho a lehl si vedle něj. Začal ho jíst.
Tohle by bylo bezva teritorium pro nový klan... Jenom že je to celkem daleko od Útesových. Přemýšlel Úplněk a přitom jedl králíka.

"HEJ! TY!" vřískl za ním hlas. Úplněk se rychle otočil a vstal. Rozhlížel se, nic však neviděl. Najednou se na něj z keřů od lesa řítil tmavý hnědý kocour.
"OHO!" Uskočil Úplněk od úderu kocoura a šel na stranu.
"Jak si vůbec dovoluješ krást nám naše jídlo!" prskl a vytáhl drápy.
"Uklidni se, měl jsem hlad!" zasyčel Úplněk. "Myslíš si že my všichni tady ne?!" naklonil provokativně kocour hlavu. Úplněk zavrčel a též vytáhl drápy.
"Byl to jen jeden králík, ty pytle blech tak akorát užitný jako vraní žrádlo!" prskl na něj Úplněk. Kocour se hluboce zamračil a vytasil zuby.
"Víš ty vůbec s KÝM, ty mluvíš?!!"
"Ale jistě! Však tu bydlím už celý život!" mňoukl sarkasticky Úplněk.

Kocour po něm skočil a přišpendlil ho k zemi. Úplněk ho sekl do tváře, a rychle utekl z jeho sevření. Kocour zavrčel a otočil se na Úplňka. Úplněk šel o krok zpět. Kocour zůstal tam kde je a začal se posmívat:"Haha! Bojíš se kocourku?!"

"Ne jen potřebuji... PROSTOR." Křikl Úplněk a rozběhl se na něj. Kocour byl překvapen ale potom se rozběhl taky. Oba běželi směrem k sobě.

V tom Úplněk uskočil a kocour se zmateně zastavil v hloučku prachu.
Toho Úplněk využil a silně do kocoura vrazil, povalil ho a přišpendlil.

Kocour začal vřískat a vrtět se. Úplněk ale nepustil. Kocour zavřísknul ještě jednou, to už se u keřů objevila také hnědá kočka, jenom o hodně světlejší.
Když zahlédla kocoura pod Úplňkem rozběhla se a vrazila do Úplňka. Úplněk spadl z kocoura jenže byli hodně blízko řeky a Úplněk už padal ze srázu. Zachytil se o kámen a marně po něm škrábal drápy.
Několik úderů srdce tam visel když ale potom nahoře uviděl nějakou siluetu. Ta ji vzala za zátylek a vytáhla.

Úplněk vstal a zatřepal hlavou. Pak se podíval na siluetu a poznal Flama.
"Díky." mňoukl Úplněk a Flame se usmál a kývl.

Úplněk poznal že za tu dobu co se znají to je nejen krvežíznivý zabiják, ale zároveň později chápavý přítel.

"Embere?!" Křikl ten hnědý kocour když uviděl jak se z keřů vyvalil Ember a držel hnědě světlou kočku při zemi.

Ember pohlédl na kocoura a rozevřel oči. "A-Acorn..?!" mňoukl.
Hnědý kocour přikývl.
"A-ale... Vždyť jsi mrtvý!!!" Křikl Ember, kocour zavrtěl hlavou.
"Nejsem jak vidíš. Jen jsem byl dlouho pryč." sykl.
"A kde jsi byl?! Co si tam dělal?! Proč jsi se nevrátil dříve?!" vrčel Ember.

Nastalo ticho.

"Hledal jsem svoji sestru." mňoukl a pohlédl na světlou kočku pod Emberem.

Ember doširoka rozevřel oči.
Flame vedle Úplňka udiveně vydechl.

Ember pohlédl na kočku pod ním a slezl z ní.
"Takže... Tohle je tvá sestra?" mrskl fousky. Tmavý kocour, tak zvaný 'Acorn' kývl. Ember otevřel tlamičku aby něco řekl ale Úplněk ho přerušil.

"Nechci rušit váš spor ale máme na spěch!" sykl. Flame kývl.
"Úplněk má pravdu." mňoukl a otočil se na Acorna. "Kde je právě teď Ash?" zeptal se Flame. Acorn mrskl ocasem.
"Právě teď by se měl zdržovat ve stodole a žrát." sykl a pokrčil rameny.
"Bezva, tak jdeme." prskl potichu Úplněk a otočil se.

Za ním slyšel jak jdou Acorn, Flame, Ember a ta světla kočka. Slyšel jak si povídají.

Úplněk si odfrkl a zavrčel.
"Jsi v pořádku?" mňoukl za ním sladce hlas. Úplněk se s překvapením v očích podíval za sebe. Byla tam ta kočka.
"Jo, jenom bych tam už rád byl." zavrčel Úplněk. Kočka kývla.
"Jsem Cream." usmála se.
"Já Úplněk, jak už zřejmě víš." mňoukl.

Pořád pokračovali dál po písečné a vyšlapané cestě. Už uviděli stodolu.
"Takže... Flame vám asi řekl co tu hledám že?" mňoukl po nějakém tichu Úplněk.
"Jo... Jenom -.." mňoukla Cream.
"Co, jenom?" Úplněk pohlédl na Cream.
"No.. Ash je jeden kocour co... Je tu něco jako.. Velitel a... Nevím jak mu chceš vzít jeho členy a tak.." vykoktala ze sebe. Úplněk přemýšlel.

No jo, jak to chce udělat? Bude bojovat? Nebo...co...

Úplněk přemýšlel až úplně zapomněl že měl Cream odpovědět.
"No... Uvidíme podle situace." mňoukl a v jeho hlase byla slyšet nejistota.
Cream kývla.
Úplněk ucítil na svém boku její srst jak přede. Úplněk byl nejistý o co se Cream snaží. Je milá a sladká, ale Úplněk má Hnědounku.
Úplněk ani nevěděl co dělá a zapředl taky. Pak se ale odtrhl.

Stodola, byla před ním...

984 slov.
Ahooj! Dlouho nebyla kapitola že? Neměla jsem čas ale věřte že vždy když jsem měla tak jsem s touhle kapitolou pokračovala! No nic mějte se a u další kapitoly ahuuj kulíšci! 😂🐾🖤