Barbora Orlova

14.

Společnost se jedné skvěle bavila, dokud neslyšela zvonek.
„Kdo to může být? Nikoho kromě vás jsem nečekala.” byla Ninina překvapená reakce.
„Běž si to v klidu vyřídit, švagrová, my ti neutečeme.” pronesla pobaveně Barborka.
„No co. Host do domu, Bůh do domu.” odvětila Nina a šla otevřít. Do domu vstoupila nečekaná návštěva jak pro hostitelku, tak i pro manžele. Byla to Natalia.
„Krásný den. Všem.” pozdravila je žena. Lukáš se svou manželkou se na ní nevěřícně podívali a s on odvětil taky pozdravení taky pozdravením: „I tobě, Natalie.”
„Posaď se, sestřičko, jako doma.” řeklo jí na to její dvojče. Blondýna se posadila a nasadila zamračenou tvář na svou švagrovou. Dívence to vadilo, protože jí to kazilo dobrý dojem z jinak perfektní návštěvy, nicméně rozhodla se to na sobě nedat znát a po několika promlčených minutách se jí zeptala: „Jak se máte?”
„Výborně, děkuji za optání.” odpověděla ona a podívala se na svého adoptivního bratra.
„To sis musel vzít s sebou na návštěvu k sestře i to cizí dítě?” spustila na něho Natalia.
„To "cizí dítě" je moje manželka a tvoje švagrová. Byla Ninou pozvána.” odvětil on.
„Dobře, ale proč ses oženil právě s ní?” spustila více Natalia.
„Protože jí miluji, sestřičko.” pronesl Lukáš a chytnul svého miláčka za ruku.
Barborka- jelikož nerozuměla Natalininé urážce se svého manžela zeptala se šepotem: „Co to říkala?”
„Přeložím ti to doma, to není nic pro tebe.” odpověděl jí, postavil se ze židle a pokračoval v zastávání své manželky: „Neurážej Barborku, Natalie! Může se ti to hodně vymstít.” Natalia také vstala ze židle a začala přistupovat k Lukášovi.
„Nepřibližuj se ke mne, Sašenko. A nevyhrožuj mi, nebo to tobě a jí se něco stane.”
„Natalia Borisovna!” vkročila do hádky svých sourozenců Nina, která chytla své dvojče za rameno. Stejně zachovala i její švagrová, jež chytla za ramena svého manžela.
„Nenech se rozčílit, Lukáši.” řekla mu česky, což její švagrová využila jako dívenčiné slabé místo.
„A navíc není naší ruské krve!” křiknula blondýna po brunetce.
„Co je na tom? Já taky nejsem původem vaší krve a jsem váš bratr! To, že není Ruska naopak šlechtí!” zastal se své choti Luka.
„Šlechtí jí leda to, že ti zahřívá postel.” pronesla Natalia. Kdyby Barborka neotrhla Lukášovou ruku, letěla by pořádná facka.
„Máš štěstí, že se tě právě tvá švagrová zastala. Kdyby to musela nechat na mne, kdyby jí bylo lhostejno, že jsem ti chtěl dát výchovnou, určitě by sis odnesla několik následků.” pronesl a posadil se.
„Měli bysme už jít, nebo se tady navzájem povraždíte.” vyslovila se dívenka a pohladila svého manžela po vlasech.
„Souhlasím.” odvětil on.
„Též si myslím, že to bude lepší.” připojila se k nim hostitelka, která mezitím dostávala svou sestru na židli.
„Poroučíme se, Ninečko. A děkujeme za oběd.” rozloučil se s ní Orlov a odešel do předsíně. Barborka se s ní také rozloučila slovy: „Určitě zavolej, popovídáme, dáme kávu.”
„Zavolám. Ahoj.” odvětila Nina držící Nataliu. Dívenka odešla za svým mužem, na sebe nahodili kabáty a odešli.

„Ona mne urážela, že ano?” ptala se Lukáše Barborka, když doma v kuchyni dělala těsto na bábovku.
„Ano, že si dítě, že jediné, co se dá na tobě cenit je, že mi zahříváš postel a také, že nejsi "naší" krve.” odpověděl jí on a podal jí mouku.
„Nebýt tvého zásahu, možná bych se neovládl a doopravdy bych jí jednu vrazil.” okomentoval poobědní situaci on a přistoupil k ní s krabicí vajíček.
„Nesmím si to však brát špatně. Měla očividně problém přijmout tě do rodiny, mne navíc ještě dobře nezná a určitě to cítí stejně, jak vůči tobě.” říkala mu, když rozbila jedno vajíčko.
„Mléko.” pronesla po chvíli a nastavila ruku. Orlov šel ke stolu se surovinami, vzal skleněnou láhev a nalil to do misky.
„Jé, stačí, stačí.” řekla mu, když to malinko přelil. Barborka mu poručila:
„Tak a teď to pořádně promíchej.”
Lukáš vzal vařečku a začal pomalu míchat.
„Dobrý, dobrý. Klidně zrychli, ne však o moc. Ať ti to nevyteče.” komentovala jeho způsob zpracovávání těsta.
„Neboj se, moja.” pokračoval v činnosti její manžel. Barborka si mezitím připravila formu, jejíž vnitřek promazala rozteklým máslem.
Po deseti minutách mu jeho žena poručila: „Stačí!”, vzala misku a její obsah přelila do formy. Nastavila si teplotu trouby a do ní vložila tu bábovku.
„Za půl hodiny to bude, miláčku.” sdělila mu Barborka s úsměvem, když uklízela nepořádek po pečení
„Za půl hodiny? To bychom mohli něco stihnout.” zvedl obočí Lukáš a objal ze zadu. Začal jí líbat na tváři.
„Jé, já ti jednu lištím!” ucukla a pohrozila mu v žertu. Přistoupila k němu a políbila ho. On jí to oplatil. Z jednoho polibku se stalo líbání, které přerušila ona otázkou: „Myslíš si, že se vztah mezi mnou a Natalii bude někdy ideální?”
„Doufám.” odvětil.
„Myslím si, že bych měla projevit zájem o vycházení a měla bych jí a Ninu pozvat na dámský oběd nebo večeři.” vyslovila se.
„Počkej, to není špatný nápad. V příští neděli by to bylo perfektní. Společně uvaříme, při konverzaci jim zahrajeme na klavír, bude pěkný večer.” byl nadšen z její myšlenky Orlov a políbil jí.
„Jsem ráda, že se ti můj nápad líbí.”
„Komu by se nelíbil?”