Barbora Orlova

11.

Předchozí noc byla pro Barborku a jejího manžela osudová. Po dlouhých týdnech  nedorozumění z její strany si konečně a doslova padli do náruče jeden druhému.
Po jejich prvním milováním se k sobě tulili, líbali se a vzájemně koukali po sobě.
„Je to zvláštní.” vypadlo z Lukáše.
„Co je zvláštní, miláčku?” podívala se na něho nechápavě.
„Že ještě včera jsem se ti hnusil, ale dnes se už se mnou mazlíš.” odvětil, políbil jí na tvář a dlaní přejel od krku po zadek po její nahém tělem.
„A ty si byl ještě včera pro mne jenom cizí chlap, u kterého bydlím a jehož příjmení nosím. Avšak to se od dnešního poledne
změnilo, když si mi řekl o sobě pravdu.” řekla mu a stiskla mu své rty na jeho hruď.
„Nikdy jsem tě milovat nepřestala, Lukáši.” pronesla.
„Já tě taky nikdy nepřestal mít rád.” pohladil její vlasy.
„Ale až teprve, když si mi zachránila život jsem se do tebe silně zamiloval.”
„Jak ses vůbec dostal na tu hladinu rybníka? Co se vlastně stalo?” přesunula svůj pohled na něho, když se o to zajímala.
„Šel jsem si zaběhat několik kilometrů, jako každé ráno.” odpověděl jí.
„Ovšem ten den jsem si klasickou desetiminutovou rozcvičku prodloužil na tříhodinovou.” sdělil.
„Tři hodiny v kuse cvičit a pak běhat desítky kilometrů?” pronesla zaskočená Barborka.
„V kolik si vstával, proboha?”
„Obvykle se probouzím v osm ráno, ale probral jsem se o čtyři hodiny dříve, tak jsem to využil.” odpověděl jí.
„A při běhu si zkolaboval a spadl do toho rybníka.” odpovídala si Barborka.
„Ano, štěstí, že jsem byl na hladině a neutopil se.” odvětil on.
„A štěstí, jsem tam já přišla včas.” okomentovala ona.
„A vytáhla si mne z tama jako malá mořská víla prince.” připojil se k ní Lukáš.
„Ty narozdíl od něho ses do té mořské víly zamiloval a nepovažoval za svou zachránkyni cizí princeznu.” řekla mu na to a dodala: „Ale už nejsme malé děti, nebudeme si povídat pohádky.”
„Ty budeme povídat až našim dětem.” řekl on a dvojice se políbila. Pak spolu ti dva zamilovaní blázni usnuli.

Ráno vysvitly paprsky podzimního slunce Lukášovi do očí tak silně, že ho probudily.
Vstanul z postele, políbil Barborku na čelo a přikryl jí. Ze skříně si vzal oblečení a odešel do místnosti vedle koupelny, o které jeho milá nic netušila. Byla to malá tělocvična se vším nářadím, jaké si člověk dokázal v té době představit. Lana a týče ke šplhání, kruhy, koza a žebřiny.
Převléknutý do sportovního se rozcvičil a začal cvičit.
Mezitím se probudila i jeho milovaná. Ta vstanula, nahodila na sebe noční košili a šla hledat svého manžela.
„Lukáši? Kde si?” volala na něho.
„Tady!” zavolal na ní z tělocvičny, když si posiloval ruky na žebřinách. Barborka vstoupila do místnosti.
„Dobré ráno! Copak to tady děláš?” přistoupila k němu.
„Dobré ráno, Barborko. Makám na postavě.” seskočil ze žebřin a přistoupil k ní. Políbil jí.
„Páni, nevěděla jsem, že ty máš tělocvičnu.” pořádně se rozhlédla po prostoru.
„Omyl. My máme tělocvičnu.” opravil jí Orlov a objal jí.
„Neřekl si mi o ní.” usmála se na něho.
„Proč?”
„Bylo to takové mé malé nevinné tajemství.” odpověděl jí na to a chytnul jí kolem pasu.
„Tajemství tvého krásného těla.” dotkla se ona horní části jeho vycvičené figury.
„To zní jako nějaký erotický román.” okomentoval její slova Lukáš.
„A už si něco takového někdy četl?” zeptala se ho.
„Nečetl, ale možná začnu číst.” odpověděl jí on a více se k ní přitiskl.
„Tak já to začnu číst s tebou.” usmála se Barborka a políbila ho. Jeden polibek se proměnil na dlouhé a vášnivé líbání.
„Půjdu se osprchovat, jsem spocený.” řekl po chvíli společných polibků Lukáš své lásce a vzal si ručník.
„A nechceš, abych tě okoupala?” navrhla mu ona.
„No, víš, že jsem si přál, abys mi to navrhla? Ano, chci.” usmál se škodolibě Orlov.

V koupelně on seděl ve vaně, když mu ona myla horní část jeho vypracovaného těla mýdlem z růžového oleje. Vzrušovalo jí, když se dotkla jeho svalů, jeho silných paží, jeho jemných dlaní, které vískaly její dlouhé kadeře. I on byl tím okouzlen. Vždycky, když se její malá ruka ho dotkla, jeho srdce skákalo.
„Mám pro tebe malé překvapení, Barborko.” vypadlo z Lukáše, když mu manželka masírovala krk.
„Jaképak?” zajímalo Barborku.
„Dneska večer je v opeře večírek pro mladé a staré důstojníky s manželkami a napadlo mne, že bys tam mohla jít se mnou jakožto má manželka.” oznámil jí Orlov.
„Lukáši!” pronesla ona potěšena, ale i zaskočená jeho pozváním.
„To zvládneš, když tak ti budu překládat.” položil svou mokrou ruku na její štíhlé rameno.
„Popřemýšlím nad tím, ale jsem pozvána ráda.” odvětila mu na to ona. Usušila si ruky a šla blíže ke dveřím.
„Ty už odcházíš?” ptal se jí její manžel.
„Musím udělat snídani a pomalu začít vařit oběd.” zdůvodnila a otevřela dveře.
„Co si dáš? Chleba, nebo mám upéct bábovku?” zeptala se ho ona.
„Dva chleby, děkuji. Bábovku upečeme zítra a spolu.” odpověděl Luka.

Barborka namazala čtyři krajíce chleba máslem a položila na každý kus plátek šunky. Lukáš po chvíli došel oblečen do svého obvyklého oděvu a začali společně jíst. Během toho si povídali o tom večírku. Co si oblečou, jak se mají chovat, co říkat, co raději neříkat a také, jaké tance se budou tančit.