Barbora Orlova

20.

Tu radostnou zprávu chtěl pár oznámit svým nejbližším- Lukášovým nevlastním sestrám.
Hned jak přišli domů, manželka šla si odpočinout do ložnice a manžel mezitím zavolal Nině, kterou pozval svým jménem i jménem své milované na oběd. Ta pozvání radostně přijala.
Natáliina reakce byla neklidná.
„Proč mne vůbec zvete? Co si vůbec od toho se svojí manželkou slibujete, Sašenko?” zajímala se blondýna.
„Musíme tobě a Ninečce něco důležitého říct.” odvětil jí Luka.
„Co? Že se konečně s Barborou rozvádíš?” zeptala se s mírnou naději ona.
„To naštěstí ne.” odmítl její tvrzení důstojník armády Sovětského svazu.
„Nikdy bych jí neopustil, víš přece, jak silně jí miluji.” dodal.
„Tak nic.” pronesla škodolibě a vztekle Natalia Borisovna.
„Tak přijdeš zítra k nám na oběd?” chtěl vědět Luka.
„Ano, přijdu. Měj se, Sašenko.” rozloučila se s ním blondýnka a zavěsila sluchátko.
Voják šel do pokoje za svou manželkou, lehl si na postel a smutně i naštvaně si povzdechl.
„Koukám, že rozhovor s Natalii byl takový, jako vždy.” pohladila ho po tváři Barborka a též si povzdechla.
„Přesně, miláčku. Zase měla ty své úžasné argumenty typu: „Doufám, že se s ní brzy rozvedeš.” ” řekl si on a políbil jí na čele.
„Stále nás chce od sebe rozdělit?” zeptala se ho ona.
„Chce, ale zbytečně se namáhá. Nás dva nikdy nerozdělí, ty mne miluješ a já tebe také.” odvětil jí Lukouš a dal svá ústa na její. Ona položila svou dlaň na své břicho a odvětila: „A teď je silnější.”
V ten moment jejich dítě koplo svého otce do ruky. Nebo aspoň on to tak cítil, protože ho něco z břicha jeho milé postrčilo.
„Maličké má nás rádo.” okomentoval on. Přesunul ruku své mladičké manželky na břicho, kde sám měl svou dlaň a i ona cítila pohyb.
„Buď nás škádlí, nebo mu buší srdíčko.” okomentovala šťastná Barborka. Položila svou hlavu na jeho rameno a společně dál vnímali své miminko, které ona v sobě nosí.

Druhého dne ráno Barborka vstala a šla do kuchyně, kde Lukáš sobě a jí mazal chleba s máslem na snídani.
„Dobré ráno, miláčku.” pozdravil svou manželku manžel.
„Dobré jitro, otče mého dítěte, které mám pod srdcem.” odpověděla mu ona, objala ho ze zadu a políbila ho po tváři. On jí to oplatil na čele.
„Copak máme dobrého k jídlu?”ptala se ho.
„Chleba s máslem.” odvětil on.
„Už zase? Tento týden už je to po čtvrté, co ho máme na talíři.” odvětila Barborka.
„Já vím, není to nic moc, s malým si zasloužíte něco víc, ale rozhodně lepší chléb než nic v této bídě.” odpověděl on a podal jí kousek.
„Děkuji.” vzala si ona do ruky ten krajíc a šla ke stolu.
Krajíc chleba společně se svým manželem snědli a vedli následně dlouhý rozhovor o polední návštěvě jeho sester.
„Myslíš si, konečně začneme s Natálií vycházet?” zeptala se dívenka mladého muže.
„Rád bych.” odpověděl Lukáš a napil se.
„Ale nevěříš tomu, že? Vidím ti to na očích.” zajímala se ona.
„Nevěřím, bohužel.” povzdechl si on. „Natálka tě neměla ráda už od toho dne, kdy jsem vás seznámil. Obávám se, že nic s tím udělat nechce.” dodal.
„A já i přesto s ní chci vycházet. Přeci jen, jsme švagrové.” řekla si pro sebe zklamaně Barborka. Lukouš jí pohladil po líčku, aby se jeho milovaná trochu usmála. To zabralo, protože ona se na něho zamilovaně podívala a usmála se.
„No nic, nebudu se trápit.” řekla, napila se vody a vstala.
„Když toužím po míru, musím pro něj bojovat.” dodala a odešla do pokoje se připravovat.

V poledne sestry přišly na oběd. První, kdo vstoupil do dveří byla Ninečka. Jako vždy se na svou švagrovou podívala přátelsky, podala jí ruku a pozdravila jí.
S Natálií to probíhalo dusněji.
„Krásný den, švagrová a bratříčku.” pozdravila blondýna. Barborka jí ani neodpověděla na pozdrav a už si sedla ke stolu.
„Copak jste dneska uvařili?” zajímala se Nina.
„Vsadili jsme na tradiční pokrm- boršč.” odpověděla Barborka a přinesla dva talíře, v kterých byla polévka nabraná.
Orlov přinesl dvě skleničky a víno. Do nich nalel ten nápoj a zatímco Barborka sobě a do další skleničky nalévala vodu, její manžel se zeptal svých sester: „Tak dámy, která z vás dvou může pít?”
Natalia si vzala sklenku alkoholu a řekla: „Já jsem přijela vlakem, já můžu pít.” Nina si vzala vodu se slovy: „Též mohu pít ale nechci. Co oslavujeme?” tázala se.
Barborka se usmála, přistoupila k svému choti a chytla ho za ruku: „Já a Alexander Luka čekáme miminko.” oznámila dívka ženám.
Nina vstala a se slovy: „To je skvělá novina, gratuluji.” objala napřed bratra, pak švagrovou.
Natalia se usmála, taky vstala a podala Barborce ruku: „Blahopřeji.”
„Děkuji.” odpověděla ona. Ani manželka ani manžel nečekali, jak se jedna z blondýn zachovala. „Že by konečně naděje na vycházení?” řekla si v duchu pro sebe dívenka. Její přemýšlení přerušila právě Natalia otázkou: „Tak si připijeme na tu radost, ne?”
„Jistě.” odvětil Luka a vzal si do ruky skleničku. Společně se svou láskou a se svými sestrami si připili na štěstí a hlavně narození zdravého dítěte. Tím přípitkem začal oběd, který měl po dlouhé době příjemnou atmosféru bez zbytečných Nataliinych argumentů.