Nenávist s příchutí lásky |Slunečná fanfikce|

2.část - NA DENNÍM POŘÁDKU

Z pohledu Týny:
Dneska je 10. června. Jako každé ráno jsme s Julčou a Sylvou dorazily do školy. Na chodbě stály skupinky lidí. U našich skříněk stál Janek s jeho partou. Asi si potřebuje zase rejpnout frajírek namyšlenej. Došly jsme ke skřínkám, Janek tam stál opřenej o mojí skříňku. „Hej, mohl bys bejt tak laskavej a uhnout mi?", vyjela jsem po něm.
Janek: „Ajeje, Popelnice přišla"
Začali se smát.
Julča: „Držte huby, vy blbečci"
Pořád se smáli, to už jsem nevydržela a prostě jsem přišla k Jankovi a strčila jsem do něj. On se zavrávoral a já si mohla konečně otevřít skříňku.
Janek: „Co si to dovoluješ ty krávo?"
„Bez komentáře, ubožáku", vzala jsem si ze skříňky věci a odešla do třídy. Za chvíli tam dorazil i Janek s jeho partou. Prošel kolem mojí lavice a naschvál mi shodil věci na zem. Tohle dělá skoro každej den, až je to trapný. Jak já ho nesnáším. Mělo jsme zrovna ájinu, na kterou jsme si měli připravit referáty.
Učitelka: „Tak Linharte, pojďte nám přečíst váš referát"
Janek: „Vám kašlu na nějakej referát", cela jeho parta včetně poloviny třídy se začala smát.
Učitelka: „Linharte!", zakřičela.
Třída ztichla a čekala, co se bude dít. Jankovy hádky s učiteli jsou na denním pořádku.
Učitelka: „Doufám, že si uvědomujete, že se chováte velmi nevhodně a budou to muset řešit"
Janek: „Děláte, jak kdyby mě to zajímalo"
Bože, jak já nechápu tohle chování.
Učitelka: „A taky doufám, že jste si vědom, že pokud nezměníte svůj přístup, uvidíme se v srpnu na opravkách"
Za pár dní se totiž uzavírají známky.
Janek: „To nemůžu, nejsem doma"
Učitelka: „A už vás mám fakt dost Linharte! Běžte se hlásit do ředitelny"

Z pohledu Janka:
Ta kráva mě zas poslala do ředitelny a ta blbka Popelková se mi směje. Ale uvidí, kdo se bude smát jako poslední. Došel jsem k ředitelně a zaklepal. Otevřela mi sekretářka.
Sekretářka: „Co potřebujete pane..?"
„Linhart"
Sekretářka: „Pane Linharte"
„Posílá mě sem paní učitelka Vodičková"
Sekretářka: „Tak pojďte dál, pan ředitel bude určitě vědět, o co jde"
Pustila mě dovnitř a vzala mě do kanceláře ředitele.
Ředitel: „Á, pane Linharte, už vás očekávám, posaďte se"
Sedl jsem si a připravili se na další přednášku o slušném chování.
Ředitel: „Vaše chování je nepřípustné a rozhodně nevhodné do školy a pokud nechcete opakovat ročník, měl byste začít něco dělat"
Sakra, opakovat fakt nechci, to by byl trapas.
„A neexistuje nějaké jiné řešení?"
Ředitel: „No, jedno by tu bylo. Naše škola vlastní významný podíl na statku ve Slunečné, kde mimo jiné pořádá i tábory pro prváky a nastávající prváky"
„A proč mi to říkáte?"
Ředitel: „Vzhledem k tomu, že některé studentky od vás ze třídy na těchto táborech pomáhají každé léto, mohl by tě se též zapojit. Bylo by to na čtrnáct dní, byl byste patřičně odměněn a hlavně, nepropadnete a ještě k tomu dostanete plusové body do vzdělávacího programu"
„Dobře, popřemýšlím o tom"
Ředitel: „Ale zároveň si seženete doučování z angličtiny a z češtiny, na které budete chodit, až do konce školního roku"
„Zkusím si něco sehnat"
Ředitel: „To jsem rád, že jsem se domluvili, sekretářka vámi dá formulář, ten mi přineste vyplněný, teď můžete zpátky do třídy"
Vzal jsem si formulář a vrátil se zpátky do třídy.

Z pohledu Týny:
Stála jsem před tabulí a odříkávala svůj referát, když do třídy vešel Janek. Čekala jsem, co mi zase provede. Prošel okolo mojí lavice a vzal mi z ní zápisník, do kterého si kreslím. Sedl si dozadu do své lavice a začal v něm s Vildou listovat. Já dál četla referát. Oni se začali hrozně smát. Nejradši bych se studem propadla do země. Dořekla jsem referát.
Učitelka: „Výborně Popelková, za jedna jako vždy" Zapomněla jsem, že mám nejlepší výsledky z celé třídy. Jdou mi dobře jazyky. Obešla jsme celou třídu a vytrhla Jankovi zápisník z ruky. Sedla jsem si zpátky na svoje místo. Zbytek dne už mi dal Janek relativně pokoj.

A takhle probíhá můj běžný den.